Kapitola 2 – Setkání s příbuznými

Tak se nám měsíc s měsícem sešel a já se rozhodla přidat další kapitolu k Legendě, kdy bude další, no to opravdu nevím, bude záležet na mnoha okolnostech...

Budu ráda, když mi v komentářích dáte vědět o překlepech, či nějaké nápady na odvíjení děje dalších kapitol.

Tato kapitola zde není obetovaná, bude tam asi spousta chyb, proto budu ráda, když mi je pomůžete opravit.

Kapitola 2 – Setkání s příbuznými

    Ráno se všech šest sešlo na zahradě před Harryho domem. Oba profesoři ještě spali. Jejich rozcvička začala jako obvykle – několik koleček na rozehřátí těla, následovaly cviky na posílení a zpevnění svalů. Své cvičení zakončili sadou cviků na uvolnění. Po tomto cvičení si vyvolali své meče a začali jeden na druhého útočit. Když byl Harry spokojen s jejich rozcvičkou, dal pokyn k rozchodu. Celá parta zamířila do svých pokojů, kde se upravila k snídani.

    V jídelně na ně čekali už i jejich profesoři. Když byli všichni u stolu, začali jim snídani servírovat Harryho skřítci. Snídaně se blížila ke konci, když se Harry ujal slova.

    „Draco, vezmeš Marion do cvičebny a naučíš ji naše kouzla, začni od těch lehčích. Samozřejmě před tím zopakujte všechna kouzla z neutrální a bílé magie, která známe. Víš, která mám na mysli.“

    „Jistě, Harry, jak si přeješ,“ reagoval Draco a usmál se na Marion.

    „Zbytek půjde do knihovny, kde bude hledat všechna kouzla k vytvoření iluzí, tím je myšleno i z černé magie, a zkuste najít i knihy o stínové magii“ dával další instrukce Harry.

    „Harry, nemyslím si, že je dobré pro vás se učit černou magii,“ ozval se Severus na Harryho slova.

    „Severusi, tento rozhovor jsme již jednou vedli, nebudu se už opakovat, není špatná magie, ale jen člověk. Pokud chceme bojovat proti zlu, musíme mít přehled o všech směrech magie. Smrtijedi se nás určitě nebudou ptát, jestli víme, co na nás kouzlí,“ reagoval Harry.

   Na to už mohl Severus jen souhlasně pokývat hlavou. Remus jen zamyšleně pozoroval Harryho a vrtalo mu hlavou, k čemu jim budou tato kouzla dobrá.

    Na Harryho pokyn se všichni rozešli po svých úkolech. Severus s Remusem zamířili s většinou do knihovny. Přeci jen je nezajímalo opakování si kouzel s Dracem. Harrymu to vyhovovalo. Nechtěl, aby byl Draco omezován v předvádění té nejvyšší bílé magie a základních Andělských kouzel. Oni jen budou vypisovat kouzla, tady se ti dva nic nedozví. U toho se musel v duchu usmát, dobře si včera všiml, že jim není vhod, zákaz o vyzvídání.

 ***

    Hermiona si šla do knihovny pro knihy s pokročilými kouzly, které mohou vytvořit iluzi z člověka. Ginny si vzala střední kouzla a Ron jednoduchá. Harry si první nachystal knihy o kouzlech na úpravu magických předmětů, a pak si vzal knihy, které obsahovaly něco z černé magie. Tušil totiž, že je přeci jen o něco silnější na odolání svodům tohoto odvětví. Vypisovali si jak štíty, tak i také změny podob.

    Severus s Remusem se začetli do svých knih, přesto po očku oba pozorovali mladé před sebou. Celou dobu nepromluvili, a přesto každý věděl, co má dělat. Jejich sehranost byla pro ně zarážející. Bylo na nich vidět, že si věří a spoléhají na sebe. Severus si nikdy nevšiml, že by po sobě brali knihy, aby se přesvědčili, že nebylo něco vynecháno. Bylo zvláštní, že i Ron, který nikdy knihy nemiloval, je do nich zabořen i s nosem a při výkladu, ví, o čem mluví. Bylo jasné, že nejen čte řádky v knize, ale také rozumí všemu, o čem čte.

