*Kapitola 19 – Zvěromágské sny (upravená verze)

Přidávám další dílek, kdy bude další netuším, musím s dcerou na vyšetření. Jde na gastro a to má jenom 15 měsíců :(. Doufám, že to dobře dopadne. Drže mi pěstičky...

Kapitola 19 – Zvěromágské sny

    V šest hodin vzbudil profesora obrany dupot na chodbě, zvědavě vylezl před dveře, aby zjistil, že se otevřelo pět dveří a z nich vyběhla naše pětice ve svých rudo-zlatých úborech. Harry jen sdělil, poklus na zahradu. A tak se všech pět vypařilo z chodby.

   Tyto manévry probudily, také Snapea, který se opatrně doplazil ke dveřím, chodba už byla prázdna, tedy skoro prázdná, viděl jen kolegu, který vyjeveně civěl ke schodům.

   „Co se to tu dělo, bylo to jako stádo slonů,“ poznamenal zmoženě Snape.

   „Harry a ostatní vyběhli někam na zahradu, sice mluvil o nějaké rozcvičce, ale že to bude v šest a ještě o prázdninách, tak to je i na mě moc,“ odpovídal Lupin, oba se na sebe podívali a každý pak raději zalezl do toho svého pokoje, kde si chtěli ještě schrupnout.

 ***

   Mezitím pětice udělala na zahradě svá kolečka a mířila do tělocvičny, přece jen v zimě a sněhu by se jim dělali posilovací a protahovací cviky těžko. Když měli za sebou i toto namáhavé cvičení, vzali si opět dřevěné meče a cvičili ještě s nimi. Všech pět už dosahovalo docela slušných výsledků.

 ***

   Lupin už vstal také, udělal si svou ranní hygienu a chystal se, že sleze dolů do jídelny k snídani. S pěticí se setkal na schodech, když je viděl, jen zakroutil hlavou, všichni byli zpocení a mířili do svých ložnic se převléknout.

   Draco ještě zastavil Harryho, jestli může dnes Snape snídat s nimi. Harry to odkýval a vydal se také do sprchy. Rychle se oblékl a mířil ještě do laboratoře pro Snapeovy lektvary, ještě pár dní je bude muset profesor užívat.

 ***

   Draco se také rychle osprchoval, oblékl se a už si to mířil do Snapeovy ložnice, aby ho vyzvedl a pomohl mu dolů.

   „Ahoj, Severusi, jak se cítíš? Harry odsouhlasil, že dnes se můžeš najíst s námi v jídelně, pokud budeš chtít,“ začal hned Draco.

   „Ahoj, Draco, je to už lepší, to si se musel ptát zrovna Pottera, jestli to dovolí?“ promluvil naštvaně Snape.

  „Ano, Severusi, protože on jediný ví, jak na tom jsi. Byl bych rád, kdyby ses k nám přidal, ale nutit tě nebudu,“ opět v klidu odpovídal Draco.

   „Ale ano, přidám se k vám. Když už to Potter dovolil,“ odsekl zase Snape.

    Draco pomohl Severusovi ze schodů a v rychlosti mu říkal, co na kterém patře může najít. Snape jen kroutil hlavou, nepředstavoval si to tak veliké. Byl unavený a tak byl rád, že už jsou v jídelně, kde si mohl sednout. Byli tam všichni kromě Harryho, který se zdržel v laboratoři. To už se v jídelně objevil i Harry, mířil přímo ke Snapeovi, kterému dal jeho lektvary a usadil se na své místo. Jen dosedl, začali nosit skřítci jídlo na stůl. Pak se také usadili ke stolu a všichni mohli začít jíst. Snapeovi přišlo zvláštní, že s nimi snídají i skřítkové, ale neměl zájem o nějakou hádku a když viděl, že se nikdo nad tím nepozastavuje, jen v duchu pokrčil rameny.

