.Mimořádně přidávám už v pondělí, protože nevím kolik budu mít času v následujících dnech. Tato kapitola je věnována komentujícím z minulé povídky, příště se polepším a uvedu jmenovitě komu.
Kapitola 20 – Štědrý den
Ráno si Harry přivstal. Chtěl ještě zabalit dárky tak, jak si naplánoval, a pak je rychle dát pod stromeček, než se jeho přátelé vzbudí. Vytáhl čtyři meče a vložil je do úzkých krabic, ty pak zabalil do rudých papírů a převázal je zlatou stužkou. Nadepsal na ně jméno člověka, kterému dárek patřil. Dále zabalil knihy do zlatých papírů a převázal je rudou stuhou, jen jednu zabalil do stříbrného papíru a ovázal ho zelenou stužkou, opět nadepsal jména. Ještě zabalil do krabičky stříbrný nůž, byl to zelený papír a přidal stříbrnou stužkou, a hábit dal do rudého papíru a zlaté stužky. Oba poslední dárky také nadepsal jménem a už to všechno levitoval před sebou přímo do knihovny pod stromeček. Po splnění svého osobního úkolu, který si naplánoval, se vrátil do svého pokoje, kde si vlezl pod sprchu a po své ranní hygieně se oblékl do pohodlných mudlovských věcí.
Přemýšlel, že by se měl naučit další zvíře, do kterého se bude měnit. Přece jen gryffin a anděl není moc obvyklé a někomu by mohlo dojít, jak to s ním doopravdy je a to nebylo zatím možné. Také ho napadlo, jestli by dokázal změnit svůj vzhled, aniž by musel kouzlit. Vzpomněl si totiž na první hodinu přeměňování. Vrátil se zpět do své koupelny, soustředil se a zavřel oči. Zamyslel se nad svým vzhledem, jak by chtěl vypadat, kdyby byl jako Tonks metamorfágem. Představil si sebe s blond vlasy s krátkým sestřihem, jen ofina byla delší, aby kryla jeho jizvu, úzce řezaná tvář s pěkně vykrojenými rty, sytě modré oči. Brýle už dávno nemusel nosit, přesněji od své první přeměny. Měl je jen v Bradavicích, i když už nebyly dioptrické. Proto si je teď sundal a opatrně otevřel oči. Uviděl sám sebe tak, jako si to v duchu představil. Tím zjistil, že má další schopnost od andělů. Je metamorfág, jen myšlenkou by se jinak nepřeměnil, zvlášť když nezná pořádně formule na přeměnu. Došlo mu také, že má už vzhled pro Jamese de Angelic, tím se tedy vyřešil další problém, pomyslel si Harry. Vrátil se zpět do pokoje, kde už na něj čekal Angel.
„Harry? Jsi to ty?“ zapípal Angel udiveně při pohledu na neznámého blonďatého mladíka.
„Ano, jsem to já. Zjistil jsem, že jsem metamorfág,“ odpovídal Harry.
Zamyslel se a už stál v pokoji ve své normální podobě.
„Přemýšlel jsem, že bych se měl naučit ještě nějaké zvíře ke své přeměně. Přece jen griffin a anděl je moc nápadný a mé tajemství by tak mohlo být prozrazeno,“ pokračoval Harry.
„To máš pravdu, Harry, ale jestli si pamatuješ tak to může jen animágus, který je dostatečně magicky silný, aby to zvládl, což je asi u tebe bez předmětné. S tvým dědictvím … už jsi na nějaké zvíře přišel?“ ptal se ho Angel.
„Zatím jsem nad tím nebádal, abych pravdu řekl. Ale když tak teď nad tím uvažuji, možná by nebylo špatné zkusit fénixe, mám tě přímo před sebou a nemuselo by to být tak těžké,“ opět reagoval Harry.
„To máš pravdu, fénix sice také není dost časté zvíře k přeměně, ale zase neupozorňuje na nikoho, po kom by si mohl zdědit moc. A navíc fénixové jsou tvorové dobra a čistoty srdce, což ty obě podmínky splňuješ, a proto nevidím v tvé přeměně problém. Zkusíš to hned?“ ptal se zvědavě Angel.
„Asi ano, nechci vybouchnout u toho, až se budu měnit před přáteli,“ reagoval opět Harry.
„Tak se ukaž, nemělo by to být pro tebe tak hrozné, máš přece už dvě přeměny naučené,“ pobízel ho Angel k činu.
A tak Harry už na nic nečekal, opět se soustředil a díval se na Angela, dokud neměl vsugerovaný obraz fénixe. Za pár minut už v pokoji nestál Harry, ale poletoval tu nádherný zlatý fénix.
