*Kapitola 21 – Vodní živel (upravená verze)

Kapitolu věnuji za koment u poslední kapitoly: Vita, Elis, Lachim, Dani, Annie a bluebird. Děkuji moc a těším se na další komentíky od Vás...

Kapitola 21 – Vodní živel

    Harrymu se nezdálo, že by nějak dlouho spal, a už bylo ráno. Rychle si vyčistil zuby, učesal se a hodil na sebe svůj sportovní úbor v barvách Nebelvíru. Bylo akorát pár minut před šestou, když otvíral dveře od své ložnice. Angel pootevřel jen jedno víčko a rozhodl se ještě si přispat, Hedvika vůbec nereagovala na pohyb Harryho po pokoji. Tiše za sebou zavřel a vydal se čekat ke schodišti na své přátele. Byl zvědavý, kdo z nich přijde. Včera dobře viděl, jak moc se jim chtělo. Musel se nad svými myšlenkami smát. Snape to vše tiše pozoroval, udivovalo ho, čemu se už po ránu může Potter usmívat. Když ručička u Harryho hodinek skočila na šestou, ozvalo se čtvero klapnutí dveří a už k němu spěchali i jeho přátelé. Snape na ně zíral trochu udiveně, vypadali vcelku impozantně, všichni ve stejných úborech. Harry na ně kývl a už klusali ze schodů a dolů před dům. Snape je tiše následoval, byl zvědavý, co se bude dít. Jaké bylo jeho překvapení, když viděl, jak pět lidí ve stejném tempu kluše po zahradě.

   „Dnes si uděláme změnu,“ začal Harry, „naučíte se ohřívací kouzlo, které každý z vás zakouzlí na sebe a docvičíme to venku.“

    Hermiona vysvětlila, jak zní inkantace a jak máchnout hůlkou. Když už to všichni zvládli, začali provádět kliky, dřepy, posilování a nakonec i uvolnění svalů jak byli zvyklí. Snape to všechno pozoroval s otevřenou pusou. Už chápal, kde najednou vzali takové postavy. Také si uvědomoval, a jen souhlasně přikyvoval, proč je Potter nutí každé ráno cvičit. Nejvíc ho však udivilo, když viděl, že nakonec cvičí i cviky na uvolnění svalů, mnoho lidí na to zapomíná.

   Další věc, co ho překvapila, byla, když slyšel Potterovic kluka říkat ostatním: „Přivolejte si své meče, ode dneška s nimi začínáme cvičit, musíte si zvyknout na jejich tíhu, replika by byla k ničemu. Naučím vás jedno kouzlo, kterým si čepel ztupíme, abychom si neublížili, vždy když skončíme, vrátíte si meče do původního stavu. Také chci, abyste ho nosilli stále s sebou. Už byste měli umět zmenšovací kouzlo, dáte si ho na řetízek vedle vašeho přívěsku.“

   „Harry, ale ty meč nemáš. Dal jsi ho jen nám a další jsem nikde neviděl,“ ozval se Draco

.     „Přivolejte své meče, Draco, neboj se, já svůj meč samozřejmě mám taky,“ odpověděl Harry.

    Ti čtyři udělali, co jim Harry řekl. Každému se v ruce objevil jeho meč. Všichni se otočili na Harryho včetně Snapea, který byl zvědavý, kde ho vezme. Jaké bylo všech překvapení, když Harry jen natáhl dlaň a zasvítil se mu tam meč. Byl zvláštní, ale nestihl si ho nikdo pořádně prohlédnout. Snapea to dokonale překvapilo, věděl už, že u Pottera by měl být zvyklý na všelico, ale toto přece jen nečekal.

    Mezitím Harry vysvětlil, jak zakouzlit kouzlo na čepel a kde ho našel. Vysvětloval jim trpělivě, že toto kouzlo používali už elfové. Když všichni měli ztupené čepele, začalo jejich cvičení. Kov začal řinčet o kov, Harrymu jeho meč nedělal problémy, byl na něj zvyklý. Bohužel se to nedalo říct o těch čtyřech, přece jen dřevo bylo lehčí než kov. Když Harry viděl, jaké mají problémy se svými zbraněmi, rozhodl se s nimi procvičit jen pozice a určité švihy meče, aby si na něj zvykly.

