*Kapitola 18 – Přesun do Harryho sídla (upravená verze)

Slíbená kapitola k Vám letí, pusťte se do toho, komentíček opravdu potěší..

Kapitola 18 – Přesun do Harryho sídla

    Ráno vstal Harry časně, pár krát mávl hůlkou, jak byl zvyklý, i když toho moc nenaspal. Rozhodl se jít si zabalit své věci a přenést je sem. Před odchodem ještě zkontroloval profesora, nalil do něj další dávku potřebných lektvarů. A už chvátal do Nebelvírské koleje, tiše vyběhl nahoru a během chvíle měl sbaleno, kufr si zmenšil a strčil do kapsy.

   Napadlo ho, že by mohl Remuse pozvat také na Vánoce k němu, kdyby neměl jiný program. I když bylo brzy ráno, rozhodl se ho hned zeptat, nerad ztrácel čas. Seběhl schodiště a vydal se do Remusova kabinetu. Zaklepal a čekal, až se Lupin uráčí mu otevřít.

    Lupin se velmi divil, kdo tu tak brzy ráno stojí za dveřmi, hodil na sebe hábit a šel otevřít. Vykulil překvapeně své oči, když za dveřmi spatřil Harryho. Neviděl ho od začátku roku, kromě vyučovacích hodin, a teď stojí před ním. Když se trochu vzpamatoval, vyzval Harryho, ať jde dál. Posadili se spolu ke krbu. A Lupin čekal, proč vlastně Harry přišel.

    „Ahoj, Remusi, chtěl jsem se zeptat, jak budeš trávit Vánoční svátky,“ obrátil se na něj Harry.

    „Budu tady, Harry, nemám, kam bych šel, na ústředí být sám nechci a Weasleyovi otravovat taky nemám chuť,“ odpovídal mu Lupin a přemýšlel, proč to Harry chce vědět.

    Vždyť on sám tu zůstával také každý rok.

    „Jestli chceš, můžeš strávit Vánoce se mnou a několika lidmi, Remusi,“ navrhoval mu Harry.

    „Ty nebudeš na Vánoční svátky v Bradavicích, Harry?“ ptal se udiveně Lupin.

   „Ne, není důvod, vrátím se do domu, kde jsem byl celé letní prázdniny,“ potvrzoval mu Harry.

   „A tobě by nevadilo, kdybych šel s tebou?“ ptal se opatrně Lupin, který by rád strávil svátky ve společnosti Harryho.

   „Remusi, kdyby mi to vadilo, tak bych se tě neptal, nemyslíš?“ odpovídal s úsměvem Harry.

   „Sbal si věci a čekej po snídani v hale. Vyzvednu si tě tam,“ povídal Harry dál a zvedl se k odchodu.

   „Teď se s tebou musím rozloučit, musím ještě něco zařídit,“ otočil se Harry na profesora Lupina mezi dveřmi a už šel do svých komnat.

***

   Brumbál se vzbudil a hleděl, kde je, když uviděl Snapea, tak si vzpomněl, co se včera dělo. Když nikoho neviděl, rozhodl se, že vyčká, až se někdo objeví. Za krátkou chvíli slyšel z vedlejšího pokoje hlasy.

   „Hermiono, měli bychom říct Harrymu, že jedeme s ním. A musíme se sbalit.“ Bylo slyšet Rona.

   „Tak se první sbalíme, pak to řekneme Harrymu, myslím si, že sem slyšela klapnout dveře,“ odpovídala mu Hermiona.

    A tak se všichni čtyři vyhrabali ze svých postelí, oblekli se a upalovali do nebelvírské koleje.
Brumbál je následoval, přece jenom by bylo divné, kdyby se neobjevil v síni. Potkal Harryho, který se vracel zpět do svých komnat.

***

   Harry vstoupil a šel rovnou do ložnice, chtěl dát do kufru ještě dárky pro přátele, které zde měl schované od své návštěvy na Příčné. Pošle jim je přímo o Štědrém dnu po Angelovi. Když je tam vložil, kufr opět zmenšil a strčil jej do kapsy od hábitu.

   Vrátil se ke Snapeovi, a přemýšlel, jak ho teleportovat k sobě. Bude brát ještě Draca a Remuse. Snad to zvládne. Opět se vydal ke dveřím, slyšel totiž, jak ho přátelé volají. Když otevřel, viděl, jak se všichni čtyři táhnou se svými zavazadly. Harry jen udiveně nazvedl obočí, když viděl Hermionu a sourozence Weasleyovi táhnout se s kufry sem.

   „Proč se sem s tím, vy tři, táhnete?“ nedalo Harrymu se nezeptat.

