Omlouvám se že přidávám až dnes, původně jsem to měla v plánu v pátek, jen se mi vyskytli neodkladné věci k vyřízení od sociálky až přes pojišťovnu atd. Stále to není dořešené ale doufám, že další přidání bude rychlejší.

Kapitola 2 - Harryho nový dům

    Harry nic necítil, a tak zkusil otevřít oči. To, co uviděl, mu vyrazilo dech, stál s andělem uprostřed velké haly. Než se stačil trochu více rozkoukat po okolí, tak už promluvil Michael.

   „Harry, zítra budeš mít dost času si to tu celé prohlédnout, teď tě zavedu jen do ložnice, aby sis odpočinul, si určitě unavený a potřebuješ nabrat sil."
   

   A tak ho Michael vedl po krásném bílém mramorovém schodišti nahoru do třetího patra, kde si Harry stačil uprostřed schodiště všimnout velkého obrazu s nějakým mužem, než jej však stačil zařadit, už ho minuli. Prošli dlouhou chodbou a vešli do dveří, kde Harry opět nevěřil svým očím. Pokoj byl tak přepychový o jakém se mu ani nezdálo v tom nejkrásnějším snu - velká postel s nebesy v modré a bílé barvě. Závěsy po stranách oken byly stříbrné, naproti postele byly ještě jedny dveře. Harry se opět nestačil moc rozkoukat a už na něj zase mluvil Michael.

   „Harry, ulož se do postele, jsi unavený, zítra budeš mít opravdu dost času na rozhlížení a zkoumání svého domu. V tomto domě bys měl najít všechno, co budeš potřebovat od oblečení až po knihy a jiné zajímavosti, které ti mohou pomoci v další cestě. Nevím, jestli mi bude ještě souzeno se s tebou setkat, proto se, Harry, opatruj a pamatuj! Nesmíš se za žádnou cenu dát na stranu zla, nikomu neříkej, kdo doopravdy jsi, cvič a uč se. Dům samozřejmě můžeš ukázat svým přátelům, až nadejde ten správný čas, to už poznáš sám, kdy se tak stane, jen tě prosím, buď opatrný. Věřím, že náš rod andělů nezklameš."

   „Udělám, co bude v mých silách, abyste mohli být na mě hrdí. Tvá slova si vezmu k srdci," odpovídal Harry na rady Michaela a upíral na něj svůj odhodlaný a upřímný pohled.

   „Dobře, Harry, musím se s tebou rozloučit, nadešel čas, abych se vrátil do našeho království," zaznělo od Michaela a objevila se opět bílá záře, a když se vytratila, nebylo už po andělovi vidu slechu. Harry byl opravdu unavený z toho, co se mu dnes stalo a tak usnul po dlouhé době spokojeným bezesným spánkem, který už dlouho nepoznal.

***

    Ráno se vzbudil velmi pozdě, a když otevřel oči, nestačil se divit, kde to je. Po chvíli koukání si vzpomněl, že je ve svém domě, už nikdy se nebude muset vrátit k Dursleyům, byla jeho první myšlenka, když se probral z mrákot.

   Začínal mít po velmi dlouhé době hlad a tak se rozhodl, že se opláchne, obleče a půjde si najít něco k jídlu, prohlídka domu počká, usoudil.

   Prošel dveřmi, kterých si všiml už včera při svém příchodu do pokoje. Uviděl velmi pěknou koupelnu a také velikou, ještě vetší než byla prefektská v Bradavicích a také velmi luxusně zařízenou. Vana byla spíš bazén s několika kohoutky nejen na vodu ale i na pěnu a bublinky, jak později zjistil. Dále tu viděl sprchový kout, který byl velmi moderní. Umyvadlo a k němu hygienické doplňky: kelímek, nádobka na mýdlo, zrcadlo, všechno ladilo s kachlíky i s vanou a záchodem. Celá koupelna byla v různých odstínech modré. Kohoutky a ozdoby byly vyvedeny do zlata.

   Rozhodl se rychle osprchovat, aby se osvěžil. Po osušení a vyčištění zubů si vzpomněl, že by se mohl podívat do zrcadla, aby viděl své nové tetování. Jaké bylo jeho překvapení, když spatřil dvě! První tetování byla bytost s křídly a s mečem, druhé bylo v podobě griffina s roztáhnutými křídly. Velmi se mu líbila obě dvě, byla maličká, ale nádherná. Usmál se sám pro sebe, vešel zpět do své ložnice, kterou si až dnes pořádně prohlédl, včera mu k tomu Michael, jak se rozhodl ho ve svých myšlenkách oslovovat, nedal příležitost.