   „Lucy, po snídani prosím za mnou přijď do pracovny, potřeboval bych ještě něco vyřídit na Příčné. Vy čtyři víte, co máte dělat, jen něco dořeším a přidám se k vám v knihovně,“ dával poslední instrukce Harry, než všichni dojedli.

    Draco pomohl Severusovi do knihovny, Hermiona, Ron a Ginny šli za nimi. Lupin byl sice zvědavý, co Harry potřebuje na Příčné, ale dal jasně najevo, že je to soukromé. A tak mu nezbývalo než se přidat ke společnosti v knihovně.

***

   Harry zatím napsal dopis do Krucánků a Kaňourům, kde chtěl koupit Lektváry dávno zapomenuté pro Severuse, jak mu už v duchu říkal a Možná ochranná kouzla proti stříbru a stříbrným kletbám pro Remuse. Další byl do obchodu k paní Malkinové, potřeboval pro Remuse ještě hábit, který bude ušitý z magické látky, která mu zajistí obranu, proti lehčím kletbám, podmínkou jen bylo, aby do něj nepoužila stříbro. A třetí a poslední byl do potřeb pro lektvary, kde koupí stříbrný nůž na přípravu ingrediencí. Jen to dopsal, objevila se u něj Lucy. Harry jí vše vysvětlil, popsal a vyslal jí na Příčnou.

   Pak se sám vydal do knihovny, aby si dočetl knihu o živelné magii, chtěl si ještě něco přečíst i o vycítění magie a měl by začít nacvičovat i stínovou magii, i když ta byla bez záruky. Když přišel do knihovny, viděl jak jeho spolubojovníci, hltají knihy o zvěromagii, Remus si našel něco o elfech a Severus se nemohl rozhodnout do které se pustit první, tolik knih a tak vzácných nikdy nikde neviděl. Když Harry vstoupil, všichni v místnosti zvedli hlavu a podívali se po tom, kdo je ruší. Sám Harry jím už nevěnoval pozornost, usadil se do svého oblíbeného křesla, natáhl dlaň a na ní mu přistála kniha o živlech, co si rozečetl včera. Všichni v pokoji ani nedýchali, když viděli, že Harry nemá problém si přivolat bez hůlky jakoukoliv věc. Protože se už nic nedělo, pustili se opět do čtení.

   Za hodinu se před Harrym objevila Lucy: „Harry, všechno máš ve svém pokoji, a jsou zvědaví čím dál víc, kdo se ukrývá pod tím jménem, co vždy platí ty nákupy,“ začala Lucy a ještě by určitě pokračovala, kdyby ji do toho nevpadl Harry: „Dobře, Lucy, děkuji ti za nákupy, je mi jedno, že jsou zvědaví, jen se drž a nic neprozraď na Příčné, v Prasinkách, ale i tady. Je to naše tajemství,“ usmíval se už opět Harry na skřítku, vcelku si oddechl, že neprozradila, pro koho byla nakupovat, alespoň jeden člověk v místnosti by totiž věděl, která bije. Lucy přikývla a přemístila se pryč.

   V knihovně zavládlo ticho jako v hrobě, všichni pochopili, že Harry má před nimi ještě nějaké tajemství a to jim nehodlá sdělit. Po tomto vyrušení si už Harry nevzal zpět svou knihu, ale rozhodl se, že nazdobí vánoční stromečky. Přistoupil ke stříbrné jedličce v rohu pokoje a zadíval se na ni svým smaragdovým okem, usoudil, že ji nazdobí v barvách Nebelvíru. Vytáhl si svou hůlku a začal čarovat, vytvářel ozdoby v podobě šišek, sněhuláků, vloček, oříšků, jablíček, pár řetězů a třpytek. Všeho bylo dost na dva stromečky, když měl všechno před sebou, ještě mávl hůlkou, aby ozdoby dostaly barvu, jakou chtěl, červenou a zlatou jako Nebelvír a stříbrnou a zelenou jako Zmijozel, přece jen tu měli návštěvu ze Zmijozelu. Když už měl i obarveno, tak se zamyslel a představil si stromeček nazdobený, pak už jen mávl rukou a ozdoby byly na svém místě na stromečku. Jeho počínání sledovali všichni v místnosti s mírně otevřenými ústy, přece jen tato kouzla neznají mnozí a určitě ne ti co ještě studují. Stromeček byl jednoduše nazdobený, ale přesto nádherný. A to ještě ti v knihovně nevěděli, že ten samý je i v jídelně. Po dokončení díla si Harry kývl, byl spokojený, nebyl přeplácaný a barvy se k sobě doplňovaly. Po dobře vykonané práci se podíval po všech, a musel se začít smát, jejich výrazy totiž stály za to. Opět mávl rukou, aby zkontroloval čas. Byl akorát čas k obědu: „Měli bychom se přesunout do jídelny, skřítci už na nás určitě čekají a nevidí moc rádi, když jídlo musí ohřívat,“ povídal Harry.