„Pěkné, Harry, vidím, že se ti to povedlo. Bohužel i tady jsi předčil všechna má očekávání a změnil ses do krále fénixů. Abych ti to vysvětlil, je spoustu fénixů, kteří mají různé barvy. Jen král má zlatou, také se mu říká Sluneční fénix a má největší magickou moc. Dalším mocným fénixem je Měsíční, je modrý a používá led, toť vše co je o něm známo. Jakou magickou moc má tvůj Sluneční fénix přesně, si budeš muset opět zjistit sám, nebo zkus pohledat v nějaké knize o magických tvorech, to bych ti doporučoval i u toho tvého griffina. Ani já nejsem úplně obyčejný a mám nějaké schopnosti navíc. Sám zatím nevím přesně jaké, protože nebyly třeba, a tvůj andělský rod nepovažoval za nutné, mi je vyjmenovávat,“ vysvětloval trpělivě Angel.
Harry se změnil zpět do své podoby a vydal se i s Angelem do jídelny na snídani. Jakmile tam přišel, viděl, že už tu všichni jsou. Proto se posadil na své místo a skřítci začali nosit na stůl.
„Tak jak jste se dnes vyspali?“ ptal se konverzačním tónem Harry.
Všichni se po sobě podívali a Hermiona začala: „Já už vím, co jsme včera vařili za lektvar, a myslím si, že už to víme všichni. Když jsem usnula, začal se mi zdát sen. V tom snu jsem se objevila na skále u moře. Když jsem se podívala na obraz na hladině, neviděla jsem tam sebe, ale Orla sklaního. Myslím si tedy, že se budu měnit v tohoto tvora,“ když Hermiona ukončila své vyprávění, slova se ujal Draco: „Já jsem se ve svém snu objevil v jezeře, a když jsem vyplaval na hladinu, uviděl jsem tvora podobného hadovi, ale se čtyřmi nohami, nevím, co to je za zvíře, a proto si myslím, že budu potřebovat nějakou knihu, abych zjistila, v co se vlastně budu měnit.“
Když Draco dovyprávěl, jak to bylo v jeho snu, promluvil Ron: „Já jsem se objevil na louce, také jsem musel doběhnout k jezeru, kde jsem zůstal překvapeně stát. Nikdy bych nevěřil, že zrovna já se můžu měnit do jednorožce. A to také bude tuším má přeměna.“
Nakonec se ozvala Ginny: „Já jsem se ve svém snu objevila v lese, pěšinkou jsem se dostala k jezeru, které jsem neměla daleko. Po zhlédnutí svého obrazu na hladině jsem byla velmi překvapená. Mám čtyři tlapky, čumáček a už jsem to zvíře někde viděla, ale nevím, co to je, a proto asi i já budu potřebovat nějakou knihu o zvířatech.“
Harry se jen usmíval, všichni mají nějaké zvíře, Snape s Lupinem na ně zírali. Věděli, že mladí vařili nějaký lektvar, ale netušili jaký. A teď i Snape tušil, že Potter přesahuje daleko větší vědomosti v lektvarech, než se učí na škole. Nikdy neslyšel o lektvaru, který by určil zvíře, do kterého se člověk může změnit, bude se na to muset zeptat Draca, s Potterem toho chtěl mít, co nejmíň. Remusovi to nedalo, aby se nezeptal: „Harry, a ty se budeš měnit v co, až se naučíte zvěromagii?“
„Já budu fénix, Remusi,“ odpověděl v klidu Harry.
To vyvolala trochu vzrušení u všech, kromě Rona zatím nikdo neměl kouzelné zvíře, z toho zatím co věděli, a teď si Harry jen tak prohlásí jakoby nic, že bude fénix. Sám Harry se jejich výrazům musel usmát, kdyby jen věděli, že se mění do krále fénixů a nejen do něj, ale to muselo zůstat zatím tajemstvím.
„Pane profesore Snape, asi vás zajímá, kde jsem přišel k receptuře na tento lektvar. To vám bohužel říct nemůžu, ale její znění vám klidně dám,“ otočil se Harry na Snapea.
Ten jen kývl, postupem času zjistil, že Potter skoro nic nevysvětluje, ale pomůže v kritických chvílích a také se klidně podělí o své vědomosti. Vždy si o něm myslel, že je jenom arogantní rozmazlený fracek, ale teď ho přesvědčoval, že je úplně jiný, než byl jeho otec. Tématem o tom, v co se budou měnit, strávili celou snídani, proto Harry rozhodl, že se přesunou do knihovny, kde si každý rozbalí své dárky.
***
V knihovně byla pod stromečkem halda dárků, každý tajně sešel dolů a přidal tam ty své. Měli je nakoupené dávno dopředu. Harry se posadil do křesla, chtěl sledovat reakce svých přátel na to, co jim dal.
Draco s Ronem byli nejvíce nedočkaví, a proto hned jak vstoupili do knihovny, se vrhli ke stromečku.