   Ode dveří z koupelny spatřil své lůžko s nočními stolky, napravo bylo uprostřed stěny okno a vedle něj z obou stran stály skříně na Harryho oblečení, jak zjistil, když je otevřel. Dále tam spatřil koutek pro Hedviku, která tu měla vše, co taková sova potřebuje. Koberec pod jeho nohama byl sytě modrý s bílými a stříbrnými vzory, který doplňoval závěsy na oknech a jeho lůžko. Když skončil prohlídku svého pokoje, hnal se ke skříni, která byla napravo vedle okna. Po jejím otevření, mu spadla čelist - bylo tu jak mudlovské oblečení, tak i kouzelnické! Co ho však udivilo ještě více, tak všechno bylo moderní a hlavně nové. Vybral si černé džíny a bílé tričko, přece jen byl zvyknutý žít dosavadní život u mudlů. Jak se oblékl, vydal se hledat kuchyň.

    Scházel poslední schod do haly, když se ozvalo před ním tiché „puf". Harry se tak lekl, že z posledního schodku spadl.

   „Promiňte, pane, moc se omlouvám, to jsem opravdu nechtěla, pane, je mi to tak líto," drmolila skřítka. Harry se zvedl ze země a pohlédl na to maličké stvoření s očima navrch hlavy před sebou, které se tak moc omlouvalo.

   „Ahoj, já jsem Harry Potter, nemusíš se omlouvat, nic se mi nestalo a nic jsi neudělala, já se jen lekl, protože jsem tu nikoho nečekal. Jakpak se jmenuješ?"

   „Ještě jednou se omlouvám, pane, já jsem Lucy, pane, vaše skřítka," stále nervózně drmolilo stvoření před ním.

   „Tak, Lucy, jak už jsem řekl: neomlouvej se mi už, opravdu se nic nestalo. Dále mi říkej jen Harry a žádný pane, také mi tykej, doufám, že si budeme rozumět. Mohl bych tě poprosit o něco k jídlu? Mám totiž velký hlad," domlouval Harry skřítce.

   „Samozřejmě, pa...," začala skřítka, ale v tom ji do toho vpadl Harry: „Říkej mi Harry, Lucy."

   „Samozřejmě, Harry, hned vám udělám snídani, chcete ji do jídelny nebo do svého pokoje?" ptala se úslužně Lucy.

   „Takže to zopakuji ještě jednou, Lucy, říkej mi Harry a tykej mi, nebo nebudeme přátelé. A snídani třeba v jídelně a nezapomeň si nachystat i pro sebe, budeš snídat se mnou, nerad jím sám, ano?" odpověděl Harry.

   Skřítka vše rychle odsouhlasila a vydala se do kuchyně, připravovat pro Harryho a sebe snídani, a mezitím se Harry vydal hledat jídelnu a prohlédnout si přízemí.

   Hala měla podlahu z mramoru, tak jako celé schodiště, které této hale dominovalo. Stěny byly bílé s obrazy různých krajinek, což prostředí zateplilo. Přímo nad schodištěm byl portrét samotného Godrika Nebelvíra, kterého si už včera všiml cestou do své ložnice, ale protože nikdy jeho portrét neviděl, tak zatím netušil, že je to jeho předek. Ten si zatím mladíka před sebou pořádně prohlédl zkoumavým pohledem a snažil se jej zhodnotit.  Z haly vedlo několik dveří, Harry je postupně otvíral a prohlížel si místnosti za nimi.

   Nakoukl do prvních a spatřil salonek, byl to menší pokoj vymalovaný oranžovou barvou, o stupeň byly světlejší záclony na oknech a o stupeň tmavší byl koberec na zemi s geometrickými vzory. Naproti oknu byl krb a uprostřed místnosti byl menší stolík, kolem kterého byly židle a sedačka, rozhodl se, že salónek bude využívat pro jednání s návštěvami, pokud tedy v budoucnu nějaké bude mít.

   Ze salónku vedly ještě jedny dveře do další místnosti, která byla dost velká - měla několik oken a naproti nim byli nádherné obrazy různých kouzelníků, které Harry neuměl zařadit, přeci jen nebyl tak sečtělí jako Hermiona. Vešel do tanečního sálu. Tak tuto místnost moc nevyužiji! Pomyslel si a ušklíbnul se Harry. Vrátil se zpět do haly, aby prozkoumal i další místnosti na přízemí.

   Další dveře ho zavedly do menší pracovny. Pokoj byl vymalovaný světle hnědou barvou, koberec byl světlejší než zmiňované stěny a závěsy byly o hodně světlejší, aby se pokoj nezdál tmavý, nábytek měl barvu mahagonu. Harry zde našel vetší stůl, pohodlné křeslo pro pána domu a tři křesílka pro hosty, dále tu byla příruční knihovna, také v mahagonové barvě, protože pracovna nebyla největší, rozhodl se Harry, ji využívat jen k obchodním jednáním.

   Vrátil se zpět do haly a namířil si to do protějších dveří, tam narazil na zimní zahradu se zimním nábytkem, který zval k odpočinku. Tuto zahradu si prohlédne později a zjistí, co tu vlastně roste, nebo se zeptá Lucy, ta to určitě bude vědět.