   „Jak je možné, Harry, že ty s tím mečem nemáš problém a my je sotva udržíme?“ nedalo to se nezeptat Hermioně.

   „Mio, ale pro vás je to první hodina s opravdovým mečem. Já se nikdy neučil cvičit s replikou. Já cvičil zrovna s kovem, a proto mi nedělá problém jeho tíha, nebojte se, zvyknete si brzo,“ vysvětloval Harry, Snapea to zarazilo.

    Z toho vyplynulo totiž, že Potter už s mečem uměl, než přišel do Bradavic, jen své vědomosti učil své přátele, a aby jim nebylo líto, tak s nimi cvičil s replikou a nevytahoval svůj meč.

   „Severusi, co tu prosím tě vyvádíš?“ ptal se Lupin, který právě sestupoval ze schodů.

   „Tiše, Remusi, pozoruji ty děcka venku,“ okřikl ho Snape.

   Lupin se tedy přidal k Snapeovi, a zůstal oněměle zírat. To, co viděl se mu snad jen zdá, vždyť oni drží ty meče, co včera dostali od Harryho.

   „Vždyť si ublíží! Proč si jim to nezakázal?“ ptal se ohromeně Lupin Snapea.

   „Lupine, málo věříš svému svěřenci, ty meče mají ztupené ostří. Sám Potter je to naučil, asi měl strach, že se sami pořežou. Jak vidíš, mají problém je udržet. Jinak kdyby si je viděl cvičit s replikami, tak bys tu tak nejančil.“

   „Pro dnešek stačí, bando, každý se zkulturní a sejdeme se v jídelně na snídani, kde vám řeknu další program dne,“ rozpustil je Harry.

    Sám ještě zůstal venku, zavřel oči a nechal zmizet svůj meč. Lupin se Snapem na to dost vyjeveně civěli. Když zkontroloval, že jeho přátelé odešli, zrušil kolem sebe ohřívací kouzlo a vysvlékl si mikinu. Ti dva ho s hrůzou pozorovali, oběma proběhlo hlavou, že se asi zbláznil a rozhodl se zmrznout. Když se znovu podívali na Pottera, zalapali po dechu, kolem sebe měl oheň. Oba měli pocit, že by ho měli začít hasit nebo uhoří zaživa, a kdo pak zachrání svět. Než se ale stačili pohnout, Harry si už oblékal mikinu a mířil ke dveřím. Lupin se Snapem se honem schovali do stínu. Oběma vrtalo hlavou to, co viděli, Harry byl v plamenech a teď si jde jakoby nic. Ani jednomu v tom šoku nedošlo, že Harry ovládá živel ohně.

    Když už byli všichni v jídelně u stolu a každý jedl, co si vybral, Harry oznámil dopolední program: „První hodinu se každý z vás naučí teorii vlkodlačího lektvaru, který po obědě začneme vařit. Druhá hodina se bude týkat Bílé magie, teoreticky se naučíte jak vyčarovat obranný štít 5. stupně. Třetí hodina budou runy. Mio, chci, abys nás naučila ochranné runy a jak je vložit do předmětu, zbytek ti řeknu pak. A poslední hodinu před obědem mi všichni popíšete teoreticky, jak se budete měnit do svých zvířat. Hodiny, které budou následovat po obědě, vám sdělím u oběda. Někdo nějaký dotaz?“ končil s výčtem Harry.

