*Kapitola 23 – Přísaha řádu Bílého Cherubína (upravená verze)

Omlouvám se, že přídávám až dnes, ale byla jsem u lékaře a měla jsem dovolenou. Tento týden se pokusím polepšít. Kapitolu věnuji: kik, vita, Elis, Dani, smrk, Bluebird a Lachim. Nenechte se vyrušovat a pusťte se do toho...

Kapitola 23 – Přísaha řádu Bílého Cherubína

   Tak jako po celou dobu prázdnin, čekal i dnes Harry na své přátele na schodišti. Přesně v šest se k němu přidali a začali svůj každodenní program. Po snídani se opět zavřeli do Harryho pracovny k vzteku Severuse i Remuse, ti opět zůstali za dveřmi. Opět nechal Harry Lucy přinést občerstvení a také mu odevzdala balíček s deníky. Po jejím odchodu Harry opět pracovnu začaroval a vysvětloval svým přátelům, co dnes budou dělat a co se v noci dozvěděl.

   „První vám musíme udělat hůlky, budete mít stejné dřevo jako já, po poradě ho půjdeme vyzvednout, Angel vám dá své pírko a zkropí ho svou slzou, dále se pak přeměníte do svých zvířecích podob a já vezmu vaši substanci, po dnešní přísaze budeme mít i vaši poslední substanci do vaší hůlky. Dnes v noci až profesoři usnou, přijdete ke mně do ložnice a před půlnocí nás přenesu do našeho sídla řádu, kde všichni složíme přísahu. Tam na nás budou čekat i naše pláště a zbraně. Dnes vás také začnu učit jak se přemisťovat, budete to potřebovat, abyste se dostali do našeho sídla. Nikdo jiný kromě členů a budoucích členů s čistým srdcem se tam nedostane, dům je pod Fideliovým zaklínadlem. O to, že by někdo toto zaklínadlo mohl prozradit, strach mít nemusíte. Osoba, co je strážcem to nikdy nevyzradí. Můžete mi věřit. Je tam i knihovna, z které se musíme naučit kouzla, zatím jsem ji neviděl, takže nemůžu říct, co tam najdeme. Ale co vím už teď určitě, je, že budeme moci kouzlit po přísaze všechny druhy magii, ale nesmíme podlehnout černé magii, jinak by bylo s námi zle. Je to vcelku logické, protože budeme částeční cherubíni a ti jsou, jak už všichni víme zastánci dobra. Deník řádu bude začarován tak, aby nám psal historii sám. Další věc je, že po přísaze se nám na pravé dlani objeví náš znak řádu: Andělská křídla. Přes toto znamení budou naše léčící a obranná kouzla silnější, také pokud nám bude bíle zářit, bude to znamenat, že je třeba naší pomoci. V knihovně také nalezneme mapu světa, kde se nám bude znázorňovat, kde nás bude třeba. Ta mapa mi prý bude vložena do hlavy, abychto mohl kontrolovat i v Bradavicích. Doufám, že vám nevadí, že jsem byl jaksi jmenován vedoucím řádu. Pokud to někomu vadí, můžeme zvolit někoho, kdo bude vyhovovat všem a já to pak nahlásím našemu mecenáši,“ přerušil dlouhý monolog Harry.

    A s otázkou v očích se podíval po ostatních. Ozval se Draco: „Myslím si, že si vybrali správného vedoucího, kdo jiný by nás měl vést než Vyvolený?“

    Ostatní souhlasně kývli, byli rádi, že je povede Harry. Vždyť už teď je vedl správnou cestou, teď se to jen stvrdí přísahou. Všem probíhalo hlavou, jestli budou stíhat školu, nové učení řádu a také zásahy proti temné straně.

   „Myslím si, že je to vše, co jsem vám měl říct, teď bychom se měli vydat asi pro to dřevo na vaši hůlku, protože se musí ponořit do Lektvaru ohebnosti a zpevnění,“ instruoval je Harry.

    Tak se tedy zvedli a opustili pracovnu, když Harry zrušil všechna kouzla. Všichni se teple oblékli a následovali Harryho na zahradu, vedl je stále dál, až došli k nádhernému stromu, kde Harry vzal čtyři větvičky a vydali se zpět do laboratoře. Tam si každý sám vařili lektvar ohebnosti, zatím co Harry jim loupal větvičku na jejich novou hůlku.

    Tam je také našli oba profesoři, sledovali, co všichni dělají, ale stále nemohli přijít, co ti čtyři vaří za lektvar a proč Harry loupe nějaké dřevo. Snape přistoupil k Dracovi a pozoroval ho, co bude dělat. Ke konci mu došlo, co vlastně všichni vaří. Byl to jednoduchý lektvar ohebnosti, jen stále nevěděl, na co ho vlastně potřebují. To už ale Harry také skončil se svým loupáním větví. Na lektvary použili chladící kouzlo a vložili do něj ty oloupané větve, nedalo to ozvat se Remusovi: „Co to tu vlastně děláte? Můžete mi to vysvětlit?“

   „Jenom experiment, Remusi, vůbec není jisté, že se to povede,“ odpověděl Harry a ostatní mu přikývli.