   Opět vstoupil do haly a zbývaly mu ještě dvoje dveře, jedny napravo od schodiště a druhé nalevo. Rozhodl se pro ty napravo, po otevření viděl jen schody, které vedly dolů, tedy do sklepa. Rozhodl se, že jej prozkoumá jindy, proto je zavřel, opravdu už měl hlad, a proto tentokrát jeho zvědavost prohrála.

   Vydal se k těm nalevo, tam už opravdu našel jídelnu. Byla vymalována ve žluté barvě, na oknech visely závěsy také žluté, ale o odstín světlejší barvy, aby pokoj byl více vzdušný. Uprostřed místnosti byl oválný stůl s několika židlemi. Když se podíval z okna, uviděl nádhernou scenérii, krásnou zahradu a v dáli se lesklo jezero.

   Než se stačil pořádně rozkoukat, tak už tu byla Lucy i se snídaní. Tak se posadil ke stolu a vybídl i Lucy: „Posaď se a nasnídáme se."

   Pochutnával si na krásně vypečené slanině se smaženými vajíčky, opečeném chlebu a kávě, tak dobře se už dlouho nenajedl.

   „Děkuji za výbornou snídani, Lucy. Jsi tu sama nebo je vás tu více skřítků?" ptal se Harry.

  „Je nás tu samozřejmě více, Harry, je to velký dům a pan Godrik Nebelvír, tvůj ctěný předek, nás nechtěl přetěžovat."

   „Dobře, chtěl bych tě tedy poprosit, jestli bys mě tady neprovedla. Pak se seznámím i s ostatními skřítky a dohodneme se na nějakých pravidlech, která budou vyhovovat oběma stranám, souhlasíš?" ptal se Harry.

   „Jak si přeješ, Harry," odvětila skřítka.

    Po snídani se tedy zvedli a šli si prohlédnout Harryho dům.

 ***

    V prvním patře našli velkou knihovnu, nad kterou se Harrymu zatočila hlava, a nedalo mu to, aby si nevzpomněl na Hermionu a její zapálení pro knihy, ta by tu byla v sedmém nebi. Kde bylo hlavní okno, podél kterého vlály zlaté závěsy, přičemž koberec byl o odstín světlejší. Kolem ostatních tří stěn, byly police od země až po strop plné mudlovských i kouzelnických knih, uprostřed stál stůl a kolem něj židle, dále jste tam mohli najít krb, před kterým stálo několik křesel kvůli pohodlí a příjemné náladě u večerního čtení před krbem.

    Dalším pokojem byla větší pracovna, která byla vymalovaná do modra, koberec byl tmavší jako stěny a záclony zase světlejší, nacházel se tu také stůl s křeslem pro pána, knihovna, trezor, krb a před ním pohodlné křeslo. Nábytek byl ze světlého buku. Harry dumal, že tady se budu cítit jako opravdu doma.

   Když procházeli s Lucy dále po chodbě, našli místnost, kde se vyráběly lektvary. Byla vymalována celá na bílo s mramorovou podlahou, kdyby se nějaký lektvar nezdařil a kolem tří stěn byly opět police - jednu zabíraly knihy, které se věnovaly jenom lektvarům, druhá byla plná různých lektvarů v lahvičkách a ve třetí byli různé kotlíky. Pak tam byly ještě jedny dveře, za kterými Harry objevil skladiště plné přísad.

   Další byla místnost, která měla měkkou podlahu a pružné měkké stěny, Harry pochopil, že tato místnost slouží k procvičování kouzel a byla zařízena tak schválně, aby si dotyčný, který zkoušel nová kouzla, neublížil.

   A nakonec objevil hodně velkou místnost podobnou tanečnímu sálu, ale po podrobnějším pohledu zjistil, že se jedná o tělocvičnu, kde může cvičit svou kondici. Na tomto patře našel taky koupelnu, do které se vcházelo z tělocvičny - byla prostě zařízená jenom sprchový kout a záchod, aby se cvičící mohl osprchovat dříve, než ji opustí.

   Ve druhém patře našel sedm pokojů a koupelen pro hosty. Každý pokoj měl své nádherné vybavení, tak aby nechybělo žádnému hostu nic. A jak zjistil od skřítky, která ho provázela, pokoje se dokázali měnit podle potřeb majitele.

   Ve třetím patře našel Harry opět pokoje, ale tyto byly o něco luxusněji zařízené, byly to totiž pokoje pro příbuzné pána domu; a také své vlastní komnaty, kde už strávil dnešní noc.

   Celá prohlídka jim trvala až do večera, byla přerušena jenom jejich obědem a pak večeří, u které se Harry seznámil i s ostatními skřítky a domluvil se s nimi, že budou jíst všichni společně v jídelně a mají mu všichni tykat a oslovovat jej Harry.

     Po celodenním pochodování po svém domě, byl Harry velmi unaven, přeci jen své tělo dlouho nechával ležet hladné a za jeden den projít takový velký dům, ho stálo hodně sil, proto hned po jídle a koupeli byl rád, že leží a může spát.