*Kapitola 16 – Nešťastné oznámení (upravená verze)

Kapitola 16 – Nešťastné oznámení

   Ráno Harry vstal dříve, než se domluvil s přáteli, oblékl se do své rudo-zlaté soupravy a vyšel ze svého pokoje do obývacího, aby překontroloval Draca. Ten stále ještě spal a vypadal už lépe. Věděl ale, že je třeba ho hlídat, i když budou cvičit. Dobbyho sem zavolat nemohl, ale Lucy by určitě ráda pomohla.

   „Lucy, můžeš na chvíli ke mně?“ tiše zvolal Harry.

    Sice to bylo potichu, ale Snapea to přece jen vzbudilo, opatrně se rozhlédl, co se děje. Viděl Pottera, jak stojí ve sportovní soupravě nad Dracem. Znenadání uslyšel tiché „puf“.

   „Volal jsi mně, Harry?“ ozvalo se malé stvoření, které se objevilo před Harrym.

   „Ano, Lucy, potřeboval bych, abys dohlédla na tohoto chlapce, co budeme já a mí přátelé na pozemcích naší školy. Nikdo se sem nedostane, nemusíš mít strach, do dvou hodin bych se měl vrátit. Kdyby se náhodou vzbudil, řekni Angelovi, on už mě najde a zavolá.“ Dával instrukce skřítce Harry.

   „Angele? Můžeš tu prosím zůstat a dát mi vědět, až se Draco vzbudí?“ ptal se Harry Angela, který mu už seděl na rameni jako vždy.

   „Jistě, Harry, je to nejlepší řešení,“ zatrylkoval mu Angel.

   Snape to pozoroval s otevřenýma očima do široka, nechápal, kam jdou a kde se tu vzal ten skřítek a jaký Angel má dát vědět tomu klukovi před ním.

   Harry mezitím prošel do další místnosti, kde oddechovali jeho přátelé.

   „Tak co vy, spáči? Vím, že jsme včera přehnali večerku, ale na programu to nic nemění. Tak vstávat a cvičit,“ volal Harry na tři zakuklence pod peřinou.

   Holky vyskočily a rychle se oblékly, jen Ronovi to trvalo trochu delší čas. A když už i Ron se vyhrabal ve svém úboru do obývacího pokoje, napadlo ho, že by se dnes mohl rozcvičce vyhnout.

   „Harry? Neměl by náhodou někdo hlídat Draca? Víš, jak jsi včera říkal, tak já bych se toho ujal,“ hlásil se ospalý Ron.

   Harry se začal smát, jako by neznal Rona.

   „Rone, je mi tě líto, ale souhlasil jsi s mým tvrdým režimem. A o Draca už je dávno postarané, nemusíš se bát. Tak jdeme, nemáme času nazbyt.“ To už se obracel Harry ke všem, a ti ho následovali ke dveřím.

 ***

    Když za těmi čtyřmi zapadly dveře, Snape ještě rychle zkontroloval Draca a vydal se také pryč, neměl by jak vysvětlit svou nepřítomnost ředitelovi u snídaně.

 ***

   Harry a spol udělali svou obvyklou rozcvičku. Nakonec se rozběhli na Nebelvírskou kolej, kde se chtěli všichni osprchovat a převléci. Když už byli všichni před krbem ve společenské místnosti nebelvíru nachystaní k odchodu, Harry jim dal vědět, že po snídani budou ještě cvičit s mečem a musí něco vymyslet na Malfoye staršího, toto by mu určitě nemělo projít jen tak, Draco je jeho vlastní krev a on se k němu zachoval jako ke kusu hadru.

   Čtveřice se vydala na snídani, už vcházeli do síně, když se Harry zastavil, něco zašeptal těm třem a odcházel pryč. Celý učitelský sbor na to zíral, co se to zase děje. Ti tři pokračovali ke stolu a dělali jako by se nic nestalo a Harry by nebyl pryč. Jen Snapea napadlo, že Angel dal vědět Potterovi, že je Draco vzhůru. Zajímalo by ho, kdo je to ten Angel a jak se mohl dát Draco s tím nafoukancem dohromady, názor si opravil, ale za lepšího ho nepovažoval.

 ***

   Harry rychle vyběhl schody a zamířil do svých soukromých komnat. Nezdržoval se nikde, a proto tam dorazil v mžiku.

   „Ahoj, Draco. Tak jak je?“ ptal se Harry opatrně.

