*Kapitola 14 – Tajný rozhovor s Dracem (upravená verze)

Kapitola 14 – Tajný rozhovor s Dracem

   Harry rozdělil sportovní soupravy, každý dostal dvě a k tomu jeden bílý plášť, přísady si každý uložil do své poličky, také si každý vzal jednu učebnici s runami. Přívěsky se mu podařilo zakouzlit tak, aby když bude některý z jeho přátel v nebezpečí a dotkne se ho, rozehřál se ten jeho, který dostal od Ginny k narozeninám. Řetízek s griffinem si pověsil také na krk, i když byl navíc, ale koupen pro všechny případy. Před obědem si ještě zacvičili s meči. Ráno to už nestihli.

   Unavení, ale spokojení si došli na oběd, kde je pozoroval nenápadně Snape, bylo mu divné, kam zmizli, i když je hledal, tak je nenašel.

   U stolu seděl Harry zamyšlený, sem tam mrkl po Ronovi, ale stále nic neříkal. Holkám se to zdálo až moc nápadný, nechápali co se děje.

   „Zajdu za McGonagallovou a zeptám se jí, kdo je letos nebelvírským kapitánem, v týmu chybí střelec a dva odrážeči. Jak to vyřídím, sejdeme se, vy víte kde,“ ukončil svou řeč Harry.

   Trojlístek mu kývl, že rozumí. Když měl vše dojedené a viděl, že i ostatní už budou končit, zvednul se a zamířil k profesorskému stolu, kde se zvedla vlna zvědavosti, co zase Harry potřebuje a koho osloví. To už Harry dorazil ke stolu a otočil se na profesorku McGonagalovou.

   „Dobrý den, pane řediteli a celý profesorský sbore. Paní profesorko McGonagalová, chtěl jsem se zeptat, kdo letos bude kapitánem nebelvírského famfrpálového mužstva, také nám v týmu chybí střelec a odrážeč. Nový kapitán by měl vyhlásit konkurz,“ obracel se Harry na profesorku přeměňování.

   „Pane Pottere, kapitánem jste vy, pan ředitel Brumbál dokázal přes prázdniny zrušit Váš zákaz doživotního létání, a proto věřím, že letos vyhrajeme pod vaší taktovkou pohár, konkurz si vyhlaste, kdy chcete,“ odpovídala mu profesorka.

   „Děkuji, paní profesorko, za důvěru a nashledanou.“ S tím se Harry odporoučel.

   Přišel zpět ke svým kamarádům a přetlumočil jim celý rozhovor s profesorkou. Ron jásal, Harry tak nadšený nebyl, bude to časově náročné. Hned jak se dostane do klubovny, připíchne na nástěnku vzkaz, příští týden bude do svého rozvrhu muset namáčknout i famfrpál, povzdechl si ztracen v myšlenkách.

   „Jdeme, máme toho ještě spoustu,“ pobídl je Harry ze síně.

   V jejich tajné komnatě opět Harry zkoušel, jak jsou všichni daleko s nitrobranou, a když byl spokojen, vysvětlil jim, v čem dělali chybu při neverbálních kouzlech. Zvedli se a odešli vedle do učebny, kde si zkoušeli neverbálně kouzlit z hodin, pro Ginny to byla sice novinka, ale kouzla jí byla známá taky, navíc skvěle ovládala meditace a svou nitrobranu země. Po únavném půldni, ještě vařili lektvary. Harry nakonec ještě připomněl Hermioně, ať si nachystá, jak bude probíhat jejich učení run a čísel a s tím zavelel k odchodu na večeři.

   Po večeři poslal v hlavě Harry všem vzkaz, že dnes už nic dělat nebudou a dají si volno, každý si může dělat, co chce. Zapadli do klubovny, kde Harry zapíchl na nástěnku oznámení kvůli famfrpálu a usadil se do křesla před krb, kde jen tak relaxoval, pak jej napadlo, že by mohl zkusit ovládat oheň, což se mu stalo druhou přirozeností, ale tak aby to nebylo moc vidět. Hermiona s Ginny si vzala své knihy z ročníků a učili se je, Ronovi se do toho moc nechtělo, ale věděl, že toho času s Harrym moc nezbývá, a tak se nakonec do nich pustil taky.

***

   Další dny plynuly rychlostí blesku, čtveřice si vylepšila známky ve všech předmětech. Dospěli tak daleko, že Harry je naučil zakouzlit si své brky, aby jim psali poznámky, ale museli všichni slíbit, že to budou využívat jen k tomuto účelu. Takže v hodinách si psali domácí úkoly a studovali různé knihy. Profesoři už si na to zvykli a nedělali z toho vědu. Věděli, že ti čtyři prostě umí. A tak jim zbývalo více času na soukromé hodiny, famfrpál a jinou zábavu.