    Oběma profesorům spadla čelist, prázdniny a tady ti se učí, až se z nich kouří. O učení by ani tak nešlo, kdyby tu Harry nevyjmenoval učivo, které se v Bradavicích rozhodně neučí. Když nikdo neměl žádný dotaz, tak se Harry zvedl a zamířil do knihovny. Na schodišti si mu na rameno sedl Angel. Zbytek se vydal do knihovny také, měli co dělat do oběda. Lupin se Snapem si sedli ke krbu a pozorovali tu pětku před sebou. Harry si přivolal knihu Nebelvíra a ponořil se do čtení o vodním živlu. Ti čtyři ho chvíli pozorovali, tuto knihu u něj viděli často, ale nikdy nezjistili, co je to zač. Pokud si ji vzali, kniha měla prázdné stránky.

   „Myslíte si, že se ten lektvar naučíte čučením na mě?“ ozvalo se najednou od Harryho, to byl pokyn pro ty čtyři sáhnout po svých knihách a studovat vlkodlačí lektvar.

   „Pottere, sice nevím, co čtete, ale myslíte si, že i vám ten lektvar naskáče do hlavy?“ nedalo to Snapeovi.

   „To jistě ne, pane profesore, ale protože já ten lektvar už umím, nevidím jeden jediný důvod nestudovat něco jiného,“ odpověděl Harry klidně, aniž by zvedl hlavu od své knihy.

   „A ano, Remusi, učí se to kvůli tobě. Chci mít jistotu, že budeš mít na koho se obrátit, kdyby se mně nebo profesovi něco stalo,“ dodal ještě Harry.

    A dál už si svých dvou profesorů nevšímal. Ti si tedy vzali také nějakou knihu z Harryho obsáhlé knihovny a začetli se.

   „Dobře tedy, když už máte všichni nastudovaný lektvar. Pustíme se do toho štítu,“ ozval se Harry po hodině. Přivolal si knihu z bílé magie, nalistoval kouzlo a začal ho vysvětlovat.  

   „Když se toto kouzlo vysloví, je jistější, že se povede. Ale chci po vás, abyste ho trénovali i neverbálně, bude pak složitější pro nepřítele ho zrušit, protože nebude vědět, co vás brání. Dále je vám určitě jasné, že ani tento štít vás neochrání před kletbami, co se nepromíjí,“ začal Harry.

    A pak pokračoval dále, vysvětlil inkantaci a jak toto kouzlo provést hůlkou, proti čemu všemu je štít ochrání, ale také která kouzla jím projdou. Při vysvětlování ho pozorovali oba profesoři, překvapilo je, jak precizně jim toto kouzlo Potter vysvětluje, z jeho výkladu by to pochopil snad i Goyle. Byl by z něj dobrý profesor, proběhlo Lupinovi hlavou.

   Po uplynutí času druhé hodiny si vzala Hermiona na starost runy. Vysvětlila všechno, co o nich věděla a také zopakovala, co je už kdysi učila. Dále nakreslila příslušné ochranné runy, které se učila ve škole, ale i ty co si nastudovala sama. Vysvětlila, co která znamená, jak ji použít a k čemu se také nejvíce hodí. Když skončila, podívala se po Harrym, jestli třeba ještě na něco nezapomněla.

   „Dobře, Hermiono. Nemusím se doufám ptát, jestli máte všichni poznámky z výkladu. Odpoledne je budete potřebovat,“ ozval se Harry.

    Naštěstí je všichni měli, protože když viděli, jak Harry píše a kreslí, co Hermiona povídá, zařídili se podle něho.

   „Při příštím výletu do Prasinek si každý z vás koupí knihu, do které si bude značit určité věci. Další vám vysvětlím, až ji budeme každý mít. Tak, a teď k poslední dopolední hodině, každý mi řekne, jak si myslí, že bude nejlepší se změnit ve zvíře,“ dával další instrukce Harry.  

   Začal Ron, přece jen se nejvíce těšil na přeměnu. Když Harrymu každý řekl svou teorii, Harry jen něco upřesnil, něco jim řekl úplně nového a zbytek jim odkýval. Remusovi jen lezli oči z důlků, Harry ho překvapoval, čím dal víc. Snapea překvapilo něco jiného, napadlo ho totiž, že Potter už se v něco mění, jinak by nemohl tak detailně vědět, co bude probíhat a co při tom člověk cítí. Žádná kniha nedá takový ucelený obraz.