   Podíval se na Snapea a vydal se ještě do laboratoře pro další várku lektvarů. Ostatní ho následovali, Snape se divil, kam zase ten Potter jde. Když nahlédl do místnosti, zůstal zírat, takovou laboratoř opravdu ještě neviděl. Viděl, jak Potter míří k regálu, kde byly vystaveny uvařené lektvary, vzal několik lektvarů a vydal se zpět ke dveřím. Zmíněné lektvary podal profesorovi a už opravdu mířil do jídelny. Jaké bylo překvapení pro ostatní, když i v jídelně viděli ten samý stromeček, co stál v knihovně. A to věděli, že tu Harry nebyl. Usadili se a pustili se do dobrého oběda.

   Harry mluvil o tom, že zítra ráno bude Štědrý den a všichni, co jsou zde, naleznou dárky pod stromečkem v knihovně, cvičení zítra odpadá, přece jen jsou svátky a usmíval se při tom na čtveřici před sebou. Má pro ně ještě jedno překvapení, ale na kterém musí začít pracovat už dnes. Všichni čtyři na svých židlích nadskočili. Remus se Severusem je pozorovali, chovali se jako dospělí, ale v tento moment vypadali jako děti. Severus byl už opravdu unaven, tak se s pomocí Draca vydal zpět do ložnice, kde si chtěl chvíli odpočinout. Draco zamířil do knihovny, kde se dozvěděl, že se přesouvají do cvičebny kouzel, v  knihovně opět osaměl Remus.

   Dnes je Harry neučil nová kouzla, ale opakovali. Jak už učebnice tak i soukromé hodiny. Od formulí až po obranu. Nebylo to těžké jen, toho bylo dost. Pomalu se blížilo k večeru a Harry je upozornil, že by se měli přesunout do laboratoře, kde začnou pracovat na jejich překvapení. Rozdal jim pergameny, kde měli napsanou recepturu a pustili se do toho, on sám měl na práci jiné věci.

 ***

   Rozhodl se pocvičit živelnou magii, proto si zašel do svého pokoje pro mikinu a vydal se i s Angelem na zahradu. Protože věděl, že je mu vlastní oheň, tak se rozhodl cvičit dnes ten. Otevřel dlaň a soustředil se na svůj oheň v nitru, nakonec pozoroval svou ruku, dlouho se nic nedělo, až nakonec se mu objevil malý plamínek, byl nestálý a stále poskakoval po dlani. Zkoušel jej silou vůle zmenšit, ale tak aby neuhasl, když se mu to podařilo a byl se sebou spokojen, tak jej zkusil zvětšit, co nejvíce mohl, ale opatrně, aby nechytla jeho krásná zahrada. Když i s tímto cvičením byl spokojený, rozhodl se, ještě vyzkoušet utvořit z plamínku kouli, která vypadala z počátku jako pingpongový míček, pak jako tenisák a nakonec se Harry dokázal do té ohnivé koule úplně schovat. I toto mu chvílí trvalo, než zcela dokázal ovládnout. Pak jej ještě napadlo zkusit udělat kolem sebe ohnivý kruh a plameny řídit. Dovedl je k dokonalosti, sám se sebou byl spokojen. Zítra si dá odpočinek, a pak se bude pokoušet ovládnout vodu.