   „Ahoj, Harry. Měl jsem strach, kde jsem, byl tu jen ten skřítek, a i když mi říkal, že se nemám bát, tak přeci jen nevím, co dokáže,“ odpovídal trochu vyjukaně Malfoy, který měl se skřítky své vlastní zkušenosti.

   „To nic, to je v pořádku, Draco. Měl by sis vzít další lektvary a odpočívat, myslím si, že večer už bys mohl večeřet v síni, když budeš chtít a budeš se na to cítit dost silný. Zatím se nasnídáme tady spolu. Na oběd už budu muset do síně, bylo by to moc nápadné, ale neboj se, jinak budeme tady s tebou. Jen tě musím upozornit, tu budou také i mí přátelé, byl bych rád, kdybyste se do sebe nenaváželi, oni to už ví. Nechci tady mít bojiště, mám rád svůj klid,“ domluvil Harry k Dracovi.

   „Lucy, můžeš nám přinést snídani pro dva?“ obrátil se Harry na skřítku.

   „Jistě, Harry, hned jsem zpět.“ Odpověděla a zmizela.

    Draco se jen divil, kde vzal Potter skřítku.

   „Tady máš, Draco, lektvary na cruciátus a proti bolesti, mám pro tebe i mast na ty záda jestli chceš,“ říkal Harry.

   „Jak jsi to dokázal? Kde jsi je vzal? A tu mast… já si ji sám na ty záda nedám,“ odpověděl Draco po chvíli.

   „Obrať se na břicho, namažu ti je, jestli chceš,“ nabídl se Harry.

    Draco už nemluvil, jak mu zubožené tělo dovolilo, přetočil se na břicho a zvedl si pyžamo. Harry mu opatrně rozetřel mast po zádech. Draco se oblékl a přetočil opatrně zpět na záda, vypil lektvary, co mu Harry dal. A už tu byla zpět skřítka s jejich snídaní.

   „Děkuji ti, Lucy, můžeš jít, já se ozvu, když bude třeba. A ano stále platí Vánoce doma.“ Usmíval se Harry na Lucy, které po posledních slovech se zatřpytily oči jako hvězdičky

.    „Dejme se do toho, Draco, vypadáš, že jsi dlouho nejedl,“ pobízel druhého chlapce Harry.

***

   „Hm s tím Malfoyem je to nějaký divný,“ huhlal Ron u snídaně.

   „Pš, Rone, buď z ticha. Ať je to, jak je to, bylo to a je to Harryho přání,“ okřikla ho Hermiona, která si četla Denního věštce. Ginny jen zhnuseně koukla po svém bratrovi a dál se věnovala snídani.

   „Jsem zvědavá, co budeme dělat dnes odpoledne,“ promluvila Hermiona, aby řeč nestála.

   „Hm, je mi to jedno, páč už teď vím, že to bude náročný, zase knihy nebo cvičení,“ odsekl jí Ron.

   Brumbál pozoroval Velkou síň a hlavně ty tři. Divil se, že už zase druhý den s nimi Harry moc není, ale teď to spíš vypadalo, jako by ti tři věděli víc než kdo jiný, nebo také kde teď Harry je a co dělá. Od profesorů věděl, že ti tři umí vždy všechno, úkoly mají taky všechny, ale po vyučování nejsou k nalezení zároveň s Harrym. Jako by vždy zmizeli všichni čtyři z hradu. A přece je nikdo nevidí odcházet, měl by si asi s Harrym opět promluvit, ale už předem měl pocit, že se opět nic nedozví. Harry se změnil a říkal jen to, co uznal sám za vhodné. Spoustu věcí si nechával pro sebe. Napadlo ho, že zkusí legilimens na jeho přátele, když u Harryho to nejde a nemůže nic zjistit. Nebyl rád, když neměl o všem přehled. Vybral si Hermionu, věděl, že jí na Harrym dost záleží a vždy se snaží o něm vědět všechno. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že má mysl uzavřenou a ještě ho vyhání z hlavy, sice to nebylo takové, jako když ho vyhodil Harry ze své hlavy, ale přesto dost silné. Viděl, jak Hermiona zvedla hlavu a podívala se po profesorech. Když u Hermiony neuspěl, zkoušel to postupně na Ronovi i Ginny, dopadl stejně jako u Hermiony. Jejich nitrobrana byla prostě skvělá, neměl šanci, pokud jim nechtěl ublížit. To už viděl, jak všichni tři mají hlavy u sebe a něco si tam špitají. Obrátil se na Severuse s dotazem: „Severusi, ty jsi učil ty tři, co se motají s Harrym nitrobranu?“

   „Já? Vy jste se, Albusi, asi zbláznil,“ rozčiloval se Snape.