Pro Lupina a Snapea by to bylo něco pod jejich úroveň, a tak se také usadili do křesel a v klidu sledovali dění v pokoji.
Hermiona s Ginny se po sobě podívaly a zakroutily hlavou nad těmi kluky, opravdu jako malí Jardové.
Hermionu zaujal podlouhlý balíček zabalený do rudého papíru, takové balíčky tam viděla čtyři, byla zvědavá, co v nich je.
Ron si vytáhl první balíček od Harryho, byla to kniha: Lektvary a jejich použití. Nadšeně se na ně netvářil, ale chápal, že je bude potřebovat, když tento rok a ani příští nebude chodit ve škole na tento předmět.
Hermiona si vytáhla ten balíček, co jí zaujal, pomalu a opatrně ho rozbalovala. Narazila na krabici a to podnítilo ještě více její zvědavost. Když ji otevřela, zalapala po dechu. To si vysloužilo pozornost všech, co tam našla tak zajímavého. Opatrně vydělala z krabice dárek, byl to meč.
„Harry, to nemůžeš myslet vážně, víš, co to muselo stát peněz?“ ptala se koktavě Hermiona, a v tom překvapení zapoměla, že je Harry dědicem Blackovi rodiny a o peníze tedy rozhodně nemá nouzy.
„Myslíš si, že galeony jsou cennější než život mých přátel? Na co tedy cvičíme s mečem, když bys ho pak v bitvě nevyužila? Nebo si myslíš, že nějaký temný tvor se lekne tvého dřevěného meče?“ kladl jednu otázku za druhou Harry.
Na ty mu Hermiona nedokázala odpovědět, pochopila, co tím chtěl Harry říct. Po Hermionině dárku se i ostatní vrhli na podlouhlé krabičky, kde všichni nalezli také meč.
Draco se otočil na Harryho: „A ty máš meč kde, Harry?“
„Neboj se, já mám svůj vlastní, nemusíte mít strach,“ odpovídal na dotaz Harry.
Po rozdání všech dárků, měli každý svou hromádku. Snapea udivilo, že i on dostal od Harryho nějaké dárky. A to ne jen jeden, dokonce se trefil do jeho noty. Všichni byli spokojení, Harry dostal od svých přátel také dárky, i Lupin mu dal maličkost. Od Snapea nic nečekal, vždyť ani jeden z nich netušili, že budou nuceni strávit Vánoce spolu.
***
Tento den se všem líbil. Dokonce i Snape uznal, že tak pohodové svátky nestrávil ani jako dítě. Celý den se jen bavili, hráli různé hry, povídali si, vzpomínali a tak různě. Po večeři se jenom Harry zmínil, že zítra už začíná jejich obvyklý program. Ti čtyři se na to zatvářili dost kysele, ale věděli, proč je Harry žene tak kupředu. Měl o nich prostě strach.
Snape se rozhodl, že je bude pozorovat, co celý den dělají. Zaměří se hlavně na Pottera, chtěl vědět, kam s tím vším míří. Po teplém punči v knihovně se všichni rozešli do svých pokojů.
Harry měl plnou hlavu Ginny, dnes se mu opravdu líbila, jen si netroufal se jí svěřit se svými city k ní. Měl strach, že by ho odmítla, přece jen si jí nevšímal několik let a už to ani nevypadalo, že by se jí líbil. Byl hlupák a dobře to věděl, přesto mu nedávala spát. Také přemýšlel, jestli by to pro ni nebylo ještě nebezpečnější, kdyby spolu začali chodit. Na druhou stranu, tak i tak je v nebezpečí, s tím opravdu nic nenaděla. S hlavou plnou myšlenek na Ginny usnul spokojeným spánkem.
Ve druhém pokoji na tom Ginny nebyla lepší, stále měla před očima Harryho. Dnes mu to opravdu slušelo, tolik se jí líbil. Jeho oči byly jako dvě hvězdy, když pozoroval, jakou mají radost z jeho dárků. Byla tak ráda, že jej potkala a stal se jejím kamarádem, i když její city už dávno nebyly kamarádské. Ze začátku to byl obdiv k hrdinovi, když ho potkala. Ale jak čas plynul, poznala, že je to fantastický člověk, obětavý, láskyplný a pro druhé by se rozdal. Asi se nikdy nenaplní její sen, aby se Harrymu líbila. Měla pocit, že si jí Harry vůbec nevšímá, asi není dost hezká. Sice Hermiona ji tvrdí, že to není pravda, ale to může jen znamenat, že to je její nejlepší kamarádka. Ne že by neměla nápadníky, byl tu přece Dean Thomas, ale její city k němu nikdy nebyly tak silné, jako ty k Harrymu. S těmito smutnými myšlenkami usnula, přece jen je velmi unavující rozebírat sama sebe.
.. ale jinak samozřejmě pěkná kapča.. 
. 
2024 ©