   S tím je Harry rozpustil, že je čas obědu. Nad talířem Snapea také napadlo, že by nebylo špatné se do něčeho měnit, i když je to ministerstvem zakázané. Ale co oči nevidí, to srdce nebolí. Jenom jak to zařídit u toho Pottera, vymyšlet lektvar se mu nechtělo.

   „Pokud se k nám chcete přidat, profesore Snape, to není žádný problém. Co budeme vařit vlkodlačí lektvar, můžete si uvařit Lektvar snů a zítra se můžete začít přeměňovat do zvířete, které se vám ukáže,“ promluvil Harry ke Snapeovi, ten na něj nevěřícně zíral, jak sakra může vědět, na co jsem myslel.

   Ještě víc byl překvapený, když viděl Pottera jen pokrčit rameny a zavrtět hlavou. Hermiona zvedla hlavu od své porce a zadívala se na Harryho, a pak na Snapea a povzdechla si: „Harry, nemyslíš si, že by to měli vědět už i oni? Chápu tě, že je bezpečnější, když to ví co nejméně lidí. Ale ještě pár krát odpovíš na dotazy někoho, aniž by je vyslovil a lidi tě budou chtít zabít, i bez toho abys byl chlapec, který přežil.“

    Toto Snapea zarazilo, oni věděli něco, proč Potter odpovídá, i když člověk nic neřekne a myslí na to.

   „Mio, ještě není ta správná doba, a navíc budou se muset zavázat přísahou, že to nikomu nepoví. A když říkám nikomu, tak nikomu a tím myslím i Brumbála,“ odpověděl Harry.

     To už si přitáhlo pozornost všech u stolu.

   „Ty chceš, Harry, říct, že máme profesoru Brumbálovi lhát?“ ptal se vyjeveně Lupin.

   „A kdo říká lhát, Remusi? Já jen chci říct, Remusi, že když vám prozradím své tajemství, tak si to necháte pro sebe a nepoběžíte s tím za nikým, tedy ani za Brumbálem, který teď nemůže spát, že o mně všechno neví. A než začneš protestovat, Remusi, je mi úplně jedno, co si Brumbál myslí a dělá. Ty doby, kdy jsem za ním běžel s každou věcí, která se stala v mém životě, jsou pryč. Jsou věci, o kterých mluvit nesmím a nebudu, jsou věci, které říct můžu, ale nechci a jsou věci, které nejsou až tak nebezpečné, ale jejich předčasné prozrazení může někoho stát život. Pokud s tím nesouhlasíš, je mi to líto, ale nic se také nedozvíš. Konec diskuze na téma, co Brumbál ví a neví a co by měl vědět, či neměl. Doufám, že jsem to řekl dost jasně pro každého,“ končil Harry.

    Remus i Severus zůstali civět jako opaření, bylo vidět, že se Potter opravdu změnil. I když byl Snape dost odvážný, tak po proslovu, co pronesl Potter, už neměl náladu se ptát znovu. Jeho hlas, i když byl klidný, tak dost důrazný na to, aby si člověk chtěl nechat hlavu na krku. U stolu teď bylo ticho jako v kostele.

   Až opět promluvil Harry: „První hodina po obědě bude vaření vlkodlačího lektvaru. Potom, co ho dokončíme, si každý z vás přinese svůj meč a hábit do knihovny, kde si ověříme dnešní teorii z run, dále se přesuneme do učebny magie, kde si první vyzkoušíme štít, co jsme probírali dnes ráno, a pak se začnete přeměňovat do vašich zvířat. Nečekejte, že to zvládnete za dnešek. Pak následuje večeře a zbytek času už máte volno.“

    To opět překvapilo oba profesory, čekali totiž, že se někdo od stolu ozve, že mají prázdniny, ale nic takového se nestalo.