 ***

   Ti čtyři už měli lektvar uvařený a museli ho nechat vychladnout, nikdo z nich nevěděl, co to vlastně vaří, Harry jim to neřekl a na pergamenu název také nebyl. Vydali se do knihovny a doufali, že tam Harry bude, bohužel tam našli jen Remuse a Severuse, který se cítil, už opravdu lépe. Povídali si o domě, o kouzlech, lektvarech ale i o Harrym. Všichni z něj cítili neuvěřitelnou moc, navíc je překvapoval, čím dál víc. A to ještě neviděli všechno, co dokáže. Všem bylo divné, kam se Harry poděl, nikde ho totiž nenašli a to už byl čas večeře, když se najednou otevřely vchodové dveře a jimi neprošel nikdo jiný, než hledaný Harry. Všichni na něj zírali, byl jen v mikině a vracel se z venku.

   „Kde jsi byl? Víš ty vůbec, jaký jsme o tebe měli všichni strach?“ neudržel se už Draco.  

   „Promiňte, byl jsem jenom na zahradě, potřeboval jsem si něco vyzkoušet, a to rozhodně nešlo v domě a vy jste měli svou práci,“ odpovídal v klidu Harry.

   „No nechci se hádat, Harry, ale mohl jsi nám říct, kam jdeš a navíc neměl jsi ten lektvar vařit taky?“ přidala se i Hermiona.

    Remus se Severusem sledovali, jak se ti čtyři pustili do Harryho, navíc i oni se zlobili.

   „Za první umím se o sebe postarat, nechci poukazovat na to, že jsem si byl schopný dojít pro Draca a profeseroa Snapea, za druhé nejste moji rodiče, tak že za mě neodpovídáte, za třetí máte udělaný ten lektvar, protože jej dnes budete muset vypít? A za čtvrté, já ho nepotřebuji, protože už jsem ho dělal o prázdninách, tak že by bylo zcela zbytečné, abych si jej delal znovu, už o moc víc by mi říci nemohl a za páté jde se jíst, už na nás skřítkové čekají. A pokud se Vám něco nelíbí, nikdo Vás nenutí, abyste zde se mnou trávili čas, pokud tedy tu chcete se mnou být, nechci slyšet už o tom ani slovo,“ odpovídal stále klidně Harry a vydal se do jídelny, ostatních už si nevšímal.

    Ti se vydali za ním, nic jiného jim taky nezbylo, a Hermiona s Ronem už věděli, že se víc nedozví a nemají o tom mluvit, nic dalšího jim totiž už ani nepoví a jen si vykoledují další průšvih. Proto když se Remus nadechoval, že začne svou přednášku na téma bezpečnosti a opatrovnictví, jen ho Hermiona chytla za ruku a zakroutila hlavou a šeptla: „Nechej to být, nebo si to odneseme my, nerada bych místo 10 koleček běhala 20, navíc stejně ti už nic víc nepoví, na toho známe už dost dlouho.“

    Ron jen přikyvoval, když slyšel šeptat Hermionu. To už ale vešli do jídelny a každý se usadil na své místo. Skřítci nanosili pokrmy na stůl a dali se všichni do jídla. Po večeři se Harry zvedl, a aniž by se na někoho ze svých přátel podíval, vydal se do prvního patra zkontrolovat udělané lektvary. Když viděl, že jsou správně připravené, usmál se a vydal se do knihovny, kde si vzal Nebelvírovu knihu a začal studovat svou další schopnost, vycítění magie. Za chvíli za ním přišli i ostatní.

   „Než půjdete spát, tak se každý z vás čtyř napije toho lektvaru, který si dnes vyrobil, ráno mi sdělíte, co se dělo,“ poznamenal jenom Harry, aniž by zvedl hlavu od knihy. Každý si sedl do svého křesla a četli si každý knihu, kterou si vybral.