   „Nerozčiluj se, Severusi, když jsi to nebyl ty, musel to být někdo jiný. Je to zajímavé, chtěl jsem zjistit, kde je Harry a ti tři by mi stejně nic nepověděli, proto jsem na nich zkoušel legilimens a všichni tři se ubránili a vyhodili mě ze své hlavy. Musel je učit mistr,“ odpovídal klidně Brumbál.

   Na to Snape jen zvedl hlavu. Už se pomalu přestával divit všemu, co se děje kolem Pottera. Postaral se o Malfoye, umí lektvary jako mistr, umí nitrobranu a jak je vidět, naučil všechno i své přátele. Chápal to dokonale, ale nevěděl, kde k tomu přišel, jak se to naučil, kde byl celé prázdniny, jak to, že se tak změnil. Potterův klid se vyrovnal skoro tomu jeho.

***

   „Někdo mi lezl do hlavy, vyhodila jsem ho,“ začala Hermiona.

    Sourozenci se po ní zmateně podívali a vyhrkli současně.

   „Mě taky.“

    Hermiona už věděla, která bije.

   „Musíme to říct Harrymu, Brumbál si ho určitě bude volat na kobereček. Nemůže nic zjistit, tak to zkouší už i na nás. Ještě že byl Harry, tak prozíravý a naučil nás nitrobranu,“ končila svůj proslov Hermiona.

    A tím se zvedla od stolu a ti dva ji následovali. Odešli ze síně a mířili k jejich tajné místnosti. Když to zpozoroval Snape, omluvil se u stolu a mířil za nimi, byl zvědavý, co se bude dít dál.

***

   „Za chvíli dorazí Hermiona a spol., měl bys odpočívat Draco, jestli chceš, můžu ti dát lektvar na spaní, my budeme ve vedlejší místnosti,“ povídal Harry.

   „Nechci už spát a nechci tu být sám, nemohl bych tam být s vámi? Já budu klidně potichu, jen už nechci být tady sám,“ vyhrkl Draco, který se snažil získat přátelství s Harrym.

   „Dobře, to by neměl být problém, jen opravdu nesnesu žádné hádky, až ti bude lépe, můžeš se klidně přidat k nám. S ostatními to domluvím, nemusíš se bát,“ povídal Harry a najednou se zvedl a šel ke dveřím.

   „Harry, kam odcházíš? Říkal jsi, že tu zůstaneš,“ volal na něj Draco.

    Harry otevřel dveře a šel zpět k Dracovi.

   „Nikam nejdu, Draco, byl jsem jen otevřít svým přátelům.“

    To už do pokoje vcházeli ti tři a tajně za nimi i profesor.

   „Upozornění pro všechny. Žádné hádky, nemusíte být kamarádi, ale budete se respektovat. Rone, pokud chceš něco namítat, nezajímá mě to. Pokud mě někdo z vás neuposlechne, ponese následky. Nechci tady mít bojiště. Rozuměli všichni? Rone? Draco?“ Povídal Harry obraceje se na kluky v místnosti.

   „Proč jen na nás kluky? A co holky?“ nedal se Ron, kterému se to nelíbilo.

   „Protože, Rone, obě holky mají více rozumu než ty, a i když se jím to nelíbí, hádky nikdy nevyhledávaly na rozdíl od nás dvou. A protože já jsem doma, tak už zbýváš jen ty a Draco.“

   „Hm, dobře nebudu si ho všímat, ale nesmí do mě rýt,“ ustoupil Ron, protože věděl, že Harry myslel naprosto vážně to s tím potrestáním za neuposlechnutí.

   „Já s tím problém mít nebudu, Harry,“ odpověděl Draco.

    Snape to pozoroval nevěřícně, Potter si tedy uměl sjednat pořádek, jen co je pravda.

   „Takže vy tři se převlečte a já zatím pomůžu Dracovi vedle.“ Dával instrukce Harry.

    Draco se opatrně zvedl z pohovky, ale přeci jen měl strach si stoupnout pořádně na nohy, měl je včera zlomené. Udiveně zvedl hlavu a díval se na Harryho.