    Remus přemýšlel o celém minulém roce, jak se ti mladí změnili. Harry se už nepodobal na své staré já, legrácky v jeho životě od smrti Siriuse neměly místo. Mrzelo jej, že už to není jako dřív. Harry jej měl stále za přítele, ale už za ním nechodil s problémy, vypadalo to, že si poradí mezi sebou. Co věděl jeden, věděli i ostatní a naopak.

 ***

    Draco s Marion zapadli do cvičebny, tak jak jim určil Harry. Zopakovali všechny štíty, které se Marion naučila v Bradavicích z vyučování. Nakonec ji vysvětlil a naučil štíty z bílé magie, kterou používají v hojné míře při akcích a nakonec jí osvětlil Andělské štíty, které ji hodně vyčerpávají, ale později až bude přijata do jejich Řádu, se to zlepší. Když viděl, že Marion je unavena více, než je zdrávo, skončili s jejich kouzly. Dále ji upozorňoval, že všechny štíty se musí naučit i neverbálně, ale ne dnes. Vysvětlil jí jen postup, jak to dělá jich pět. Zítra kdy si bude opakovat, už je zkusí kouzlit zároveň i neverbálně. Opakování je matka moudrosti, a proto by je měla umět k dokonalosti. Není to proto, že by ji chtěli šikanovat, ale pro její dobro a dobro nevinných, nad kterými jejich Řád bdí. Pro dnešek končí s praxí, ale měla by si opsat všechny poznámky z jejich deníků a pročíst si je a hlavně zapamatovat.

    Draco přemýšlel, že by se měla rychle naučit a dokončit svou přeměnu, aby si mohla vytvořit novou hůlku, jinak se velice brzo vyčerpá magicky.

 ***

    Brumbál ráno vstal a rozhodl se, že svolá Fénixův řád. Je třeba prodiskutovat nové vedení a domluvit se s Remusem a Severusem na jejich návštěvách.

    Proto přistoupil ke krbu a hodlal se spojit s kabinetem Přeměňování. Hodil letaxový prášek do krbu a zvolal: „Kabinet Přeměňováni,“ vyšlehly plameny a jeho hlava se objevila naproti stolu profesorky, obývající tento kabinet.

    „Minervo, mohla bys na dnes dopoledne svolat poradu řádu?“ ptal se hned Albus, když viděl, že jeho profesorka sedí za stolem.

    „Jistě, Albusi, hned se do toho pustím. Jen nevím, jak dát vědět Lupinovi a Snapeovi,“ odpovídala mu profesorka.

    „V pořádku, ty dva kontaktuji sám přes Fawkese,“ opět odvětil Albus.

    Po této rozmluvě se opět stáhl od krbu a přešel ke svému stolu, kde na kus pergamenu načmáral vzkaz pro ty dva. Přešel k Fawkesovi a upřeně se mu zahleděl do očí. Odpovědí mu bylo zatrylkování a nastavení nožky. Když Fawkes zmizel, rozešel se opět ke svému stolu, aby vyřídil práci, na kterou během školního roku neměl dostatek času.

 ***

    Minerva McGonagallová mezitím ve svém kabinetu psala pozvánky k sezení řádu a posílala je krbem členům. Měli by se sejít v půl jedenácté. Někteří zrovna zůstanou na oběd na ústředí. Když odeslala i poslední pozvánku, opět se vrátila ke svému pracovnímu stolu a zabrala se do své práce, kterou přerušila příchodem ředitele.

 ***

    Lestrangová se přemístila přesně v deset krbem na Malfoy Manor. V hale ji už čekal Lucius.

    „Bello,“ pozdravil ji Lucius, nikdy ji neměl rád a poslední dobou obzvlášť.

