*Kapitola 06 – Hůlka a lektvar snů (upravená verze)

Kapitola 6 – Hůlka a lektvar snů

     Hned druhý den po svém ranním rituálu, který si zde Harry zavedl, se opět začetl do Nebelvírovy knihy, aby věděl, jak přesně udělat svou novou hůlku, na které se dohodli včera s Angelem. Na kus pergamenu si opsal postup a návod, který bude potřebovat, až si sežene veškeré ingredience a také, když už byl v tom opisování, si vypsal, co všechno bude třeba na Lektvar snů, aby se mohl stát rychleji zvěromágem, tak jako jeho otec a kmotr.   

     Rozhodl se, že jako první si uvaří lektvar, který stejně bude muset vychladnout, proto se zvedl a směřoval do své laboratoře, kterou tu nechal vybavit jeho předek Godrik, následován Angelem.

     Po prohlídce příručního skladu, zjistil, že všechny ingredience, které jsou třeba na tento lektvar, má, a tak mu již nebránilo nic v tom, se pustit do vaření. Asi po hodině soustředěné práce měl lektvar hotový, zkontroloval, jestli má správnou hustotu a barvu, když byl spokojený, odstavil jej z ohně a nechal jej vychladnout.

     „Abychom vyrobili hůlku, budeme na ni potřebovat nějaké magické dřevo, které by přijalo mé magické jádro a splynulo i s mou podstatou. Tak první co musíme udělat, Angele, je jej jít najít, abychom mohli dále pokračovat dle postupu, co jsem našel v Nebelvírově knize," promluvil mladý Nebelvír.

     „Ano, Harry, přemýšlím o tom už od rána a napadlo mě pár věcí, ale nejsem si jist, že je to pro tebe zrovna to pravé. Nebyla nějaká poznámka, co používal třeba za dřevo Godrik?" ptal se zvědavě Angel.

     „Hm, nic tam nebylo a mám v celku pochyby, že by to i stačilo zrovna pro mě, protože on určitě neměl nic s anděly. Ach jo to nebude asi tak lehké," říká mu na to Harry.

     „Neklesej na duchu, můj mladý příteli, máme ještě čas do oběda, a tak se půjdeme podívat do tvé zahrady a třeba tam něco najdeme," těšil ho jeho fénix.

     „Máš pravdu, Angele, je to asi teď nejlepší řešení, jde se do zahrady a tam uvidíme, co najdeme," už s lepší náladou mu odpovídal Harry.

 ***

    A tak se Harry vydal s Angelem na rameni, jak už byli oba zvyklí, na prozkoumání velké zahrady kolem Harryho nového domu.

     Našli tam spoustu stromů a keřů, ani jednu čtvrtinu z těchto rostlin Harry neznal, jeden vzácnější jako druhý, ale zatím žádný, který by se jim hodil na hůlku pro Harryho. Hledali strom, který by měl magické schopnosti, ne že by v Harryho zahradě nebylo dost takových stromů, ale žádný nechtěl Harryho přijmout. To se poznalo tak, že na stromu byly Kůrolezové, a když Harry strom objal, tak na něj nesměly reagovat. Zatím jej vždy pokousali a tak se brzy musely vrátit pro lektvar a mast na ošetření, aby mohly pokračovat v dalším hledání.

     Oba zklamaní se rozhodli pro návrat na oběd a řekli si, že odpoledne se zamyslí nad jádry do hůlky a zkusí projít zahradu ještě o kousek dál, snad se jim podaří něco najít, nemůžou se hned vzdávat po prvním neúspěchu, to by se daleko nedostali.

     Po výborném obědě, který Harrymu zvedl náladu, se Harry zamyslel a byl dlouhou chvíli potichu. Nikdy se nedomníval, že bude tak těžké si vyrobit hůlku. Co dát jako jádro, jeho stará dobrá hůlka měla jádro z pera fénixe, a jak teď už věděl, byla to sestra té Voldemortovi. Měl by se tedy Angela zeptat, jestli by mu dal do ní jedno vzácné pírko, ale zase o který mu říct, když má pírka rudá a bílá. Bude se hodit to rudé, které značí Nebelvíra nebo to bílé, které značí rod Andělů? Stále Harry dumal, ale na nic nepřicházel.

    „Jsi nějak dlouho potichu, Harry, stalo se něco?" nedalo to delší ticho Angelovi.

     „Ale ne, nic se nestalo, jen jsem se zamyslel nad tím jádrem do té mé nové hůlky. Napadlo mě, že bych tě požádal o jedno pírko do ní, má stará má taky jádro z fénixe, ale pak jsem se zarazil. Víš, ty máš pírka jak rudá, tak i bílá, a i kdybys souhlasil, tak stejně nevím, které bychom tam měli dát. Je to těžší než jsem si myslel," říkal si pro sebe už po několikáté Harry.

    „No to není špatný nápad, dám ti pírko a navíc ti jej zkropím svou slzou, aby tvá moc byla ještě větší, ale máš pravdu, které pírko bude to dokonalé?"

    Teď začal přemýšlet i Angel.

     „Tak mě ještě, Harry, napadá, že by jádro tvé nové hůlky mělo tvořit ještě něco z anděla a něco z Nebelvíra, aby si dokázal, že patříš k oběma rodům a také, aby tvá moc byla vyvážená," prohlásil po chvilce fénix.