   „Jak jsi dokázal, že mám nohy v pořádku? Byly zlomené i s žebry. A kostirost jsi mi nedal, to vím,“ povídal Draco, kterého lektvary bavily, a proto se v nich i orientoval více než dobře.

   „To teď není důležité jak, hlavní je, že je máš srostlé, ne?“ odpovídal Harry.

    Jen Snape tušil, jak to Potter udělal. Zbytek na něj nevěřícně civěl.

   „Už jste převlečení?“ pobízel Harry ty tři.

   „Hned to bude, Harry,“ odpovídala rychle Hermiona.

    Zmizeli ve vedlejším pokoji, kde na sebe naházeli soupravy. Harry mezitím pomohl Dracovi do cvičebny, která se změnila na soubojovou místnost a v rohu byla pohodlná postel, kde Draca složil. Sám jen mávl rukou a byl v soupravě taky. Draco na něj zíral, jak to dokázal. Snape už to jednou viděl, moc ho to nepřekvapilo. To už dorazili i ti tři a každý si vzali jeden meč. Což už Snapea překvapilo, Draco vše sledoval jako v transu.

   „V pořádku první rozcvička ve dvojicích,“ upozornil Harry a stoupl si k Ginny.

    Hermiona k Ronovi a začali. Pro dva přihlížející se bylo na co dívat, byl to vyrovnaný boj, jen Harrymu to šlo lépe, měl více zručnosti, což ti tři byli zvyklý, když dobojovali, dvojice se vyměnily, dokud nebojoval každý s každým. Nakonec začali souboje jeden proti třem. I to bylo velmi zajímavé, každý se snažil vyhrát, ať už jako obránce nebo útočník.

   Dracovi přecházely jen oči, byl rád, že mu Harry nabídl a slíbil, že se může k jejich partě přidat, až bude v pořádku. Když končili, ze všech čtyř se jen lilo, dávali do toho vše a tak se nebylo, co divit.

   „Dobře, pro dnešek fyzička stačí, běžte se osprchovat, za chvíli bude oběd, sejdeme se ve Velké síni. Odpoledne se vrhneme na runy, opakovaní lektvarů a kouzel,“ rozpouštěl je Harry.

   „Harry? Málem jsem zapomněla, ráno u snídaně se nám někdo pokoušel dostat do hlavy. Musel to být jedině Brumbál nebo Snape, neznám nikoho jiného, kdo by tu ovládal nitrozpyt. Ještě že jsi nás naučil nitrobranu,“ upozorňovala Hermiona Harryho.

   „Myslím, že to byl Brumbál, Hermiono. Bylo jasné, že k tomu dojde, na mě si netroufne, proto to zkoušel u vás. Chce zjistit co se děje, ode mě se nic nedozví. Pleteš se, ale v tom že jsem vás to učil kvůli němu. Brumbál mi těžkou hlavu opravdu nedělá, ale Voldemort je moc dlouho potichu. To se mi nelíbí, budu muset vypnout na chvíli nitrobranu na noc, abych zjistil, co plánuje, oddaloval jsem to dost dlouho,“ vzdychl si Harry.

   Kromě Hermiony všichni v místnosti poskočili, když Harry vyslovil jméno Voldemort. Snapea navíc zarazilo, jak to Potter myslel s tím, že vypne nitrobranu, aby zjistil, co plánuje Voldemort.

   „Draco, budeš muset vypít další lektvary a namažu ti záda, Lucy tu bude za chvíli s obědem, zvládneš to tu sám, než se vrátíme z obědu?“ obrátil se Harry na Draca.

    „Budu to tu muset vydržet, ale když tvrdíš, že se sem nikdo nedostane, tak ti věřím. Ty lektvary dobře, ale vysvlékat se před ostatními nebudu,“ rychle odpovídal Draco.

   „V pořádku. Vy tři běžte. Sejdeme se na schodech, zavolám na vás, jak tam budu,“ otočil se na Hermionu a spol. Harry.

   „Lucy, můžeš na chvíli?“ zvolal Harry a už tu byla skřítka.

   „Ano, Harry, přeješ si?“ Úslužně se klanila skřítka.

   „Přines, prosím Dracovi oběd a můžeš mu dělat společnost, než se vrátím s ostatníma ze síně. Nechám vám tu Angela, kdyby se něco dělo, dá mi hned vědět. Ale pochybuji, že vás tu někdo vyruší kromě mě. A teď ty záda, Draco, už tu nikdo není,“ díval se na něj Harry.