   „Harry? A můžeš nám říct, co jsme to vlastně dnes vařili za lektvar?“ ptala se zvědavě Hermiona.

   „Zítra to už budete vědět i sami,“ odpověděl zase Harry.

  „Draco, až si půjdete pro ten lektvar, vezmi pro profesora Snapea jeho lektvary, jsem unavený a jdu si lehnout.“

    Otočil se ještě Harry ode dveří.  Zapadl do svého pokoje, kde si dal dlouhou koupel, dnes byl opravdu hodně unavený, živelná magie ho dost vysála, a to začal s živlem, který měl nejblíže, nedovedl si představit, jak to bude s ostatními.

***

   Po odchodu Harryho zavládlo v knihovně hrobové ticho. Nakonec se Draco zvedl, že zajde pro své a Severusovi lektvary. Snape se k němu připojil, chtěl se po laboratoři rozhlédnout, zjistil si už od Draca, že ji může využívat taky.

   Když vešli dovnitř, Snape se vydal k uvařeným a uskladněným lektvarům, hodně jich znal, ale našel i pár o kterých v životě neslyšel. Asi bude muset spolknout svoji hrdost a zeptat se Pottera, co jsou to zač. Vzal si z poličky ty, co potřebuje k doléčení a vydal se do svého pokoje. Draco si vzal ten svůj a mířil taky do ložnice.

   Hermiona, Ron a Ginny si ještě chvíli povídali s Remusem a nakonec se zvedli také pro svůj lektvar a do svých ložnic. Remus si vzal knihu, co právě četl do svého pokoje. A tak utichl celý dům před rozdáváním dárků.

***

   Draco vypil svůj lektvar na ex a usnul spokojeným spánkem, dlouho se nic nedělo, ale nakonec se objevil v modrém jezeře, kde se ladně pohyboval, ale jak zjistit proč je tady a jak to že může dýchat, nakonec se rozhodl, že vyplave na hladinu, když se pak podíval na svůj odraz v ní, neviděl sebe, ale a uviděl něco jako hada, ale mělo to čtyři nohy, nechápal co tomůže být. Jen věděl, že do tohoto zvířete se bude měnit. Ještě si řekl, že se ráno musí zeptat Haryho, jestli nemá nějakou knihu o zvířatech. Pak už spal až do rána unášen svými dalšími sny.

  Hermiona se objevila na skále u moře, divila se, co tam dělá, když se podívala na hladinu, uviděla majestátního velkého ptáka, dlouho nemusela přemýšlet, aby si tvora zařadila, byl to král oblohy orel skalní, také už věděla, která bije. Stane se zvěromágem.

   Ron se objevil v lese, rozhlížel se, ale nic neviděl a ani ho nenapadalo, co tu vlastně dělá. Proto se rozhodl najít východ z lesa a podívat se dál, došel až k jezeru, nedalo mu to, aby se do něj nepodíval, to, co uviděl, jej tak překvapilo. On, zrovna on, nechápal, jak k tomu mohlo dojít, je to nejkrásnější zvíře, jaké kdy viděl, měnil se do krásnéhé bílého jednorožce. Po chvíli mu také došlo, proč chtěl Harry, aby si nastudovali zvěromagii.

   Ginny se objevila v lese, když se rozhlédla kolem, viděla několik stezek, které vedly různě, do hor, na louku, a také jedna k lesklé vodní ploše, proto se rozhodla vydat tím směrem, když se podívala na sebe, viděla, že je menší a má čumáček, nahla se více nad hladinu a dívala se na zvláštní zvíře, které už někde viděla, ale nemohla si vzpomenout, co je zač. Už tedy zjistila, co to bylo za lektvar a jaké měl pro ně Harry překvapení. Jen se ho musí zeptat na nějakou knihu, aby věděla, v co se vlastně mění.

    Po svých snech, spali už všichni v klidu až do rána.