    Přece jim nebudou vykládat, že si dělají nové hůlky, to tak. Harry se vydal do knihovny, tušil, že mu budou dospělí v patách, a tak musela další část jejich plánu počkat, dokud je neomrzí je sledovat. Vzal si svou knihu od Nebelvíra a začetl se. Za chvíli přišli i jeho přátelé, vzali si své knihy ze včerejška a zabrali se do čtení. Věděli, o co Harrymu jde, na další plány potřebovali klid a ne, aby je stále někdo pozoroval. A tak jim uběhl čas až do oběda, po obědě se Harry rozhodl procvičit kouzla, co brali ve škole a co ještě budou brát, chvíli s nimi pobyli i Remus se Severusem, ale když viděli, že mladí jen procvičují, nechali je svému osudu a odebrali se do knihovny.

   „Už jsem myslel, že nám budou stále za zadkem, ne že bych svého kmotra neměl rád, ale dnes mi tady jen zavazel,“ promluvil po jejich odchodu Draco.

    „Tentokrát s tebou souhlasím, jakoby tušili, že potřebujeme být o samotě,“ souhlasil Harry.

    Když ještě zkontroloval, že je opravdu nikdo nesleduje a neposlouchá tak se jeden po druhém jeho přátelé měnili do svých zvířecích podob a Harry jim bral jejich substance, chloupek nebo pírko.

   „Dobře to bychom měli vaše substance, dobře si je schovejte. Teď vám vysvětlím teorii, jak se přemisťuji já, snad to budete moci použít i vy,“ říkal jim Harry.

    „Já se vždy soustředím a ponořím se do svého magického jádra ke svému živlu, tím si vyprázdním hlavu, a pak se jen soustředím na místo, kde se chci objevit. Protože je tady protipřemisťovací bariéra, tak ji tady na chvíli zruším pro tento pokoj, a vaším úkolem bude se přemístit z jednoho konce na druhý,“ vysvětloval Harry a zrovna mávl několikrát hůlkou, a tím uvolnil bariéru pro tento pokoj.

    Všichni si stoupli do řady a začali zkoušet, co jim Harry doporučil. Za hodinu už se všichni uměli teleportovat bez problému, tak jako Harry. Jen neměli efekt jako Harry, ale o tom že se umí teleportovat s ohněm, zatím netušili. Harry si na to dával pozor.

    „To co jste se dnes naučili, není přemísťování, ale teleportace. Což je vyšší uroveň a jen někomu se podaří. V knihovně si o tom každý přečte knihu, abych Vám to sáhodlouze nemusel vysvětlovat, a možná se k tomu ještě něco přiučíte,“ vysvětloval jim Harry, proč jejich přemístění nemá žádný zvuk.

   „Až přijdeme do knihovny, měli bychom najít všechny dostupné štíty a obraná kouzla z bílé, neutrální a černé magie. Vypsat je na pergamen od těch nejjednodušších až po ty nejtěžší, ty můžeme pak cvičit i v praxi, kdežto léčebná kouzla se budeme muset naučit jen teorii a zkoušet je až se někdo z nás zraní nebo v akci,“ upozorňoval na další program Harry.

    Všichni přikývli, a proto se vydali do knihovny, kde našli i oba dospělé, jak si čtou. Ti je pozorovali dosti podezřívavě, co zase budou dělat ti mladí, když viděli, jak si chystají na stůl každý pergamen a brk s inkoustem. Ještě více je udivilo, když si každý vzal knihu z police a začali něco vypisovat na připravený pergamen. Snapeovým pozorným očím neuniklo, že si každý vytáhl knihu z bílé nebo neutrální magie, které byli zaměřeny na obranu a štíty, jen se divil, proč berou i ty jednoduché základní, co brali ve škole a co umí. Za celou dobu nikdo z nich nepromluvil, stále jen četli nebo psali na pergameny.

    Profesoři se po sobě dívali dost zaraženě, už viděli toho dost, co těch pět dělalo, ale tady to ještě ne. Vypadalo to, jako by si dělili domácí úkol, ale Remus dobře věděl, že ten co jim zadal ve škole, mají už udělaný a rozhodně to nebylo o štítech. Na jejich zvědavé pohledy, ale nikdo nereagoval, a tak to nakonec oba vzdali.