  „Máme pro tebe překvapení, Harry. Chtěli jsme ti to říct už včera, ale nějak se to zvrtlo. Už dávno jsme si domluvili s rodiči, že letošní svátky strávíme s tebou. Doufám, že ti to nevadí,“ vysvětlovala Hermiona vyjevenému Harrymu.

   „Dobře, tak že kufry vám zmenším a dáte si je do kapes, už tak nás bude cestovat více, než jsem počítal,“ jak mluvil, Harry zrovna mával svou starou hůlkou a zmenšoval jeden kufr za druhým.

    Který si jejich majitelé strkali rovnou do kapes.

   „Jdeme na snídani, pak se vrátím sem pro profesora a vy na mě počkáte v hale,“ instruoval Harry.

    Sešli do síně a usadili se u svého stolu, kde se královsky najedli. Harry vstal dřív a šel do sovince pro Hedviku a pro Snapea, opět vyčaroval nosítka a odlevitoval na ně profesora lektvarů, přikryl ho otcovým neviditelným pláštěm a sestoupil zpět do haly, kde už na něj čekali jeho návštěvníci.
Přišel i Brumbál, když viděl, jak má na rameni Harry Hedviku, vcelku se podivil. Ještě více byl zvědavý, když nenašel ani u jednoho cestovatele kufry kromě Remuse. Ale to už Harry taky řešil, párkrát mávl svou hůlkou a i Lupin si své zavazadla strkal do kapsy.

   „Dobře, tak že máte všichni všechno? Mazlíčky a tak dále? Vracet se nebudeme,“ ptal se naposled Harry.

    Když mu to všichni odkývli, zavelel, aby šli před Bradavice, následoval je i Brumbál, byl zvědavý, jak se odtud dostanou, byl si totiž jist, že expresem to nebude. A měl pravdu, když došli všichni až k hranicím pozemků, Harry je požádal, aby se pochytali a jeden se chytl jeho ruky. Sám chytl nosítka se Snapem, požádal Angela o pomoc při jejich hromadném přenosu a za chvíli po nich nebylo vidu slechu.

   Brumbál jen zíral, takový přenos neuměl ani on. Beze zvuku a ještě k tomu bral Harry dost lidí. Tušil, že i Severus bude teď s Harrym, na ošetřovně totiž nebyl a Harry by ho tam asi jen tak nenechal, když si pro něj došel až do Temného sídla. Nakonec se Brumbál otočil a vrátil se do hradu, tady už byl zbytečný.

***

   Sedm lidí se objevilo u Harryho v hale. Všichni kromě Snapea zůstali ohromeně zírat, ten byl totiž stále v bezvědomí. Harry sundal plášť z nosítek. Lupin na něj zíral, netušil, že s nimi cestuje i Snape. Podíval se po Harrym a ostatních, co na to říkají, ale u nich to vypadlo, že ví co se tady děje.

   „Lucy, můžeš na chvíli?“ ozval se Harry.

   „Vítám tě doma, Harry, samozřejmě i tvoje hosty. Co pro tebe můžu udělat?“ ptala se hned úslužně skřítka.

  „Chci tě poprosit, abys ubytovala mé hosty ve třetím patře. Ten co leží na nosítkách, je můj profesor z lektvarů, bude potřebovat speciální péči. Bylo by dobré, kdyby ho někdo stále hlídal,“ mluvil Harry ke skřítce, pak se ještě otočil na své hosty a požádal je, aby si vyndali svá zavazadla z kapes, zvětšil je a řekl jim, aby je tu nechali ležet, že je skřítci dopraví na svá místa.

    Sám se vydal s nosítky po schodech, všech pět hostů ho následovalo a mohlo si hlavu vykroutit, když dorazili do třetího patra, skřítka je uvedla do jejich pokojů. Harry zatím uložil Snapea vedle svých komnat, kde už čekal skřítek, který na něj bude dohlížet, Harry mu dal ještě poslední instrukce co a jak. Nato odešel do svého pokoje, kde si vybalil ze svého zavazadla, zabalil dárky pro své přátele a opět je schoval. Hedvika už dávno seděla na svém bidýlku a Angel už byl vidět na Harryho rameni.

   Když bylo všechno, tak jak si Harry přál, vydal se zpět dolů do haly, kde se měl sejít se svými hosty. Všichni už na něj čekali a pozorovali, jak schází ze schodů i s fénixem na rameni. Byl to ten, který je navštívil o letních prázdninách, jen pro Draca to bylo obrovské překvapení.

   „Když už jsme tu všichni, tak vás tu trochu provedu. V přízemí je jen přivítací salónek, moje pracovna, jídelna a taneční sál,“ řekl Harry a ukazoval jim dotyčné pokoje v přízemí.