   A tak se po jídle všichni vydali do laboratoře. Snape si šel vařit lektvar snů a ostatní lektvar vlkodlačí. Jen Remus zamířil do knihovny, ne že by ho nezajímalo, jak se lektvar připravuje, ale přece si jen na tak pokročilý lektvar netroufal. Proto ho zaráželo, že ti čtyři neřekli nic proti takovému složitému lektvaru a Severus se také neozval. Ale naštěstí tam bude s nimi, snad je dokáže ochránit od výbuchu. Snape se neozval z toho důvodu, protože správně tušil, že tato pětice ho zvládne. Vždyť je viděl už vařit složité lektvary.

***

   A tak to odpoledne každý rozvařil lektvar dle receptury a nechal ho ustát, pokračovat budou za tři týdny. Snape už dovařil i ten svůj, který potřeboval jen vychládnout. Proto se vydal do knihovny za Lupinem. Za chvíli dorazila i naše pětka s hábity a meči. Harry jim vysvětlil, co po nich chce, každý si na svůj hábit vloží runy, které pak zabrání komukoliv jinému obléct si tento hábit, dále chtěl, aby si tam každý dal runu, aby nikomu nesundali kápi a nebylo jim pod ni vidět. Sami hábity měli určitá ochranná kouzla, protože byly ušity z magické látky. Ale Harry jim ještě doporučil, aby je sami zakouzlili různými štíty, dle toho jaký kdo zvládne a pojistili to ještě runou proti zrušení. To samé mají udělat se svými meči. Aby je mohli vzít jen oni sami do rukou.

   „Harry, a ty si nezačaruješ svůj meč?“ ptal se zvědavě Remus, kterému vrtalo hlavou, na co toto všechno provádí.

   „Ne, Remusi, já mám zvláštní meč, který i tak nikdo nemůže vzít do ruky kromě mě. Bylo by to zbytečné,“ odpovídal Harry.

    Kterého napadlo ještě do svého pláště dát ochranu před ohněm, protože když bude kouzlit živelnou magií, mohl by se mu hábit vznítit. Jak si namyslel tak i udělal, začal nad ním mávat svou andělskou hůlkou, věděl totiž, že tuto hůlku nikdo nepřekouzlí. Ostatní ho v místnosti pozorovali, to co viděli, jim vyrazilo trochu dech.

    Harrymu se v ruce najednou objevila hůlka, kterou v životě neviděli a mával s ní nad pláštěm, bez toho aniž by promluvil jedinou formuli, ale kouzla se do pláště vsakovala. Bohužel pro Snapea je neznal ani on, byly to rudé, modré, bílé a hnědé sloupce magie, které hábit polykal.

   „Ha… Harry, co to děláš?“ ptala se opatrně Hermiona, která sebrala zbytek odvahy se zeptat na to, na co mysleli všichni v této místnosti.

    Když Harry skončil, hůlka mu zase z ruky zmizla a objevila se na řetízku, ale toho si nikdo nevšiml.

   „Co jako mám dělat, Hermiono?“ ptal se nechápavě Harry.

   „Co si to kouzlil na ten plášť za kouzla? Nikdy jsem o takových nečetla a ani neviděla,“ vysvětlovala Hermiona.

   „Aha ty myslíš ty poslední, no to je jen taková pojistka. Promiň, ale víc ti opravdu říct nemohu. Myslím, že to ale časem zjistíš,“ odpovídal Harry, ale v myšlenkách už byl úplně někde jinde.

    Napadlo ho totiž, že by si jejich parta mohla nějak říkat, jen nevěděl jak, Fénixův řád už vymyslel Brumbál. S Nebelvírem to nesmělo mít nic společného a už vůbec ne s anděly. Bude se o tom muset poradit s Angelem. Všichni v místnosti Harryho pozorovali, vypadal totiž velmi zamyšleně, jako by byl od nich na míle daleko. Ale ani Hermiona už nenašla odvahu ho rušit v jeho myšlenkách.

   „Měli bychom se přesunout do cvičebny magie,“ promluvil z nenadání Harry, který se vrátil zpět do reality.