***

   Draco měl dilema, potřeboval mluvit s Potterem. Otec ho tlačil, aby přijal znamení zla a vyhrožoval mu čím dál více, ale on nechtěl. Věděl, že Potter by mu mohl pomoci, jednak jeho známky byli excelentní i s tím jeho fanklubem, a také se neslo po škole, že má místo o kterém neví nic Fénixův řád, natož Voldemort. Jen ho nemohl odchytnout samotného, navíc měl strach, jestli mu bude chtít pomoct, přece jen spolu nevycházeli zrovna dobře a ještě jak ho napadl na hodině obrany. Už několik dnů číhal ve stínech na chodbách na Pottera a stále nic, když ho zase jednou viděl jít s tím svým fanklubem. Před nimi s ním mluvit nemohl, tak si jen povzdechl a v duchu zhodnotil: „Ten Potter snad nikdy nepůjde sám, jak si s ním mám promluvit, když má kolem sebe ten svůj fanklub a můj čas se krátí, sakra.“

    Nečekaně se mu v hlavě rozezněl Potterův hlas: „Jestli se mnou chceš mluvit o samotě, tak to není problém, lehce se to dá zařídit, dnes po večeři v KNP, víš, kde to je? Na odpověď jen mysli, neříkej nic nahlas.“

   „Vím, kde je KNP, dobře, budu tam čekat, přijď prosím sám, vím, že nejsme zrovna přátelé, ale ty jediný mi asi můžeš pomoct,“ odpovídal rychle Draco, sice se divil, jak mohl Potter slyšet jeho myšlenky, ale byl nakonec rád, že to tak dopadlo.

   „Ok, budu tam sám,“ ozvalo se zase od Harryho. A s tím si šli oba po svých, oběma běželo hlavou, jestli ten druhý na něj něco nechystá.

***

   Po večeři toho dne Harry poslal své kamarády do klubovny, že si musí s někým promluvit, sice se divili, ale byli jen rádi, že mají chvíli volna. Harry se vydal zatím do KNP, kde už na něj čekal Draco. Sedli si ke krbu, každý vzal do ruky šálek s kakaem a Harry vybídl Malfoye, ať mu řekne, co má na srdci.

    „Víš, můj otec mě nutí, abych přijal znamení zla, ale já nechci. Nechci být taková zrůda, jako je on. Tak jsem si myslel, že bys mi možná mohl pomoct. Jak ve škole tak i doma jsem slyšel, že jsi byl tyto prázdniny schovaný prý dobře, že tě ani smrtijedi nemohli najít. Já vím, že jsem ti dělal naschvály, a nechoval jsem se k tobě ukázkově, ale všechno byla jen póza pro mého otce a také jsem ti záviděl tvé kamarády. Já nemám nikoho, jen vlezdoprdelky Goyla a Crabba. Jenže pokud nepřijmu znamení, které si tak přeje můj otec, tak mě zabije, jak slibuje,“ končil už rozklepaným hlasem Draco.

    Harry se zamyslel a nenápadně se podíval Dracovi do hlavy, opravdu zjistil, že všechno co mu teď mladý zmijozel před ním řekl, je pravda. Také zjistil, že Draco toho ještě spoustu neprozradil, jeho prázdniny byly peklem, chápal, proč chce z tohoto kruhu odejít. Věřil mu, že potřebuje pomoct, a proto mu ji i nabídl.

   „Dobře, Draco, pomohu ti, dám ti přívěšek, který je začarovaný tak, že když budeš v nebezpečí života, a sáhneš na něj, budu vědět, že ti mám přijít na pomoc. Na prázdniny, jak už vánoční, tak i ty letní pojedeš se mnou ke mně domů. Tím ale dáš najevo, na které straně stojíš a už nikdy se nebudeš moci vrátit na vaše sídlo. Je mi líto tvé matky, ta tě má opravdu a upřímně ráda, jen se nedokáže vzbouřit proti tvému otci. U mě se začneš učit pár věcí, které ti pomohou se ochránit, nebudu tě do ničeho nutit. Jen pokud se mnou odejdeš ke mně domů, nechci od tebe pak už slyšet žádné narážky na své přátele. Pokud budeš zatím potřebovat něco v Bradavicích, stačí, když v mé blízkosti to vyslovíš v duchu, já to budu slyšet. Dále by bylo dobré, aby ses choval před svými spolužáky jako do teď, než se prozradí, že odmítáš znamení. Snaž se nevybočovat ze svých zvyklostí, bylo by to nápadné a pro tebe nebezpečné. Pokud tě delší čas neuvidím, začnu tě okamžitě hledat. To je asi tak všechno,“ domluvil Harry a podával Dracovi přívěšek s baziliškem, který dostal od Ginny.

    Draco si oddychl. Potter mu věří a chce mu, přesto všechno, co se mezi nimi stalo, pomoct. Rozloučili se a vydali se každý po svých.

   Aniž by to jeden nebo druhý tušili, dali první impuls k naplnění další věštby, dávno zapomenuté, přesto všechno pro všechny důležité. Voldemort ani Brumbál, netušili, co svými činy za svých posledních patnáct let dali do pohybu.