     „Tak to už se asi můžu zrovna rozloučit se svou novou hůlkou, to asi dohromady nedáme," ozval se velmi smutně Harry.

     „Když tedy nebudeme pracovat teď na té mé hůlce, jdu si přečíst něco o přemisťování a konečně bych se jej měl naučit," najednou zahalasil Harry, který se nechtěl poddat svému neúspěchu při výrobě hůlky.

   A tak si zašel do police pro úzkou knížečku Cestování, aneb jak se dostat kam chci. Z ní se dozvěděl, že jsou různé možnosti cestování:

 a)      Přemístění - jedná se o cestování, kdy se kouzelník vystřelí pomocí magie obrovskou rychlostí určitým směrem.

•     nevýhodou přemístění je doprovodný zvukový či světelný efekt

•      výhodou je, že dotyčný ví, kam se přesně přenese

 b)      Teleportace - přesun kouzelníka a nejbližšího okolí z jednoho místa do druhého, kdy toto místo přesune do toho původního místa, odkud se teleportoval.

•  nevýhodou je, že pokud kouzelník toto místo zcela přesně nezná, může se teleportovat do pevné překážky – zeď, skála, strom…

•  výhodou je, že nevzniká žádný doprovodný zvukový či světelný efekt (kdo ovládá živelnou magii, tak se kolem něj objevují živly, toto však není nikde dokázáno, traduje se to jen od dob zakladatelů Bradavic)

 c)      Portál – vytvoří se pomocí zaříkání brána, která se objeví před vámi a zároveň i na místě kam se chcete přesunout, pak jí stačí jen projít.

•  Nevýhodou je, že kouzelník musí zažádat na ministerstvu o povolení a také, že musí být velmi magicky nadán, aby přežil tuto dávku odčerpání energie

•  Výhodou je, že je to rychlé a pohodlné cestování na velkou dálku

  Po přečtení této malé, ale velmi důležité knížečky, si všechno zopakoval před Angelem, aby jej mohl jeho fénix kontrolovat, protože toto odvětví magie je nebezpečné samo o sobě a ne ještě, když se jej učí neplnoletý kouzelník bez dozoru a začal zkoušet. První se soustředil na své magické jádro, už mu to šlo velmi rychle, protože každý den pravidelně cvičil meditace. Dělal to už automaticky každý večer, uklidňovalo jej to, a aniž by si to uvědomil, vstával odpočinutější a více soustředěný na další učení. Také mu to pomáhalo se soustředit na učení a pochopení čím dál tím těžšího učení. Jeho mozek si totiž utřídil vždy všechny události a myšlenky za celý den, proto je měl uklizené a k dispozici za chvíli. Neměl tam nesourodý chaos, tak jako dřív. Tím si tedy vyčistil hlavu, a soustředil se na svůj oheň, tak jako při nitrobraně, kterou se naučil s Angelem. Jeho jedinou myšlenkou v mysli se stala představa plamene ohně, do kterého vstoupil, a dále si představil jen, jak vystoupil ve vstupní hale, kde se poprvé objevil s Michaelem. Jaké bylo Harryho překvapení, když otevřel oči a opravdu stál v hale.

     „Angele? To je divné stojím v hale, ale neslyšel sem to charakteristické „puf" při přemisťování, jaké je slyšet u kouzelníků," zahulákal Harry na svého fénixe, který zůstal v knihovně.

     „Harry, to bude ta další schopnost Nebelvíra, víš přeci, že se uměl přemisťovat beze zvuků," odtušil mu Angel a objevil se u Harryho v hale.

     „Harry, nestalo se ti nic? Kolem tebe se najednou objevil oheň, měla jsem o tebe hrozný strach," skřehotala Lucy.

     „Nic mi není, Lucy, jsem v pořádku," odpověděl Harry.

     „Slyšel jsi, co říkala Lucy, Angele?" opět se ptal Harry.

     „Ano slyšel, tak už je to teď jisté, je to schopnost přímo od Nebelvíra, on přeci ovládal oheň," odvětil Angel.

     „Angele, to není přemístění, já se teleportuji, jak psali v té knize o cestování. Mám pocit, že i ty používáš teleportaci, protože se kolem tebe také zjevuje oheň a není slyšet žádný zvuk, který charakterizuje přemístění. Tak když už jsem zvládl to přemisťování, vlastně teleportaci, tak si dnes dáme trochu volna, do teď jsme se jen učili a zkoušeli. Rád bych se proletěl na svém koštěti, o kterém už ani nevím, jak vypadá," toužil si odpočinout od učení Harry.

     „To není problém, Harry, i já si myslím, že se nic nemá přehánět," zvesela zapípal Angel.

    A tak Harry rychle vyběhl schody do svého pokoje a tam si vzal koště a utíkal opět před svůj dům. S radostí nasedl a vzlétl, měl ohromnou radost, když cítil, jak mu vítr prohrabuje vlasy. Začal dělat vývrtky, smyčky a různé otáčky a představoval si, že honí Zlatonku a chytá ji, jakoby hrál zápas na Bradavických pozemkách. Nakonec si dali s Angelem mini závod o to, kdo bude rychleji přede dveřmi. Skončilo to nerozhodně. Unavený pak přistál, vzal koště a šel na večeři. Po večeři si vyzvedl z laboratoře Lektvar snů, který si vzal k sobě do pokoje, kde jej vypil a v tu ránu usnul.