    Dracovi tedy nezbylo nic jiného než si vysvléct své pyžamo a otočit se na břicho, Harry vzal opět mast a rozmazal mu ji po zádech. Když Snape viděl Dracovi záda, musel zatnout zuby, aby nevydal žádný zvuk, přece jen ho to překvapilo.

   „Dobrý, Draco, můžeš se obléct a jít do obývacího pokoje, měla by tam být už Lucy s tvým obědem, chovej se k ní slušně. Neberu ji jako služku, ale jako kamarádku. Nerad bych, abychom žili o Vánocích v boji, když je budeš trávit se mnou,“ řekl Harry Dracovi a šel sám do sprchy a převléknout si hábit k obědu.

   Snape se přesunul s Dracem do obýváku a čekal na Pottera. Ten vyšel za chvíli upravený, rozloučil se s Angelem, Lucy i Dracem a mířil na chodbu. V patách mu šel Snape, zarazil se u schodiště a poslal vzkaz Ronovi, že na ně už čeká. Opřel se o zábradlí a vyčkával, až se k němu přidají jeho kamarádi. Snape ho pozoroval se zamhouřenýma očima, jak jako chce dát vědět těm třem, že na ně čeká. Jaký byl jeho údiv, když se za chvíli otevřel portrét a z něj vyšli ti tři nebelvířani. Beze slova sešli do síně, kde se posadili a začali obědvat. Snape zrušil zastírací kouzlo a usedl na své místo taky. Měl spoustu věcí na přemýšlení. Rozhodl se, že dnes už s nimi do té místnosti nepůjde, mohl by se prozradit, promluví si s Brumbálem a Lupinem.

***

   Čtveřice do sebe rychle naházela oběd a vydala se zpět za Dracem, přeci jen ho nechtěli nechat samotného. A měli ještě spoustu učení. Draco je přivítal s nadšením, za ten čas co tu s nimi pobyl, zjistil, že nejsou tak špatní, dokonce mu Harry řekl, aby si vzal učebnice a prostudoval je, pokud se k nim chce po své nemoci přidat, aby jim stíhal. Vysvětlili mu jaký je jejich denní program, měl oči navrch hlavy, přeci jen nevěřil, že by to mohli zvládat, ale věřil jim, že mu nelžou. Také byl překvapen, že ti tři nebyli proti tomu, aby se k nim přidal. Rozhodl se, že se změní, tak jako se změnil Harry a ti tři. Měl jen obavy ze své koleje. Ale ty si nechal sám pro sebe. A tak se teď už pětice spolu učila.

***

   Snape se rozhodl zajít za ředitelem hned po obědě, vystoupal do jeho kanceláře a zaklepal, po vyzvání vstoupil do ředitelny.

   „Dobrý den, pane řediteli, měli bychom si promluvit,“ začal Snape.

     Ředitel mu pokynul, aby si sedl.

   „O co se jedná, Severusi?“ ptal se ředitel.

   „Je toho víc, ale všechno se točí kolem Pottera,“ začal Snape. - „Už nějakou dobu ho sleduji, vždy mi zmizel ve třetím patře a nebylo ho vidět. Až v sobotu jsem zjistil, kde se skrývají všichni čtyři, když je nikdo nevidí se potulovat po hradu. Věděl jste, že je tam tajná chodba s místností, do které se dostane jen Potter podle všeho?“ Pohlédl na Brumbála Snape.

   „Ne to jsem nevěděl, kde to má přesně být?“

   „Za tím obrazem s rytířem je tajná chodba, která pokračuje dál, až narazíte na stěnu, pak Potter vždy mávne rukou a něco řekne, objeví se dveře a jsou tam luxusně vybavené komnaty, včetně učebny, která se mění dle jeho přání,“ pokračoval Snape.

   „Hm, za tím obrazem sem věděl, že je chodba, ale že jsou tam i nějaké komnaty, to jsem opravdu nevěděl, došel jsem vždy jen ke stěně. A nic tam nebylo dál.“ Díval se překvapeně Brumbál na Snapea.