    „Luciusi,“ odpověděla mu Lestrangová, dívala se na něj opovržlivě, nikdy nepochopila, co na něm viděla její sestra Narcisa.

    „Přemýšlel jsem o našem úkolu, který nám včera zadal náš Pán. K těm mudlům se dostat nebude těžké, ale informace získat nebude asi nejsnadnější. Doslechl jsem se, že jsou to příšerní mudlové i na mudly,“ začal rozebírat jejich úkol Lucius.

    „Při Cruciátu každý promluví. Budou mi zobat z ruky,“ oponovala mu Bella.

    Lucius se na ni jen zhnuseně ušklíbl. Měl pochybnosti o jejím zdravém rozumu, už když byla na škole, teď si byl jistý, že žádný nemá.

    „Uvidíme, jdeme, chci to mít rychle splněno,“ konstatoval Lucius.

 ***

    Harry s ostatníma zatím pilně vypisovali kouzla, když se rudě zablesklo a před jejich dva profesory se snesl Fawkes. Remus mu odvázal z nožky dopis a začal jej rozbalovat, po rychlém přečtení jej podával Severusovi, který učinil to samé. Kývli na sebe a obrátili se k Harrymu, který jim nevěnoval pozornost. Nad tím Severus jen zakroutil hlavou, on na jeho místě by byl zvědavý, co tu dělá Brumbálův fénix, musel ho poznat. Ale vypadalo to, jako by to ani jednoho z nich nezajímalo, buď jsou takový dobří herci, nebo je jim to opravdu jedno.

    „Harry,“ promluvil Remus, když viděl, že se k tomu Severus nemá.

    Když jmenovaný upřel svou pozornost na toho, kdo jej oslovil, Remus pokračoval: „máme být v 11 hodin na ústředí a stále přesně nevíme, jak se tam dostat a jak opět zpět.“

    „Dobře, hned jsem zpět a vysvětlím Vám, jak a co budete dělat,“ promluvil Harry a s tím se zvednul z křesla, ve kterém seděl a opustil místnost.

    Došel do svého pokoje, kde na nočním stolíku ležely přívěšky dvou profesorů, a ostatních jeho přátel. Začal nad nimi říkat různé formule, které měli zaručit v bezpečí opustit toto sídlo a opět se sem vrátit, tak jak si je nastudoval z knih, co mu doporučil včera Godrik. Nakonec přidal ještě jedno zaklínadlo, jako pojistku, dříve než se spustí přenášení, musí být vysloveno heslo, tak jak se domluvili včera. Nakonec sešel i s přívěšky do haly a začal kouzlit ještě tam, kdy do bariéry kolem sídla začal vkládat magické podpisy svých hostů, které budou reagovat na magický podpis v jejich přívěšku, a tak se sem budou moci vrátit. Potom už opět zamířil do prvního patra do knihovny, kde na něj čekali ostatní. Když vstoupil, všichni v místnosti se po něm podívali a pozorně jej sledovali. Přistoupil první k profesorům, aby si vybrali z jeho dlaně své přívěšky, které si od něj převzali a zrovna si je zavěsili na krk. Pak zbytek dal na stůl, aby si každý z jeho přátel vzal ten svůj. Když tak učinili i Ron, Ginny, Hermiona na stole zůstal jen Dracův, který byl zatím s Marion v učebně.

    „Přívěšky jsou začarovány tak, že je můžu teď sundat už jen já, nikdo jiný, je to pro případ, že by Vás zajali a chtěl se sem někdo přemístit. Dále aktivují se jen reakcí na Váš magický podpis, to znamená tedy, kdyby se chtěl někdo přemístit s Vámi, musíte jej aktivovat Vy sami a to tím, že jej podržíte v ruce. Další pojistkou je, že musíte říct heslo, to zní Zlatý chlapec, nemusíte jej vyslovit nahlas, stačí v duchu, tím pádem snížíte riziko, že by jej někdo slyšel. Je zde omezení, s tím přívěškem se sem přemístíte jen Vy sami, nemůžete vzít nikoho se sebou. To znamená tedy, že se sem přemístíte každý svým přívěškem. Stále platí, pokud budete v nebezpečí, zahřát jej a já už si Vás najdu. Kouzla kolem sídla byla upravena, tak aby Vás sem pustili, díky magii přívěšku a díky Vašemu magickému podpisu. Odtud se přemístíte normálně, tyto opatření jsou jen pro návrat. Máte nějaký dotaz?“ nakonec se zeptal Harry po svém dlouhém monologu.

