Kapitola 26 – Porada u Brumbála (upravená verze)

Tato kapitola věnována: vita, kik, Lachim, Elis, Annie a bluebird. Omlouvám se, že až teď bohužel jsem byla odstavena od internetu.

Kapitola 26 – Porada u Brumbála

   Všichni mířili do klubovny, kde se nezdržovali a vyrazili do svých ložnic. Protože Bradavice ještě neměly všechny studenty zpět, rozhodli se spát, byli opravdu dost unavení a potřebovali dočerpat svou vydanou energii.

   Když viděl Brumbál pětici odcházet a že Lupin i Snape už skončili s obědem, pokynul jim, aby ho následovali do ředitelny. Pohodlně se usadil a vyzval je, aby mu poreferovali, co se za těch 14 dnů událo.

   Začal Lupin: „Když nás Harry přemístil, objevili jsme se ve velké hale. Tam odkryl Severuse, do té doby jsem vůbec netušil, že jde s námi. Překvapení to bylo jen pro mě, protože ostatní nevypadali vůbec překvapení. Nato nám Harry řekl, ať vyndáme svá zavazadla, začaroval je, aby se zvětšili a upozornil nás, abychom je tam nechali. Zavolal nějakou skřítku a ta nám ukázala naše pokoje. Severuse uložil do postele a nechal ho hlídat dalším skřítkem. Pak nás provedl po domě, byl veliký, což mě opravdu překvapilo. Několikrát se vzdálil, aby Severuse zkontroloval a dal mu nějaké lektvary. Nakonec vždy u jídla řekl pro ostatní program dne a tím se všichni řídili, i když byly prázdniny, tak se dost učili a cvičili. Několikrát se Harry ztratil, ale vždy jen řekl, že musel něco vyřídit. Pak něco ještě s ostatními řešil, ale to nebylo určeno pro naše uši, takže nevíme, o co jde."

   Pomalu domluvil Remus a slovo si vzal Snape: „Já když jsem se probral, byl zrovna u mě Potter. Dal mi nějaké lektvary a řekl mi, že pokud mám nějaké dotazy, rád mi je zodpoví, kromě toho kde jsem a jak jsem se dostal z Temného Sídla. Když toto řekl, neměl jsem se dál na co ptát. Také mi sdělil, že skřítek, co mě hlídá, mi splní všechna přání. Postaráno o mě bylo skoro královsky a po nějaké době jsem se k nim přidal i na jídlo. Hlavně studovali a cvičili, jak řekl Remus, mohli jsme využívat všeho, co se v domě nacházelo, jen do jeho pracoven a ložnice, byl vstup zakázán. Navíc nás varovala i jeho skřítka, že se tam nemáme pokoušet bez jeho svolení vstoupit, prý je to životu nebezpečno. Pokud něco řešili a nechtěli naši přítomnost, vždy se zavřeli do jeho pracovny. Což se stalo několikrát za ten čas. Jejich magie je dost silná, a proto bychom měli udělat nějaká opatření, aby je Temný pán nedostal na svou stranu nebo je nezabil. Remus může potvrdit, že kouzlí nejvyšší bílou magií. Dokonce si tam nastudovali i černou, ale nikdy jsme je neviděli ji kouzlit. Když jsem se Pottera ptal, co to znamená, bylo mi řečeno, že ji kouzlit nebudou, jen chtějí vědět jak se před ní bránit, protože temná strana ji používá. A také, že je špatné dělit magii na tři stupně, že černá magie může pomáhat a bílá zabíjet. Ale myslím si, že to nebyla celá pravda. Bohužel jak už tu padlo dopoledne, Potter málo co vysvětluje. Další věcí, o které jsem chtěl s vámi mluvit, Albusi, mladá Weasleyová by měla složit NKÚ už teď a rozdílové zkoušky do šestého ročníku. Pokud by to vaše konexe na ministerstvu dovolovali. Všech pět má znalosti, že hned teď může skládat OVCE. Proto by bylo asi dobré, aby nenavštěvovali klasické vyučování, ale měli svůj speciální výukový program. Dále navrhuji, aby pan Weasley začal opět navštěvovat mé hodiny lektvarů. Znalosti má, o to se postaral už Potter," odmlčel se Severus.

   Brumbál na ně zíral dosti udiveně.

   „Co si o tom myslíš ty, Remusi?" ptal se zvědavě ředitel.

   „Souhlasím se Severusem, hodiny se jim budou zdát nudné, nepochybně mají nastudovaný i sedmý ročník a nejen teorii. Jejich obranná kouzla jsou excelentní, dovoluji si tvrdit. Runy mají v malíčku, o přeměňování už ani nemluvím. Jo ještě jedna věc, všech pět jsou zvěromágové," vysypal ze sebe Remus.

   „Já jen souhlasím, navíc elixíry ovládají také na jedničku, všech pět včetně mladého Weasleyho," dodal ještě Snape.

   „Je ještě něco, co bych měl vědět?" ptal se zvědavě ředitel.

   „Hm, nevím, jestli to víte, ale všech pět také ovládá boj s mečem, dokonce jim Potter dal k vánocům opravdové meče," vzpomněl si ještě Snape.

