*Kapitola 07 – Přeměňování a ingredience do hůlky (upravená verze)

Omlouvám se, že přidávám až dnes, o svátkách a víkendu jsem se k tomu nedostala, věnovala jsem se své malé 14-nácti měsíční dceři, která je pěkný čertíček. Protože jsem se dostala do postu zástupce vedoucího, tak mám málo času tento týden, proto se Vám dopředu omlovám místo plánovaných třech kapitol to vypadá na zveřejněné jen dvě.

Kapitola 7 – Přeměňování a ingredience do hůlky

    Ve snu se objevil v lese, kde chodil po všech čtyřech, ale nemohl zjistit, v co se bude přeměňovat, rozhodl se tedy, že vyběhne z lesa ven. Před lesem našel malé jezírko a napadlo ho, že se do něj podívá, aby v odrazu hladiny uviděl svou podobu! Nestačil se divit – tlapky měl lví, na zádech křídla, které měl momentálně složené a v tom jej to napadlo: Já jsem griffin krásné červené barvy! Uvědomil si Harry v duchu. Než se na sebe vynadíval, tak se s ním zatočil svět a on se objevil na louce. Stál na svých dvou nohou a velice se divil, co to zase je, a když se koukl za sebe, uviděl na svých zádech krásná bílá křídla, která mu sahala skoro po zem. On je anděl, opravdový anděl. Zkoušel vzlétnout a ono se mu to opravdu podařilo. Opět se s ním zatočil svět, tak jako před chvílí a Harry se probral ze svých nádherných snů.

   K jeho nemalému údivu bylo už ráno. Proto nelenil a udělal si své ranní kolečko, které se mu dostalo do krve a bez něj by si připadal jako bez části svého těla. Po snídani se opět uchýlil do knihovny, aby si přečetl nějaké knihy o přeměňování, když už teď věděl, v co se bude měnit. Z nich se dozvěděl, že do magického zvířete se může přeměnit jen animágus, což je kouzelník, který má velkou úroveň magické moci. Poslední animágové, o kterých se ví, jsou zakladatelé bradavic. Animágus se může měnit jen do jednoho magického zvířete, nenašel se případ, že by se někomu podařilo proměnit do dvou, ale protože je animágů tak malo, tak ani tohle není ověřené. Akorát skončil se svým čtením, když za ním přiletěl Angel.

   „Tak co, Harry, do čeho se měníš?“ ptal se hned zvědavě.

    „Nebudeš tomu asi ani věřit, ale je to do rudého griffina a anděla s bílými křídly až skoro po zem,“ odpověděl radostně Harry, který stále ještě tomu nemohl uvěřit.

   „To je výborné, Harry, gratuluji ti k tvým přeměnám a navíc až se dokážeš přeměněnit, můžu ti vzít jedno pírko z tvé andělské přeměny a druhé z přeměny do griffina, a tak budeš mít své unikátní jádro do své hůlky, která by ti měla vyhovovat a podtrhnout tvou nabytou moc, co na to říkáš?“ zatrylkoval Angel.

   „No vidíš, to mě nenapadlo, ještě že tě tu mám,“ ozval se Harry.

    Ještě chvíli si o tom povídali, když na ně zavolala Lucy, že je oběd.

***

   Po obědě se Harry rozhodl, že se začne zkoušet přeměnit se nejprve do griffiní podoby. Začal po částech, jak bylo psané v knize, kterou si před obědem poctivě nastudoval. Zkoušel první ruku, po pekelném soustředění ucítil bodání několika jehel a po otevření očí viděl, že místo ruky má packu. Pak si opět zkoušel představit svou lidskou ruku zpět. Několikrát si vyzkoušel přeměnit ruku tam a zpět, když už byl spokojený, zkoušel jinou svou končetinu – nohu, prováděl stejný postup jako u své ruky. Když už si byl jist, že to opravdu umí, tak se k večeru zkusil přeměnit celý. Koncentroval svou sílu z magického jádra a soustředil se jen na svou představu ve své hlavě, jak vypadal ve svém snu v podobě griffina, kterou viděl na hladině jezírka, aby mohl provést svou první celkovou přeměnu. Cítil hroznou bolest, přeci jen přeměna malé části těla a celého je rozdíl, ale přesto se nedal odradit a stále si v mysli uchovával obraz své přeměny. Po nějaké době bolest ustala a před Angelem zůstal stát majestátní griffin.

   „Nádherný, Harry, gratuluji ti, dokázal jsi svou první přeměnu. Ještě chvilku vydrž, vytrhnu ti zrovna jedno pírko, jak jsme o tom mluvili,“ říkal Angel, a tak Harry stál a čekal, až Angel bude mít pírko, co potřebují do hůlky.