    A tak ho pětka poslechla a vydala se cvičit štít. Profesoři zůstali v knihovně, měli si o čem povídat.

***

   Po příchodu si každý stoupl, tak aby nikoho nezranil, kdyby se mu náhodou vymklo kouzlo z rukou. A začali cvičit. Jen Harry byl stále zamyšlený, dumal nad tím názvem pro jejich skupinu.

   „Angele, tak mě napadlo, že bychom si mohli nějak říkat, myslím naše pětka. Ale nic mě nenapadá, Fénixův řád už existuje a fakt nevím, jak bychom si mohli říkat,“ začal konverzaci s Angelem Harry.

   „Není špatný se nějak pojmenovat, myslím na to, že do budoucna to bude i třeba, proto by váš název měl být výstižný. Také by si se, ale o tom měl poradit se svými přáteli, nechceš jim přece jen poroučet,“ odpovídal mu na dotaz Angel.

   „Máš pravdu, Angele, také jsem na to myslel, jen jsem chtěl přijít alespoň s jedním názvem pro nás, aby si nemysleli, že nejtěžší úkoly zadávám jen jim,“ vysvětloval Harry.

   „No nic jdu zkoušet taky ten štít, probereme to později,“ dodal nakonec Harry.

    Když viděl, že už každému jde vytvořit štít, rozhodl se hodinu obrany ukončit a pustili se do přeměňování. Doporučil jim, aby se nepokoušeli měnit do celého zvířete, ale jen do části. Chvíli je pozoroval, a pak jim řekl, ať pokračují, že si musí jít ještě něco zařídit. Ostatní mu jen kývli a věnovali se svým přeměnám.

   Harry se vydal na pozemky svého domu, měl v plánu ovládnout další živel a to vodu. Včera ji dost dlouho studoval z Nebelvírova deníku. Proto šel do zadu své zahrady, kde byl skrytý před všemi zvědavými zraky a začal tak, jako před Štědrým dnem, natáhl dlaň a zkoušel vytvořit kouli s vodou, šlo mu to hůř než s ohněm, oheň byl pro něj totiž jako přítel, kdež to voda byla pro něj velká neznámá. Ale po několika marných pokusech se mu to přece jen podařilo. Opět ji zkoušel zvětšit, zmenšit, pak z ní také udělat šipku, vytvořit několik koulí na jednou, štít, bylo toho hodně a zjistil, že ho to dost vyčerpává. Čím více trénoval, tím více dokázal pochopit podstatu vody, ale tím více měl problém se soustředit. Živelná magie byla něco jiného, než ta normální. Už se stmívalo, když se vracel do domu, šel, co noha nohu mine, byl opravdu hodně unavený, a to ho ještě čekají dva elementy.

   Prošel kolem jídelny a vydal se zkontrolovat své přátele. Našel je stále ještě cvičit jejich přeměny. Upozornil je, že by měli přestat, zítra budou pokračovat. Pak se vydal do knihovny, kde se složil před krbem do křesla. Jeho příchod nezůstal nepovšimnut u obou profesorů, divili se, kde se tak unavil. Přeměna je sice únavná, ale že by vysála tolik sil, si nemysleli. Navíc dobře věděli, že by to nikdy tak nepřehnal, na to ho už poznali oba dobře.  

   Když přišli i ostatní do knihovny, Dracovi nedalo se nezeptat, jestli si stihl vyřídit, co chtěl. To už oběma profesorům došlo, že on se nepřeměňoval, ale opět zase dělal něco jiného, jen stále nevěděli co. Snapea štvalo, že ztratil o Potterovi přehled.

   „Ale ano, Draco, stihl jsem to, jen jsem trochu unavený, a proto si půjdu dnes dřív lehnout. Ale ještě bych s vámi čtyřmi potřeboval mluvit po večeři,“ odpověděl unaveně Harry.