   Pak vyšli do prvního patra, kde Harry společnosti ukázal koupelnu, tělocvičnu, nějaké učebny, druhou pracovnu a nakonec si nechal knihovnu. Postavil se tak, aby viděl Hermioninu a Lupinovu reakci. Stáli za to. Hermioně jen přecházeli oči údivem, všem povolil využívat všech komnat, kromě svých dvou pracoven a svých komnat. Letmo se zmínil, že v druhém patře jsou jen pokoje pro hosty a třetí zabrali všichni, co jsou teď v domě.

   Po vybalení a prohlídce domu byl akorát čas na oběd. Harry je vyzval, ať sejdou do jídelny, dal jim ještě upozornění, že je zvykem tady jíst i se skřítky, byl by tedy rád, aby je nikdo neurážel. Sám se ještě vydal do třetího patra. Musel ještě zkontrolovat profesora a dát mu lektvary. Po vstupu do pokoje kývl na skřítka, ten se uklonil a oznámil, že pán celou dobu spal. Harry tiše poděkoval, dal Snapeovi potřebné lektvary a sám se vydal za svými hosty do jídelny pojíst.
 

***

   Všech pět sedělo jako hříbky v mechu, jen vyjeveně koukali všude kolem. Ronovi s Dracem se zamlouvala hlavně zahrada, kde se dalo určitě létat, budou se na to muset Harryho zeptat.

   To už ale dorazil sám majitel ke stolu, kde se usadil na své místo, hned na to přinesli skřítci různé chutné pokrmy a sami se posadili ke stolu. Už věděli, že by Harry netoleroval, aby s ním nepojedli, i když má hosty. Stalo se to nepsaným pravidlem.

   Po výborném obědě, se zeptal Remus, jestli může jít do knihovny. Harry se na všechny usmál a řekl, že si může každý jít, kam chce, jen vyjmenované pokoje, aby vynechali.

    Sám se vydal do laboratoře, potřeboval udělat elixíry pro profesora. Tam ho také našli jeho čtyři přátelé. Kteří když zjistili, co dělá, rozhodli se, že mu pomůžou. S jejich pomocí nad elixíry strávil o mnoho méně času, než kdyby je dělal sám.

    Zrovna jim řekl, že i když jsou prázdniny, tak jejich rozcvička každé ráno v šest platí. S tím se vydali, každý si užívat dnešního volného dne. Harry zapadl do knihovny, kde si vybral knihu o bílé magii a o ovládání živlů, usadil se do křesla před krb, kde se pohodlně rozvalil a začal studovat.

    Lupin ho přes svou knihu pozoroval, byl překvapen, že je Harry tak pilný student. Ve škole si na to už zvykl, ale že bude studovat i o prázdninách to opravdu nečekal. Ještě více ho však překvapilo, když pochvíli dorazili sourozenci Weaslyovi, Hermiona a Draco za nimi. U Hermiony nebylo divu, ale ti tři? Tázavě se po nich díval, když viděl, že si každý vytáhl nějakou knihu a posadili se k Harrymu u krbu.

   „Do dvou dnů si každý z vás nastuduje něco o zvěromágství a jak se stát zvěromágem,“ ozvalo se od Harryho, který ani nezvedl hlavu od svých knih.

   „A co ty?“ ptal se Draco.

   „Já už to samozřejmě nastudované mám,“ usmíval se na ně záhadně Harry.

    Protože Rona toto téma zaujalo, vrátil svou rozečtenou knihu do police a našel si něco o zvěromagii.

   „Harry, můžu si půjčit i nějakou knihu na pokoj, chtěla bych si číst, než půjdu spát,“ ptala se opatrně Hermiona.

   „Můžeš, Mio, jen ji prosím pak vrať, kde jsi ji vzala. To vlastně platí pro vás všechny,“ dodával Harry. - „Jo, málem bych zapomněl, do zahrady můžete. Je přesně vymezeno, kam až smíte, kde jste ještě v bezpečí. Létat na koštěti je tu také dovoleno,“ podíval se po Ronovi a Dracovi Harry. - „A ještě jedna důležitá věc, kterou budete potřebovat hned zítra, kouzlit se tu smí a ministerstvo to nezjistí. Sice vím, že jsou prázdniny, ale náš započatý program z Bradavic se nemění. Změna je jen v tom, že po rozcvičce je snídaně, pak odcházíme sem, kde budeme studovat z knih, pak je oběd a následuje praxe až do večeře. Po večeři máte volno, jen upozorňuji, že je mým zvykem ještě tady studovat,“ jak tak Harry mluvil, Lupin už ani nepředstíral, že si čte a naplno poslouchal Harryho.