   „Mám to, Harry, můžeš se přeměnit zpět!“ řekl fénix a Harry tak učinil, vrácení do lidského těla nebylo opět nic příjemného, ale po kratší době se mu to povedlo.

    A protože už byl čas, šel na večeři. Dnešek byl pro něj perný den, tak si šel opět brzy lehnout, přece jen dokázat se zcela přeměnit do zvířete se hned tak někomu nezdaří. Harry si to ještě neuvědomoval, ale byl velmi mocným kouzelníkem, jeho magie, magie Nebelvíra a také magie Andělů, která mu protékala žílami, z něj udělala opravdu Vyvoleného, a potvrdila tak věštbu, která byla řečena před jeho narozením, v které se pravilo, že bude mít sílu, kterou ani Pán Zla nemá. Zítra ho čeká ještě přeměna v anděla a měl by konečně najít nějaký ten strom, aby stihl ještě udělat svou hůlku, prázdniny se kvapem blíží ke konci. Probíhaly poslední myšlenky hlavou unavenému Harrymu před tím, než se mu zavřely oči.

***

   Druhý den proto vynechal teorii a začal hned se svou druhou přeměnou v anděla. Protože už měl za sebou svou první přeměnu, tak druhá mu netrvala tak dlouho a už při tom necítil skoro žádnou bolest, také zůstával člověkem a jen si nechal narůst svá křídla. Za chvíli stál v učebně nádherný anděl, křídla měl skoro až po zem, bílá jako padlý sníh, jen na okrajích stříbřitě pableskovala, kdyby ho teď viděli jeho přátelé, překvapením by si sedli určitě na zem. I v této přeměně mu vytáhl Angel jedno pírko z křídel, tím tedy měl všechny tři substance do své nové hůlky, stále už jen chybělo dřevo, aby si ji mohl vyrobit. Nakonec se opět proměnil do své podoby a zkontroloval čas.

   Protože měl ještě do oběda chvíli času, vzal si meč, který našel v trezoru v jedné ze svých pracoven, přešel do tělocvičny a začal cvičit, co si slíbil. Zkoušel různé manévry, jak psal Nebelvír v knize, přesto to nebylo úplně ono, přemýšlel, koho by se zeptal, jak opravdu cvičit s mečem. Proto se obrátil na Angela s dotazem: „Angele? Víš, já se snažím naučit s mečem podle Nebelvírovy knihy, ale ono to není ono, chtělo by to někoho, kdo by mi řekl, jak to má být správně,“ vypovídal Harry svůj problém.

   „Tak se zeptej přímo Godrika,“ poradil mu Angel.

   „To bych rád, ale ten je už nějakých dva tisíce let po smrti, Angele,“ odporoval mu Harry.

   „To je sice pravda, ale uprostřed schodiště visí jeho obraz a je to kouzelný obraz, tedy s ním mluvit můžeš,“ radil mu Angel.

   „Aha, a já si říkal, kdo je na tom obraze namalovaný,“ brumlal si pod nos Harry, ale to už mířil z tělocvičny na schodiště k obrazu.

   „Dobrý den, pane Nebelvíre, jsem Harry Potter a měl bych na vás prosbu, pokud byste byl ochotný mě vyslechnout,“ začal zdvořile Harry.

   „Ahoj, Harry, protože jsi mým příbuzným, byl bych pro tykání, co ty na to?“ zeptal se s úsměvem Godrik, už delší čas sledoval svého dědice a jeho počínání.

    Líbil se mu.

   „A… ano, jistě jak si přeješ, Godriku,“ zablekotal Harry.

   „Tak, Harry, copak by sis přál?“ zeptal se opět Godrik.

   „Já se snažím naučit podle tvé knihy jak bojovat s mečem, ale nějak tomu moc nerozumím a Angel, to je můj fénix, mi poradil, abych šel za tebou,“ vyrukoval se svou prosbou Harry.

   „To není problém, Harry, zkopíruj můj obraz a dej jej do tělocvičny a až přijdeš cvičit opět s mečem, budu ti radit. Samozřejmě, můžeš přijít za mnou kdykoliv s jakýmkoliv problém, pokud budu moci, rád ti poradím,“ radil mu Godrik, kterého potěšil Harryho zájem.

   „Dobře, Godriku, udělám, jak mi radíš, ale já neznám to kouzlo na zkopírování,“ zarazil se najednou Harry.

   „Formulka je „Magio duplicaro“, Harry, a pak už stačí jen myslet na daný předmět a kde jej chceš umístit“ poradil mu opět Godrik.