   V čas večeře se všech sedm lidí z knihovny zvedlo a sešlo do jídelny. U stolu se bavili o všem možném: o škole, o Harryho domu, o jejich přeměnách a také o tom, že se brzy vrátí do Bradavic a do vyučování. Jen jejich tajným aktivitám se vyhýbali. Po výborné večeři se vrátili do knihovny, kde mladí pokračovali, tam kde skončili. Kolem deváté Harry kývl na ostatní, ti mu dali znamení, že rozumí.

    Snape to všechno viděl, nebyl nadarmo zvědem, ale stále nepřišel na to, co tato jejich tajemná konverzace znamená.

   „Jsem nějaký unavený a půjdu si lehnout, uvidíme se zítra,“ najednou se ozvalo od Harryho.

    Mezi dveřmi poslal vzkaz svým přátelům, „O půl dvanácté v mém pokoji.“

    A zavřel za sebou dveře. Než se stačil některý z profesorů ozvat, zvedli se i ostatní s tím, že jsou dnes taky nějak unavení a jdou si lehnout. Vrátili knihy do polic, sbalili si pergameny a s rozloučením odcházeli do svých pokojů.

   „Chápeš, Severusi, co se tady děje?“ ptal se Remus.

    „Ne, je to nějaké divné, domlouvají se beze slov. Potter jde spát a oni ho hned následují, navíc dnes nějak brzy. Zajímalo by mě, co se to tu děje. Dnes Potter ani nikam nezmizel, byli stále zavření spolu. Budeme si na ně muset dát ještě větší pozor než doposud,“ zakončil rozhovor Severus a vydal se také do svého pokoje. Ulehl a oddal se spánku, kdyby jen tušil, že dnes rozhodně neměl jít spát, aby zjistil, co se děje. Po odchodu Severuse se vydal do své ložnice i Remus, i on k jeho smůle usnul.

***

   A tak se naši budoucí cherubíni vykradli ze svých ložnic do té Harryho. Ten už na ně čekal, tiše zavřeli dveře a stoupli si k Harrymu. Každý se ho chytl a Harry se soustředil, vyslovil v duchu heslo: Cherubín a pokoj zůstal tichý a prázdny. Naše pětice se objevila v překrásné zahradě, tiše ji obdivovali a nakonec vstoupili dovnitř budovy, nádhera haly jim brala dech. Tam už na ně čekal Michael, tak jako včera řekl Harrymu, jeho společníci se dívali po Harrym co teď. Michaela viděl jen Harry. Ten mu řekl, ať jej následují do sálu, kde se odehraje jejich přísaha.

   „Harry, budeš přísahat první, protože jako jediný mě slyšíš. Tví přátelé budou pak jen opakovat tvoji přísahu s jejich jménem,“ vysvětloval s úsměvem Michael, „po odříkání slov, se řízneš do dlaně a necháš skápnout svou krev do andělského ohně, tím se tvá smlouva s řádem potvrdí a nebude cesty zpět. Měl by si to vysvětlit svým přátelům teď, dokud ještě je čas couvnout. Pak už opravdu nebude pro vás cesty zpět.“

    Harry se otočil na své přátele, akorát stály před dveřmi do sálu.

   „Až vejdeme do tohoto sálu, započne naše přísaha. Já budu přísahat první, vy si zapamatujte, co budu říkat. Jen má slova, zopakujete se svým jménem. Až dořeknu poslední slovo, říznu se do dlaně a nechám ztéct pár kapek své krve do Andělského ohně, který tam bude plát, tím se má smlouva s řádem stvrdí a už pro mě nebude cesty zpět. Máte poslední možnost si to rozmyslet a odmítnout přijetí. I když odmítnete, zůstaneme stále přáteli,“ vysvětloval Harry.

   „Ne, Harry, naše rozhodnutí už znáš, za dobro celého světa, je to malá cena pokud nás pět zemře,“ odpověděl rozumně Draco.

    Svým rozhodnutím, které učinili, všichni dospěli, aniž by si to uvědomovali, už to nebyli děti. Ostatní přikývli a Harry otevřel dveře do slavnostní síně. Všech pět vstoupilo za Michaelem, který je vedl. Přivedl je až doprostřed místnosti, kde plál bílý oheň. Kolem něj si do kruhu stouplo našich pět přátel. Ty ještě obstoupili andělé. Michael začal Harrymu vysvětlovat, jak zní přísaha do řádu.

    A tak Harry začal odříkávat: „Já, Harry James Potter-Black, přísahám na čistotu svého srdce, že budu chránit nevinné a nikdy se nepřidám na stranu zla i za cenu vlastního života. S touto přísahou na rtech vstupuji do řádu Bílého Cherubína z vlastní vůle a tuto smlouvu stvrzuji vlastní krví. Co bylo ohněm zkuto a krví stvrzeno, nepůjde už nikdy rozetnout.“ Po posledním slovu se řízl připravenou dýkou do dlaně levé ruky, která byla blíže k srdci, a nechal svou krev kapat do ohně.