    Všichni v místnosti na něj zírali s otevřenou pusou, tolik opatření si nepředstavovali. Tím jak byli překvapení, neměli ani slov, a tak jen zavrtěli hlavou, že dotaz nemají žádný.

    To už se k nim v knihovně přidali i Draco s Marion a jen sledovali, co se děje. Slyšeli Harryho řeč, a proto se Draco nahnul ke stolu a vzal si i on svůj přívěšek s Baziliškem.

    „Harry, já ale nemám přívěšek,“ ozvala se Marion.

    „Ano, já vím, dnes to zkusím vyřešit, a zítra bys ho měla mít i ty, Marion.“ Odpovídal na dotaz Harry.

     Potom se Harry otočil na Draca: „Potřebuji si s tebou promluvit, Draco, následuj mě do pracovny. Ty si, Marion, zatím trochu odpočiň a můžeš se pustit s Ginny a Ronem do opakování zvěromagie, pokud to zvládnete dřív, než se vrátíme, tak jdi s Hermionou udělat lektvary pro výzkum podpory hůlek. Na to nepotřebuješ použití magie. Vidím, že si dost vyčerpaná. Pokud ostatní mají najité, to co hledali, můžou pomoct s vyučování Marion.“

    Dával další instrukce Harry a odcházel opět z místnosti, následován Dracem. Když se usadili naproti sebe u Harryho v pracovně, Draco se zvědavě díval na Harryho, co mu asi tak může chtít.

    „Zavolal jsem si tě sem proto, abychom prodiskutovali tvoji adopci Gabrielem,“ promluvil Harry.

    „Ty o tom víš? Jak to? Já to nikomu neřekl, a to ani Marion,“ divil se Draco a vyjeveně pozoroval Harryho.

    „Vím to od Michaela, on si adoptoval mě. Vlastně si mě k tomu přivedl ty sám, tím jak si včera zareagoval na naši debatu s profesory,“ vysvětloval Harry. – „Já nechci vyzvídat, Draco, nebo ti něco vyčítat, o tomto tento rozhovor být nemá. Já ti chci jen říct, že jako anděl získáš nějaké schopnosti navíc,“ pokračoval Harry o tom, o čem chtěl celou dobu s Dracem mluvit.

    „Jaké schopnosti? Proč si to myslíš? Ty si nějaké už získal?“ ptal se bez nadechnutí Draco a nepustil ke slovu Harryho.

    Ten se musel začít smát a to nakonec i utišilo Draca.

    „Já si to nemyslím, já to vím, a ano už mám nějaké schopnosti. A na tvou první otázku ti můžu odpovědět jen zběžně, protože ještě ani já neznám všechny schopnosti. Ale měl by si být metamorfomág, telepat a empat o čem vím,“ odpovídal Harry na vyřčené dotazy Dracovi.

    „Cože? To chceš jako říct, že si budu moct měnit vzhled, jak se mi zlíbí? Víš jaká je to vzácnost? Počkej, dále jsi říkal telepat a empat, to není možné, telepatů se moc nenajde a empatů ještě méně,“ nemohl tomu stále uvěřit Draco.

    „Metamorfomágství by si měl zvládnout sám, s telepatií a empatií ti pomůžu, budeš muset mít už napořád vystavěnou nitrobranu a štíty, jinak se zblázníš. Ale teď je důležitá Marion, avšak než půjdeš zpět do Bradavic, musíš se ty poslední dvě schopnosti naučit ovládat. Možná bude těch schopností víc, ale o nich zatím nic nevím. Vlastně ještě jedna věc tu je, měl by ses přeměňovat ještě v Anděla, to taky spolu vyzkoušíme, ale až tu bude více klidu. Zatím si to asi nech jen sám pro sebe, nevím, jak by reagovali ostatní,“ promlouval k Dracovi dále Harry.