    Jestli měli takový program i v Bradavicích, tak se nedivil, že excelovali ve všem, na co se ta pětice vrhla. Ale jsou přece prázdniny a jak je vidět, tak Harryho to moc nezajímá a ti čtyři jen souhlasně přikyvují. Najednou Harry mávl rukou a všichni čtyři viděli, jak se objevily ve vzduchu hodiny.

    „Je čas dát Snapeovi jeho lektvary, hned jsem zpět.“ Po odchodu Harryho se zbytek v pokoji po sobě podíval, až to Ginny nevydržela a ozvala se: „Viděli jste to? On kouzlí bez hůlky.“

    Ostatní se na nic nezmohli jen na slabé kývnutí. Pak se každý radši zabral do své knihy.

***

   Harry vyzvedl čerstvé lektvary v laboratoři a mířil dál do třetího patra k pokojům, kde byl ubytován jeho profesor. Opatrně vstoupil, kdyby jeho profesor ještě spal. Když ho Snape viděl s lektvary v ruce, zhnuseně se na něj díval.

   „Vidím, že jste se už probral, pane profesore, tady vám nesu lektvary, které byste měl vypít,“ nereagoval Harry na profesorův pohled.

   „Nemusíte mít strach, tady vás nikdo nenajde. Až vám bude lépe, Draco vás provede po domě. A vysvětlí vám chod domácnosti. Na otázky typu, jak jsem vás dostal z Temného sídla, vám neodpovím, kde jste teď také ne. Po prázdninách se vrátíme všichni do Bradavic a na letní prázdniny opět sem. Počítám i s vámi, jste asi hned za mnou na seznamu hledaných osob Smrtijedy. Pokud máte jiné dotazy, rád vám je zodpovím,“ vysvětloval Harry profesorovi.

    Snape jen zakroutil hlavou, jednak byl unavený, a pak co ho nejvíc zajímalo, mu Potter zrovna neřekne. Pochopil, ale z jeho řeči, že je tu i Draco a toho uklidnilo. Vzal si od Pottera lektvary, které první zkontroloval, a když byly v pořádku, tak je vypil, divil se, jak Potter může vědět, co zrovna potřebuje. Na Snapeovu reakci vůči lektvarům se jen Harry usmál.

   „Pokud budete něco potřebovat, řekněte to Ronymu, to je tady tento skřítek, má za úkol na vás dohlížet a dopřát vám vše, co si budete přát,“ dával poslední vysvětlení ještě Harry a byl na odchodu.

    Snape byl rád, že se nemusí dál bavit s Potterem, podíval se po tom skřítkovi, zeptal se ho, jestli může dostat něco k jídlu. Skřítek radostně poskočil a hned tu byl podnos s jídlem, které bylo lehčí, dobře totiž věděl, že Harryho profesor dost dlouho nejedl a mohlo by se mu udělat špatně. Když sám Severus viděl, co je na tácu, jen se ušklíbl, ale dobře věděl, že něco těžšího by teď jeho žaludek nezvládl. Po jídle byl opět unavený, tak zase usnul.

***

   Naše pětice i s Lupinem byla zalezlá v knihovně, kde každý pilně studoval až do večeře. K večeři si zas pochutnávali na vynikajícím jídle, v Bradavicích vařili dobře, ale tady s tím co jim skřítci předkládali, se to nedalo srovnávat.

   Harry ještě domluvil se skřítky, aby nachystali dva vánoční stromečky, jeden sem do jídelny a druhý do prvního patra do knihovny. Ozdobí si je sami.

    Draco se ptal, jak je na tom jeho kmotr, Harry se na něj usmál a řekl mu, že dnes už s ním mluvil, zítra by ho mohl Draco provést po domě a vysvětlit mu co a jak tu chodí. Bude se muset ještě šetřit, ale po chvílích by to měli oba zvládnout.

  Po večeři se opět usadili v knihovně před krbem, každý se svou knihou, jen ti čtyři studovali něco o zvěromagii. Harry kolem deváté se zvedl, rozloučil se s ostatními a odebral se do své ložnice. Ti čtyři ho následovali, věděli, že ráno je rozcvička, a nepřijít na ni znamenalo si koledovat o trest. Jen Remus si ještě zůstal číst, bylo tu opravdu spousta zajímavých knih. Při odchodu mládeže se po nich zvědavě díval, prázdniny a oni jdou spát. Však on se na to ještě podívá, určitě čekají, až všechno utichne a něco budou vyvádět. V tom se však opravdu pletl, všech pět se okoupalo ve svých ložnicích, obléklo si pyžamo a zalehlo do svých postýlek.