   „Zkoušel sem mávat i rukou, ale nic a heslo jsem neslyšel. Jen vím, že Potter říká, že se tam dostane jen on, a i jeho přátelé vždy čekají, až jim otevře. To by byla jedna věc, kterou sem s tebou chtěl, Albusi, probrat, další je, že v sobotu večer se vzdálil z hradu. Kam šel, se jen domýšlím. Zpět se vrátil s mladým Malfoyem, který na tom nebyl zdravotně zrovna nejlíp. Celý víkend ho ošetřuje v těch tajných komnatách. Proč ho nevzal na ošetřovnu, nevím, to se tam nezmínil, ví o tom jen ti tři s Potterem. Navíc Potterovi řekli, jak jste se jim pokoušel vlézt do hlavy. Tedy Grangerová říkala, že jsem to mohl být jen já nebo vy. Potter ji vyvedl z omylu a určil vás. Co mě však zarazilo ještě víc, když řekl, že budu muset na noc snížit svou nitrobranu, aby se dozvěděl, co chce Temný Pán podniknout, prý se mu nelíbí, že je tak dlouho klid. To by tak bylo v kostce asi vše,“ dovykládal Snape.

    Brumbál na něj zamyšleně hleděl. Bylo mu divné, jak se Harry dostal z hradu a proč vůbec šel pro mladého Malfoye, když se celých pět let nenáviděli. Měl pochyby, že se něco dozví od Harryho, pokud on sám mu to nebude chtít říct.

   „Děkuji ti, Severusi, za novinky, trápilo mě, kam ti čtyři mizí, že odchází z hradu. Teď to vypadá, že jsou stále na hradě, až na jednu výjimku od Harryho,“ reagoval Brumbál po delší době na zpověď Snapea.

***

   V čase večeře se všech pět lidí z tajné místnosti sešlo v síni, každý byl u svého stolu. Draco byl jen více zaražený, někteří z jeho koleje už věděli, že odmítl se stát smrtijedem a už teď pociťoval jejich nechuť k sobě. Viděl, jak ho Harry nenápadně kontroluje a sem tam slyšel i jeho hlas v hlavě, aby zůstal v klidu, že najde pro něj řešení. Když se blížil konec večeře Brumbál poklepal na skleničku, aby si sjednal klid. Když se síň uklidnila, vydal oznámení: „Od pátého ročníku výše se můžou studenti zúčastnit Vánočního plesu, který se bude konat den před odjezdem studentů domů. To je vše co jsem vám chtěl říct.“ Po posledním jeho slovu se roznesl po síni vzrušený šepot.

   Harry na nic nečekal a mrkl na Ginny a požádal ji, jestli by mu chtěla dělat společnost na plese. Ginny celá červená přikývla, byla štěstím bez sebe. Když to Ron viděl, nechtěl zůstat pozadu a už se ptal Hermiony na to samé. Ta se po něm podívala, nakrčila svůj nosík, svraštila čelo, tak jako vždy, když nad něčím usilovně přemýšlela, nakonec mu kývla. Ron byl šťastný, že bude mít klid a že si bude mít i s kým vykládat.

   Když už chtěli opustit síň, stalo se něco nečekaného, dovnitř vtrhl Malfoy starší a hnal se ke zmijozelskému stolu. Draco bledl hrůzou a hledal pomoc u Harryho. Harry na nic nečekal a vydal se za Malfoyem starším, v jeho patách šli jeho přátelé. Brumbál to sledoval se Snapem s hrůzou v očích, kam se ti čtyři vydali, a chvátali jim na pomoc.

   „Dobrý večer, Luciusi,“ ozval se Harry za zády Malfoye.

    Malfoy se otočil, vida Pottera, zapomněl na Draca.

   „Běž na chodbu, tam tě vyzvedne Hermiona a odvede tě do naší nebelvírské klubovny, než přijdu já a odvedu tě do tajné komnaty,“ poslal vzkaz Dracovi Harry, „Hermiono, vyzvedni Draca na chodbě a odveď ho do naší klubovny v nebelvíru a počkejte tam na mě.“

   To už se, ale Malfoy vzpamatoval a začala slovní přestřelka.

   „A, pan Potter, vidím, že se vám vede dobře, ale nemyslete si, nebude to tak vždy.“

   „No ze zkušenosti s Voldemortem bych řekl, že se mi vede a povede dobře, pokud bude mít stále za služebníky taková nemehla, jako jste vy, Luciusi,“ nedal se Harry, Lucius už soptil, jak si ten soplák dovoluje nazývat Temného pána Voldemortem.