    Když si ujasnili poslední detaily, rozhodli se, že půjdou za ostatními a pomůžou jim s učením Marion. Už chtěli vyjít ze dveří, když se Harry dostal do transu a opět přestal vnímat svět. Draco na něj nechápavě hleděl, když si všiml, že mu začíná svítit znak cherubínů na levé ruce. Počkal, až se Harry probere a rychle se vydali za ostatními, neptal se, bylo zbytečné se na to ptát, co se bude dít. Harry promluví, až budou všichni spolu. Do knihovny dorazili v rekordním čase, Harry se porozhlédl a zjistil, že profesoři jsou pryč.

    „Kde jsou profesoři?“ zeptal se zadýchaně Harry.

    „Jen co jste odešli, tak se zvedli a jen oznámili, že mají poradu a odešli, od té doby jsme tu byli sami,“ vysvětlovala Hermiona a zírala na Harryho, protože už ze svého znamení věděla, že musí někam vyrazit.

    „Dobře, to ulehčuje situaci, ty, Marion, zatím pilně studuj, my musíme na akci, jdeme do sídla, než se oblečeme, vysvětlím Vám co a jak. Jo, Marion, ještě pokud se nevrátíme do hodiny, tak se najez bez nás, Luccy se o tebe postará,“ dával ještě poslední instrukce Harry a už se přemisťoval do sídla Cherubínů.

    Když to viděli ostatní, tak jej následovali.

 ***

    Mezitím se Bella s Luciusem dostali do Zobí ulice, bez problémů našli hledaný dům číslo 4, a protože Harry už v tomto domě nebydlel a ani jej nepovažoval za svůj domov, bez problémů se dostali dovnitř. Celá rodinka byla doma a pokojně snídala. Jaké bylo jejich překvapení, když do jejich domu bez vyzvání vrazili dvě individua.

    „Kdepak máme, Pottříčka?“ ozval se ječivý hlas Bellatrix.

    Nikdo ze stolujících ji neodpověděl a Bella to brala jako urážku a poslala na nejstaršího muže podobného velrybě svůj první cruciatus. Dursley, kdo jiný by to mohl být, začal neuvěřitelně řvát a nemohl popadnout dech.

    „Před rokem zmizel,“ vypískla žena podobná koni, tím přilákala pohled Malfoye.

    „Kam a jak?“ zeptal se chladně a zamířil na Petunii svou hůlku.

    „Minulé léto v noci, jak to nevíme, nepátrali jsme potom. Byli jsme rádi, že jsme se toho fagana zbavili,“ začala drmolit rychle Petunie, přes křik svého může.

    Luciusovi se to nezdálo a proto i on zamířil a vyřkl kletbu, která se nepromíjí. Petunie začala křičet, jako by ji na nože braly, kdežto Vernon už jen chraptěl, oči mu lezly z důlků. To vše s vytřeštěnýma svýma vodovýma očima sledoval Dudley, strach o svůj život mu nedovoloval ani dýchat. Bellu už nebavilo si hrát s tímto chrochtajícím odporným mudlou, a proto jeho život ukončila smrtící kletbou. Svou pozornost zaměřila teď na nejmladšího mudlu a její první řezací kletba mířila na něj. Petunie už byla napůl v bezvědomí po hraní si Luciuse. I jej přestávalo bavit její kvílení a při zaslechnutí hromadného přemístění i on ukončil její život. Obrátil se na Belatrix a přetrhl její šílené počínání s tím, že nic nevědí a je čas zmizet, než se sem přiřítí celý řád. Než se objevil první člověk ve dveřích, tak po dvou Smrtijedech nebylo vidu, jen tiché lup se neslo pokoji.