   „Děkuji ti moc, Godriku!“ děkoval mu Harry se šťastným výrazem ve tváři.

    Nakonec se soustředil na obraz jeho předka a tělocvičnu, kde potřeboval obraz přemístit a tichounce, ale jasně vyslovil: „Magio duplicaro.“ Kdyby teď vešel do tělocvičny, viděl by, jak se tam objevil prázdný rám, do kterého se může kdykoliv Godrik přemístit na zavolání.

   Po obědě se opět vydali s Angelem do zahrady, plně rozhodnuti najít nějaké to dřevo na hůlku. Proplétali se celou zahradou a až skoro k večeru se jim podařilo nemožné – našli strom, byl nejkrásnější z celé zahrady a byl celý bílý. Magie z něj sálala na dálku a Harrymu se zdálo jako by jej ten strom volal, zpíval mu a vyprávěl ty největší tajemství světa. Jen Harry jim zatím nedokázal porozumět. Když měli, co chtěli, vrátili se domů a Harrymu nedala jeho zvědavost, aby nezašel do knihovny podívat se, jak se ten strom vlastně jmenuje, úplně ho uchvátil, za svůj život nic tak nádherného neviděl. Když našel příslušnou knihu, celý tumpachový si překvapením sedl na zem, byl to pro něj totiž velký šok! Strom, z kterého si vzal větvičku na svou novou hůlku, se totiž jmenoval Andělský strom, dále tam bylo připsáno, že semínko je velmi vzácné a dá se získat jen od nějakého potomka z národu sličných lidí, kteří jsou příbuzní andělů. Tak ho našel také Angel – Harry stále ještě seděl na zemi.

   „Co vyvádíš, máš tu málo pohodlných křesílek?“ ptal se ho Angel vesele.

   „Ne to bylo jen překvapením, víš, jak se jmenuje ten strom, z kterého máme to dřevo na tu hůlku? Andělský strom! Čím déle pobývám zde, tím více se to kolem mě nějak všechno teď točí kolem andělů,“ odpověděl si sám sobě s úsměvem Harry.

    S tím se rozešel do své ložnice si odpočinout. Vždyť příští dny budou dost náročné.

***

   Ráno, již odpočinutý, si udělal program a uvařil elixír ohebnosti a zpevňovací, aby v tom mohl vyluhovat dřevo, až vychladnou, jak bylo psané v postupu od Godrika. Vzal si nachystaná pírka anděla, griffina i od fénixe, které navíc bylo zkropeno i slzou a začal je vkládat do hůlky, podle postupu který měl před sebou. Po týdnu byla jeho hůlka hotová. Byla celá bílá protkaná červeným a stříbrným žilkováním. Když ji zkoušel, zjistil, že mu sedí ještě víc jako jeho stará, jeho kouzla jsou mocnější a účinnější. Byl se svou prací velmi spokojen.

   Do konce prázdnin zbývalo už jen pár dnů, a tak se rozhodl soustředit na naučení se kouzlení bez hůlky a neverbálně. Alespoň trošičku. Proto si vzal všechny knihy z knihovny, co o tom pojednávaly. První se rozhodl, že zkusí projít ty knihy o kouzlení bez hůlky. Zjistil, že to nebude jednoduché a také, že to nepůjde hned. Ale protože už uměl se dostat ke svému magickému jádru, tak to nebude nemožné. V knize se psalo, že musí dostat energii ze svého jádra na povrch svého těla, čím více energie získá, tím silnější bude jeho kouzlo. Kouzlit může celým tělem, ale nejvíce kouzelníků používá ke kouzlení ruce. Jen ti nejsilnější se naučí kouzlit myšlenkou (toto je samozřejmě nejrychlejší způsob kouzlení), ale neplést si to se stínovou magií. A tak se soustředil na své jádro a snažil se vyslat svou magickou energii na povrch, aby provedl kouzlo, měl pravdu, šlo to opravdu těžce, protože se ještě nenaučil, jak přesně vyslat svou energii na povrch a také, vždy když vyslovil kouzlo, jeho energie z jádra sklouzla zpět a on nezakouzlil nic, a to zkoušel zatím jen ty nejlehčí kouzla, co se naučil v prvním ročníku v Bradavicích. Po několika hodinách cvičení zjistil, že nepokročil ani o píď, ale že je moc unavený.    Proto se rozhodl, že potřebuje oddech.

   „Angele? Budu potřebovat poslat ještě jeden dopis profesorovi Brumbálovi, zda by byl ochotný mi koupit knihy do školy, zanesl bys mu ho prosím?“ ptal se opatrně Harry.