    Harrymu se zatím dařilo obrátit pozornost na sebe všech v síni a tak měl Draco a Hermiona čas zmiznout. Toho si všimly jen jedny černé oči, nadarmo nebyl špionem. Pochopil Potterovu taktiku, jen doufal, že ví, co bude dělat i nadále.

   „Promiňte, Luciusi, jsem unaven a vy určitě máte jiné věci na práci, než se vybavovat se mnou,“ rozloučil se Harry s Luciusem, když poznal, že Draco s Hermionou jsou pryč.

    Spustil nitrobranu, tak aby zachytil Malfoyovy myšlenky, otočil se zády a odcházel ze síně. Snape v duchu zuřil, blbec Potter, otočí se zády. Harry, slyšel co si o něm Snape myslí, ale jen se usmíval a šel dál, Ron s Ginny na něj zírali, čemu se tak směje. Rona napadlo se otočit, ale než stačil něco říct, už na Harryho mířilo kouzlo, jaké bylo překvapení všech, když kolem těch třech se vyskytl štít a kouzlo se odrazilo zpět. Zasáhlo Malfoye, který byl svázán svým vlastním kouzlem.

   Harry pokračoval ve směru své cesty a v duchu neverbálně dál kouzlil. Představil si na Malfoyovi růžové dupačky, copánek s růžovou mašlí, nezapomněl ani na pleny. Byl to pohled pro bohy, takové přerostlé mimino se hned tak nevidí. Nakonec se otočil a podíval se Malfoyovi do očí a řekl jen: „Břídile, tvůj pán si říká Lord Voldemort a neumí si najít ani lepší služebníky," s tím odešel i se svými přáteli vyzvednout Draca.

 ***

   Po odchodu Harryho se Malfoy snažil stoupnout, ale šlo mu to těžko, Snape ho rozvázal a pomohl mu na nohy, jaké bylo překvapení všech, když se Malfoy snažil dostat z dupaček a nešlo mu to. Vztekle vypochodoval ze síně, nic nevyřídil a ještě ho ten zmetek Potter zesměšnil. Přešel po pozemcích až za zábranu, kde se přemístil do Temného sídla.

***

   Harry vyzvedl Draca s Hermionou a odvedl je všechny do svých soukromých komnat, kde jim řekl, ať tu na něj počkají, že musí za Brumbálem. Vydal se zpět do síně, jestli tam ředitel ještě je, když viděl, že už ne, vydal se do ředitelny.

   Ze síně ho pozorovalo několik párů očí a to nejen studentů. Lupin měl o čem přemýšlet. Myslel si, že to dopadne hodně špatně a Harry vyšel ze souboje jako vítěz. Zajímalo ho, jestli ředitel vykouzlil na ty tři ten štít, nebo to byl někdo jiný a také kdo vyčaroval na Malfoye takovou parádu, to vrtalo hlavou i McGonagalové.

 ***

   Harry už byl u ředitelny a vůbec ho nezajímaly starosti ostatních. Harry neznal heslo, tak zkoušel různé druhy sladkostí, na které si vzpomněl a až na Lentilky chrlič odskočil a on se mohl nechat vyvézt po schodech nahoru. Zaklepal a po vyzvání vstoupil dovnitř. Ředitel byl překvapen, když viděl Harryho mezi dveřmi. Zrovna na něj myslel.

   „Dobrý večer, pane profesore,“ začal Harry.

   „Dobrý večer, Harry, potřebuješ něco?“ odpovídal ředitel.

   „Ano, měl bych jednu prosbu a zároveň i dotaz. Je možné, aby v průběhu studia, byl nějaký student přeřazen z koleje do koleje?“ ptal se Harry.

   „Je to možné, Harry, ale nestává se to. Ty se chceš nechat přeřadit?“ ptal se znepokojeně Brumbál.

   „Ne, pane profesore, nejedná se o mě, ale o Draca Malfoye. Viděl jste určitě, co se stalo v síni, toto nebylo jediné, stalo se toho více, a bylo by dobré, kdyby Draco patřil do Nebelvíru, kde bych nad ním mohl držet ochrannou ruku,“ vysvětloval Harry Brumbálovi.

    Brumbál se na něj přemýšlivě díval. Neviděl důvod, proč by to nešlo, jen jestli s tím bude souhlasit sám Draco a jeho ředitelé kolejí.

   „Harry, myslíš, že s tím bude pan Malfoy a ředitelé kolejí souhlasit?“ ptal se nakonec Brumbál.

   „Draco bude souhlasit a ředitele nechám na vás. Mám pro Draca dojít?“ ptal se Harry.