 ***

    Cherubíni se objevili ve svém sídle, oblékli se do hábitu a sešli se v hale, tam jim Harry řekl, že musí do Kvikálkova. Na tato slova se na něj s úlekem zadívali Hermiona a sourozenci Weasleyovi. Nebyl však čas na zbytečná slova, na mapě jim ukázal místo k teleportaci, a už byli před určeným domem, přes zdi bylo slyšet neutichající ženský i mužský řev. Na tuto klidnou ulici, kde se nic neděje, to bylo velmi zvláštní a všichni sousedi byli v oknech. Proto, když se zjevilo pět postav před domem v bílém plášti z ničeho nic, se pár dam skácelo v mdlobách. Těch pět však nemělo čas řešit porušení kouzelnických pravidel, to budou muset vyřešit ministerští bystrozorové. Vždyť už slyšeli i přemisťovat se sem řád. Ani tomu však nevěnovali pozornost a spěchali do domu. Když vešli, dílo zkázy už bylo vykonáno, Vernona našli mrtvého i s Petúnií, a z Dudelyho unikal život v sekundách, ale ten měl auru růžovou, a tak se pětice pustila do léčení jeho řezných ran a vnitřních zranění. Tak je také našel Fénixův řád.

 ***

    Severus s Remusem se přemístili několik minut před začátkem porady na Ústředí. Tam je přivítala Molly a uvedla je do kuchyně. Za chvíli dorazili i ostatní v čele s Brumbálem.

    „Vítám Vás všechny tady, zvláště Remuse a Severuse, všechno v pořádku?“ ptal se jedním dechem Albus.

    „Ano, v pořádku jsme se přemístili, dokonce nám Harry umožnil navrácení se k němu domů, ale je to složitý mechanismus, který nemá cenu tady vysvětlovat. Ale mohli bychom se začít věnovat podstatně důležitějším věcem, pro které jsi nás, Albusi, určitě svolal,“ promluvil Severus.

    „Ach, ano, jistě. Po Vašem včerejším odchodu jsem přemýšlel, že jsem už starý na vedení tohoto řádu, a proto jsem si Vás sem všechny zavolal, že bychom měli určit mého nástupce,“ vysvětloval Albus, proč se vlastně dnes všichni sešli.

    Po jeho slovech slyšel několikrát lapnout po dechu několik lidí. Pár jich pro změnu vyvalilo oči. A Severus Snape jen na něj zamračeně hleděl.

    „Albusi, to snad nemyslíš vážně,“ ozvala se Minerva, „jak si na toto, pro pána, Jána, přišel,“ hartusila dál.

    Než se však stihl k tomuto vyjádřit, ozval se po celém domě výstražný alarm, že došlo někde k útoku Smrtijedy. Vše bylo zapomenuto a na stole se objevila velká mapa Anglie, červená tečka byla v Surrey, při bližším obhlédnutí mapy, zjistili, že se jedná o Kvikálkov a bývalý domov Harryho Pottera. Okamžitě se zformoval tým na pomoc jeho příbuzným. A přemístil se přímo před dům. Všude bylo opět ticho, jen záclonky v domech okolo se pohybovali a bylo jasné, že je pozoruje mnoho párů očí. Vešli do domu a tam našli pět bíle oděných postav skloněných nad nejmladším z Dursleyových. Bylo vidět, že mají plné ruce práce, jak se jej snaží dát dohromady. Proto se rozešli k zbylým dvěma postavám na zemi, tam už mohl Severus jen konstatovat smrt. Všem se objevila lítost na tváři, že přišli pozdě. Už neměli nic na práci než pozorovat pětici. Ta si jich však nevšímala a pracovala soustředěně na nápravě kleteb, které na něj použili. Po době, která jim přišla jako věčnost, mohli konstatovat, že přežije. Už nikdy nebude jako dřív, ale bude žít.

    „Přežije?“ zeptal se Remus, potom co viděl, jak se těch pět postavilo.

    „Ano,“ ozvalo se lakonicky a ticho.