   „Já, Draco Malfoy, přísahám na čistotu svého srdce, že budu chránit nevinné a nikdy se nepřidám na stranu zla i za cenu vlastního života. S touto přísahou na rtech vstupuji do řádu Bílého Cherubína z vlastní vůle a tuto smlouvu stvrzuji vlastní krví. Co bylo ohněm zkuto a krví stvrzeno, nepůjde už nikdy rozetnout.“ Vzal si také dýku a nechal zkapat svou krev do ohně.

   „Já, Ginny Weasleyová, přísahám na čistotu svého srdce, že budu chránit nevinné a nikdy se nepřidám na stranu zla i za cenu vlastního života. S touto přísahou na rtech vstupuji do řádu Bílého Cherubína z vlastní vůle a tuto smlouvu stvrzuji vlastní krví. Co bylo ohněm zkuto a krví stvrzeno, nepůjde už nikdy rozetnout.“ Opět vzala do rukou dýku a nechala kapat svou krev do ohně jako Harry a Draco.

   „Já, Hermiona Grangerová, přísahám na čistotu svého srdce, že budu chránit nevinné a nikdy se nepřidám na stranu zla i za cenu vlastního života. S touto přísahou na rtech vstupuji do řádu Bílého Cherubína z vlastní vůle a tuto smlouvu stvrzuji vlastní krví. Co bylo ohněm zkuto a krví stvrzeno, nepůjde už nikdy rozetnout.“ Malé říznutí do dlaně a její krev dopadala do ohně.

   „Já, Ronald  Bilius Weasley, přísahám na čistotu svého srdce, že budu chránit nevinné a nikdy se nepřidám na stranu zla i za cenu vlastního života. S touto přísahou na rtech vstupuji do řádu Bílého Cherubína z vlastní vůle a tuto smlouvu stvrzuji vlastní krví. Co bylo ohněm zkuto a krví stvrzeno, nepůjde už nikdy rozetnout.“ Při říznutí do dlaně, musel zavřít oči, neměl rád svou krev. Když i jeho krev dopadla do ohně, oheň nabral barvu zlatou, stříbrnou a opět se vrátil do bílé.

   „Harry, tu dýku, kterou jste se řezali, si nechte, je to náš dar vám. Meče najdete ve svých pokojích, nezapomeňte je spojit s těmi, co už máte. U mečů najdete i poslední substanci pro jejich hůlky. A to říznutí si samozřejmě ošetřete. Hábity najdete ve skříních, jsou na ně dána další ochranná kouzla pro vás. Pojď se mnou do knihovny, vložím ti tu mapu do hlavy, pak si to tu projděte a zabydlete se,“ dával instrukce Michael.

   „Ty dýky jsou od teď naše, pojďte se mnou do knihovny, a pak to tu prozkoumáme,“ doporučoval Harry.

    A tak se naši cherubíni vydali i s Michaelem do knihovny, tam pomocí kouzla vložil mapu do Harryho hlavy a rozloučil se s ním. Harry položil deník na stůl a s přáteli se vydali prozkoumat své sídlo, našli vybavených pět pokojů, v každém byla skříň plná bílých habitů, postel s nebesy a příruční knihovna. Na posteli ve čtyřech pokojích našli meče a pírko z anděla, v pátém jen meč. Ten byl Harryho. Sebrali pírko a meč, pak zamířili zpět do knihovny, kde si vyléčili své dlaně. Jaké bylo překvapení všech, když na pravé dlani měli znamení řádu. Dlouho se nerozmýšleli, vyvolali své meče do dlaně a přiložili je k těm od andělů. Meče se sloučili v jeden, jen na tom starém se stala rukojeť do podoby anděla. Meč byl lehký jako pírko, ale zároveň pevný a pružný. Po přísaze už opravdu byli všichni unavení a tak přistoupili k Harrymu a nechali se přenést k němu domů, kde se každý rozešel do své ložnice.

   Harry jim ještě stačil sdělit, že dnes tělocvik odpadá, musí se pořádně vyspat a dnes toho moc nenaspali. Na dalším programu se dohodnou, až se jim podaří opustit své postele, což předpokládá, bude někdy kolem oběda. S tím museli všichni souhlasit a oddechli si, že nemusí tak brzo stávat, přece jen byli vyčerpaní, přemístění, přísaha a hlavně jejich psychika, ne každý den se vám stane, že ten příští můžete zemřít. Proto hned zalehli do svých postýlek a v tu ránu byli v limbu. Dnes na ně profesoři čekali v šest marně, Cherubíni dospávali noc. Dokonce se nevzbudili ani na snídani, což bylo už podezřelé, ale bohužel neměli šanci se dostat do jejich pokojů, a když jim na klepání nikdo neodpovídal, rozhodli se na ně počkat v knihovně a pak jim to pěkně vytmavit.