   „To je v pořádku, Harry, nemusíš se mě bát o to žádat, samozřejmě ho napiš a já tam zrovna počkám i na odpověď,“ zatrylkoval Angel.

   Dobrý večer, pane profesore Brumbále,

   mám na Vás prosbu, byl byste ochoten zajít na Příčnou místo mne a koupit tam pro mě knihy do 6. ročníku? Samozřejmě Vám to zaplatím, jakmile se 1. září setkáme v Bradavicích.

   Můj fénix počká na Vaši odpověď, ať už kladnou nebo zápornou.

   S úctou Váš

   Harry James Potter

   Harry dopis smotal, zakouzlil, aby ho otevřela jen osoba, které byl adresovaný a přivázal ho Angelovi na nožičku.

   „Tak leť, příteli můj, s dobrou pořízenou se mi co nejdříve vrať.“ Loučil se s fénixem Harry.

   Když fénix odletěl, rozhodl se, že půjde spát.

***

  Profesor Brumbál byl ve své kanceláři a řešil se Severusem Snapem, co se dělo na posledním setkání Smrtijedů, kterého se jako špeh účastnil od návratu Temného Pána.

   „Takže říkáš, Severusi, že i Voldemortovi nedá spát, kde je Harry – nikde ho nemůže najít a i tebe se ptal, jestli to náhodou neví Fénixův řád,“ shrnul předchozí informace, podané učitelem lektvarů, ředitel Brumbál.

   „Přesně tak, Albusi. Je tím tak posedlý, že nemá zatím v plánu, ani žádné vraždění mudlů, ale moc bych na to nespoléhal,“ ujišťoval Snape ředitele.

   „Ano, ano, to máš pravdu, konec prázdnin se nám už také blíží a Harry by měl dorazit. Necháme se jeho příchodem překvapit,“ nestačil ani doříct svou myšlenku Brumbál, když se jeho stůl před ním rozzářil a objevil se opět nádherný Harryho fénix, s kterým už měli tu čest se setkat na ústředí Řádu.

    Oba muži v kanceláři na něj chvilku zírali, než si všimli, že má na noze opět dopis. Oba byli zvědaví, tak se po něm natáhli současně, jaké bylo ale jejich překvapení, když se fénix vznesl a přistál blíže k Brumbálovi.

   „Mám takový pocit, Severusi, že ten dopis je určen mně, a ten fénix nechce, abys na něj sáhl,“ povídal Albus Snapeovi teď už zřejmou věc.

   Ale to už sundával dopis z jeho nožičky, opatrně ho rozbalil a začal číst, Angel zatím odletěl na bidýlko k Fawkesovi, odkud se ozývalo veselé štěbetání.

    „Je to od Harryho, prosí mě, abych mu koupil knihy do 6. ročníku. Myslím, že teď už je opravdu jisté, že se s ním v září setkáme,“ odpovídal Albus na zvědavý pohled Severuse Snapea.

    A už psal odpověď, kterou hned připevňoval fénixovi na nožičku, který k němu slétl z Fawkesova bidýlka a než se ti dva vzpamatovali, fénixe už nebylo.

    „Zítra mu je koupím a dám mu je v září po slavnostní večeři,“ přemýšlel nahlas Brumbál.

     Snape jen nazvedl obočí údivem. Zase má nějaké výjimky ten Potter, no alespoň žije a snaží se dělat maximum pro svou ochranu, to musím ocenit, potom co tu předváděl každý rok – letělo hlavou Snapeovi.

   „Severusi, kde jsme to skončili? Aha už vím! Necháme se překvapit, jestli Harry dorazí, což už teď s jistotou víme,“ dokončil myšlenku Brumbál než ho přerušil Harryho fénix.

   „Kdyby se něco dělo, dej mi, Severusi, vědět, jinak máš až do začátku školního roku volno. Měj se dobře,“ ukončil poradu Brumbál.

   Severus se zvedl a zamířil do svých komnat ve sklepení. Pottera rád neměl v žádném případě, byl až moc podobný svému arogantnímu otci. Přesto mu ho bylo líto, když ho nemohl celý Fénixův řád najít. Nemohl mu však odpustit, že si jen tak odešel a nechal je v nevědomosti dosti dlouho, než se uráčil poslat dopis, že vůbec žije. Také mu vyčítal nálady Temného Pána, který více než kdy jindy mučil své Smrtijedy, že nevěděli nic o tom rozmazleném faganovi. Naštěstí už jej nebude mít na hodinách lektvarů, nakonec si oddechl Snape, když za ním zaklaply dveře.