    „Proč?“ optal se opět Remus a sledoval jednoho z nich, jak se postavil k oknu.

    „Proč, co?“ odpověděla jiná zahalená postava otázkou.

    „Zachránili jste jej, proč? Kdo to udělal, kde jste se tu vzali?“ to už se ptal Brumbál.

    Odpověděla mu postava u okna: „Zaslouží si žít, i když trápil svého bratrance. Kdo to udělal? Přišli jsme chvíli před Vámi, ta třetí otázka není důležitá.“

    Na to se otočil a na jeho pokyn všech pět zmizelo z místnosti, bez jediného dalšího slova a dokonce i beze zvuku.

    Tým složený s Brumbála, Remuse, Severuse, Pastorka, Moodyho a Tonksové se jen po sebe podíval, pokrčil rameny a dal se dávat do pořádku stopy násilí v tomto domě. Tonksová vzala Dudleyho k Sv. Mungovi. Pastorek se přemístil na ministerstvo, aby sem poslali někoho z odboru úpravy paměti, zbytek uklidil krev, co tu zbyla po mučení, skryl stopy mučení na starších Dursleyových a opustil Kvikálkov. Všichni se sešli opět na ústředí, jejich nálada byla ještě pochmurnější, než když odcházeli na akci. Brumbál několika slovy seznámil ostatní, co se stalo a co našli po přemístění. Nakonec se všichni shodli a odhlasovali, že má Brumbál zatím setrvat v čele řádu, kdo ví, co se ještě stane a v této době je zapotřebí tak velkého kouzelníka jako je on v jejich čele.

 ***

    Cherubíni se objevili ve svém sídle, Harry byl bledý a zamlklý. Všichni to chápali, dokonce i Draco, který si dal dvě a dvě dohromady. Nikdo se na nic neptal, jen se přemístili zpět domů. Harry se hned odebral do svých pokojů a dal najevo, že si nepřeje být rušen. Ostatní se vrátili k Marion a osvětlili jí, co se stalo a proč je Harry takový, jaký je. Nakonec se domů vrátili i dva profesoři, na dotaz kde je Harry, dostali odpověď, že mu není dobře a nepřeje si být rušen. Oba pokrčili rameny a shodli se pohledem na tom, že špatné zprávy mu můžou říci i zítra.

 ***

    Harry si stoupl k oknu ve svém pokoji a hladil Angela. Mlčel a Angel mu dával prostor, aby se s tím vyrovnal. Jeho smutek dosahoval vrcholu, trápil se pro tetu a strýce, ano nenáviděl je, ale smrt jim nepřál. Zase někdo kvůli němu zemřel. Proč?

    „Zemřeli, protože si nezasloužili zachránit, Harry,“ ozval se za ním Michael.

    „Ale kdybychom tam dorazili dřív, mohli jsme je zachránit,“ promluvil přiškrceným hlasem Harry.

    „Nemohli, Harry, kdybyste je mohli zachránit a nezachránili, zemřeli byste, žijete, víš, co to znamená. Harry, Dudley se ještě změnit může, je mladý a není tak pokřivený, ale tvá teta a strýc ubližovali nemluvněti, které za nic nemůže. Celý život tě týrali, jejich aura byla rudá, Harry, a s tím byste nic udělat nemohli. Netrap se pro ně zbytečně, oni se pro tebe také netrápili,“ konejšil ho jeho otec a zavíral rány na duši.

    „Bež si lehnout, si unavený a zítřek může přinést další události a měl by si být na ně připravený a plný síly,“ posílal jej Michael na lůžko.

    Harry neodmlouval a jen si oblékl pyžamo a lehl si. Zavřel oči a pokoušel se spát, nad hlavu mu slétl Angel a začal mu zpívat svým andělským hlasem. Z jeho očí mu kanuly slzy, které Harryho uklidňovaly a tišily jeho vnitřní bouři, nakonec usnul spánkem klidným jako hladina na jezeře za slunečného dne.