   „Ano, zajdi, já si zavolám pana profesora Snape a profesorku McGonagallovou.“ S tím se vydal ke krbu a Harry se rozešel pro Draca.

    K ředitelně dorazili všichni společně. Po cestě Harry vysvětlil Dracovi, co se po něm bude chtít. Dracovi se to sice moc nelíbilo, ale věděl, že pokud bude s Harrym, má šanci na přežití, teď už to bude záležet jen na profesorech.

   Když už byli všichni v ředitelně, Brumbál jim vysvětlil, co se po nich žádá. McGonagallová byla dost překvapená, že to vyšlo od Pottera. Přeci jen se nikdy ti dva neměli rádi. Ale nakonec váhavě souhlasila, Snapeovi se to moc nelíbilo, ale po tom co viděl o víkendu a teď v síni, věděl, že to pro Draca bude asi opravdu nejbezpečnější. Odkývl to taky. Jen si vyhradil, že na něj bude dohlížet i tak a sledovat jeho prospěch, přeci jen byl jeho kmotr. Brumbál tedy jen mávl rukou a Draco měl erb Nebelvíru.

   S tím se vydal s Harrym za ostatními, profesoři zůstali ještě u ředitele a chtěli vysvětlení, které mu dal určitě Potter. Ředitel je zklamal, nedostal žádné vysvětlení a páčit ho nechtěl.

***

   Harry vyzvedl ty tři, vysvětlil jim situaci a požádal je, aby se to snažili Dracovi, co nejvíce ulehčit. A tak všech pět vstoupilo do jámy lvové, tedy do klubovny Nebelvíru.

    „Co tady chce ten zmijozelák, Harry?“ ozvalo se hned ze všech stran.

   „Klid všichni, Draco teď patří k naší koleji, proto si vyprošuji, abyste ho nazývali zmijozelákem. Pokud tak uslyším, budu to hlásit prefektům, a pak i samotné ředitelce koleje,“ zaznělo ledově od Harryho.

    To všechny překvapilo, dobře věděli, že se ti dva nemohli vystát a nejednou se ho Harry zastává. Nezbylo jim, než ho tedy tolerovat.

   Harry vzal Draca do pokoje, kde bydlel s Ronem a ostatními, přičaroval tam další postel, a hned se tam objevily i jeho kufry, které byly přestěhovány z jeho bývalého pokoje.

   „Rone, prosím, můžeš ještě na chvíli odejít, potřebuji něco ujednat s Dracem, zavolám tě hned zpět,“ otočil se Harry na Rona.

    Tomu se to sice moc nelíbilo, ale poslechl, jen doufal, že nebude litovat. Když za Ronem zaklaply dveře, vyzval Draca, ať si lehne a vyhrne si hábit, že ho natře mastí. Tak i udělal, a pak poslal vzkaz Ronovi, že může vstoupit. Všem pak před usnutím poslal vzkaz o rozcvičce, která začíná v 6 ráno. Pak stáhl nitrobranu na minimum a usnul, přeci to byl jen náročný den.

***

   Když se Lucius Malfoy objevil v Temném sídle, moc se mu za pánem nechtělo, věděl, co ho čeká. A také se tak stalo, po vypovězení jak Draco zmizel z Malfoy Manor, a jak se odmítl stát smrtijedem, i to jak se stalo, že byl poražen v Bradavicích od Pottera, a proč je tak oblečen, jak je. Schytal několik mučení cruciátem. Byl rád, že to vůbec přežil, Temný Pán pěkně zuřil, je bez jednoho smrtijeda a ještě jeden jeho blízký a důležitý vypadá jako šašek. Ostatní v kruhu měli co dělat, aby se nesmáli, bylo to opravdu směšné jak Malfoy vypadal, a ještě více bylo směšné, že to ze sebe nemohl svléknout. Všechno mučení a zuřivost Temného Pána cítil Harry ve spánku, házel sebou a modlil se, aby to už skončilo, viděl také, jak Temný Pán rozdává úkoly na různé útoky, i to že je setkání přítomen Snape. Dokonce cítil, jak Temný Pán zuří, že se stále nenašel zrádce, a tím také pověřil Malfoye, aby to zjistil, že je to jeho poslední šance. Pak je rozpustil a Harry se konečně probral z noční můry. Opět vytáhl svoji nitrobranu na plno a konečně se ponořil do spánku beze snů.