    S tím se zvednul a mířil do jídelny. Ostatní neváhali a šli za ním. U večeře Harry nemluvil, šetřil si zbytek svých sil. Uvědomoval si, že to dnes trochu přehnal a příště si bude muset dát větší pozor. I Angel ho starostlivě pozoroval, sice byl s ním, ale měl ho donutit přestat dřív s procvičováním. Bohužel ho také nenapadlo, že to bude mít na Harrym takový efekt, kouzlil přece i dřív a to velmi obtížná kouzla - jak měl tedy vědět, že jej voda tak zmůže.  

   „Až dojíte, přijďte vy čtyři za mnou do pracovny, budu tam na vás čekat,“ řekl Harry a s tím se zvedl od stolu a pomalým krokem šel do prvního patra.

   „Harry, zvládneš to?“ ptal se starostlivě Angel.

   „Ano, ale už se dnes vidím ve vaně plné vody, jak si zarelaxuji a zamedituji, a pak už jen postel. Řeknu jim jen to nejnutnější a zítra dořešíme zbytek. Jsem opravdu hodně unavený,“ ujišťoval Harry Angela.

    V pracovně si zapálil oheň, a usedl si do křesla nejblíže krbu a čekal na své přátele.

   V jídelně bylo po odchodu Harryho chvíli ticho.

   „Nevíte, vy čtyři, co dělal, že je tak unavený?“ ptal se s obavou v hlase Lupin.

    Ti čtyři jen zavrtěli hlavou.

   „Byl s námi až do té doby, než jsme se zkoušeli přeměnit, pak najednou řekl, že si musí jít něco zařídit. Když se vrátil, tak už tak unavený byl,“ odpověděla nakonec Hermiona.

   Snapea napadlo, že si opravdu bude muset na něj dát pozor, co dělá a ne jak dnes - zakecat se s vlkodlakem a nedávat pozor, kde se Potter pohybuje. Nakonec se ti čtyři zvedli a odešli za Harrym do pracovny. Oba profesoři se vydali do knihovny. Harry jasně dal vědět, že ten rozhovor se jich netýká. I když byli oba zvědaví, dovedli si představit, jak by Potter reagoval, kdyby zjistil, že se rozhodli tajně mu naslouchat.

***

   Po zaklepání na dveře od pracovny a vstoupení dovnitř, je Harry vyzval, aby se posadili do křesel. Nezdržoval se formalitami, ale hned na ně vypálil, že ho napadlo, že by si jejich parta mohla nějak říkat. Jeho zatím nic nenapadlo, ale ať popřemýšlí i oni, že to zítra prodebatují. Dnes už je opravdu unavený a jde si lehnout. Na to je vypoklonkoval ze své pracovny, a vydal se do třetího patra si konečně zameditovat, doufal totiž, že alespoň malý zlomek jeho síly se mu vrátí.

***

   Ti čtyři se ještě rozhodli jít do knihovny, přečíst si něco. Moc toho ale nenačetli, přemýšleli každý sám za sebe nad názvem pro svou partu. Profesoři je zamyšleně pozorovali, zajímalo je, co jim Harry řekl takového, že si dnes ani moc nečtou a hledí do neznáma.

    Snapeovi to nedalo a ozval se: „Kde je Potter?“ odpověděl mu Draco, „Šel si lehnout, prý je hodně unavený.“

    Nakonec se tak nějak všichni čtyři najednou zvedli a opustili knihovnu s tím, že si jdou také lehnout. Každý měl plnou hlavu myšlenek na název a ani si nevšimli, jak se po nich udiveně profesoři podívali.

   Po jejich odchodu se ozval Remus: „Chápeš, co se tady děje? Harry je tak unavený, že si jde hned po večeři lehnout, ale ještě jim stačí něco sdělit. A ti tu pak sedí jako by do pěti napočítat neuměli. Co jim tak mohl říct sakra?“

   „Nevím, ale jedno vím jistě, zítra nespustím Pottera z očí. Chci zjistit, proč už druhý den zmizel i svým přátelům a proč byl tak hrozně unavený,“ reagoval na to Snape.

    Nakonec se rozešli do svých ložnic i oni dva a dům pohltilo ticho.