   „No tak to je opravdu už asi všechno, pokud si na něco vzpomeneme, dáme vám vědět, Albusi," dodával ještě Remus.

    Snapeovi to nedalo a zvědavě se zeptal: „Co s tou Weasleyovou a ostatníma tedy?"

   „Půjdu na ministerstvo se poptat, jestli půjdou udělat ty zkoušky a ten plán už by byl jen na nás. Uvidíme, jak dopadnu. Nevidím důvod vám nevěřit, že mluvíte pravdu. Navíc pokud budou mít svůj osobitý plán, budou muset u každého profesora napsat test, aby ten dotyčný věděl, co s nimi probírat," zodpovídal otázku ředitel.

   „Myslím si, že budete překvapení, ale můžeme s nimi probírat, tak učení co se učí na nějakých vysokých školách a pokud jim dáte učebnice, tak Potter je donutí, aby se je naučili do měsíce i s praxí a budeme tam, kde jsme byli," zkonstatoval Snape, Lupinovi nezbylo než to odsouhlasit.

   „To jako myslíte vážně?" nedalo to Brumbálovi se nezeptat.

    Oba jen souhlasně kývli, tak toto bude ještě zajímavé.

   „Jdu na to ministerstvo," vyhazoval je najednou ředitel.

    Oba se tedy zvedli a každý se svými myšlenkami zamířili do svých kabinetů.

***

   Brumbál se přemístil do haly ministerstva, prošel kontrolou a nechal se nahlásit k ministru Brouskovi. Popletal byl sesazen po událostech, co se stali v loňském roce. Když přišel do předpokoje, ministrova sekretářka ho poslala dál, ministr ho už čeká. A tak Brumbál pokračoval do kanceláře, kde už na něj ministr opravdu netrpělivě čekal.

   „Dobrý den, Brumbále, za co vděčím vaší návštěvě?" zeptal se ho ministr.

   „Dobrý den, pane ministře, ale měl bych na vás jeden netypický dotaz," odpověděl Brumbál.

   „Ano? To jsem zvědavý, jenom pokračujte, rád si to vyslechnu," vyptával se zvědavě Brousek.

   „Jedná se mi o jedny zkoušky NKÚ pro moji studentku, bylo by zapotřebí, aby je složila nejpozději do týdne, pokud by to bylo možné," vysvětloval mírně Brumbál.

   „A můžu vědět proč?" ptal se Brousek.

   „Její znalosti jsou takové, že se mi bude v hodinách pro pátý ročník nudit, proto by složila po NKÚ ještě rozdílové zkoušky do šestého ročníku," opět klidně vysvětloval Brumbál.

   „A myslíte si, že má znalosti i na šestý ročník, přeci jen už skoro začíná letní semestr," nedal se Brousek.

   „Jistě, pane ministře, ale věřím, že s tím nebude mít problém. Je to velmi nadaná studentka," zase v klidu odvětil Brumbál.

   „No já tedy nejsem proti, ale bude to muset odsouhlasit madam Bonnesová a složit komisi, a také samozřejmě by je měla skládat ta mladá dáma zde na ministerstvu," vyhradil si podmínku Brousek.

   „V tom nevidím problém, pane ministře, pokud tedy bude madam Bonnesová souhlasit," souhlasil s podmínkou Brumbál.

   „Dobře nechám si ji zavolat, vydržte," odpovídal ministr a vydal se ke dveřím, požádat svou sekretářku, aby zavolala madam Bonnesovou.

    Pak se jen vrátil na své místo a čekali, až přijde madam Bonnesová. Ta se ukázala za chvíli, sice jí bylo divné, proč si ji ministr volá, ale rozkazu uposlechla.

    Po vstupu do kanceláře se divila, co tam chce i Brumbál, ale to už slyšela jak ji oba zdraví a tak musela odpovědět: „Dobrý den, pane ministře, dobrý den, pane Brumbále. Volal jste mě, pane ministře?" ptala se Bonnesová.

   „Ach ano, pan Brumbál mě požádal, jestli by bylo možné, aby jedna jeho studentka udělala NKÚ do konce týdne. Vidíte v tom nějaký problém, madam Bonnesová?" zeptal se zdvořile ministr.

   „Ne, pane, zítra složím komisy a mladá dáma může přijít v úterý ke zkoušce, bude vám to tak, pánové, vyhovovat?" ptala se Bonnesová.

   „Jistě v úterý budeme tady i s mou studentkou," ozval se Brumbál. Rozloučil se s ministrem i s madam Bonnesovou a odcházel do haly, kde se mohl přemístit zpět do hradu.

    Spokojeně se usmíval, vyšlo jim to. Bude to muset sdělit těm dvěma, ale stačí až u večeře, pomyslel si. To už došel do haly a odtud se přemístil do hradu.

   „Pane ministře, a můžu se zeptat na jméno té studentky?" ptala se opatrně Bonnesová.

   „No vidíte, já ho neznám taky, ten Brumbál je, ale tajnůstkář," odpověděl Brousek.

    Bonnesová se rozloučila s ministrem a také opustila jeho kancelář, měla ještě dost práce. Na to musí složit ještě komisi, povzdechla si unaveně.

***

   Brumbál po přemístění zamířil do ředitelny, přemýšlel o tom, co se dnes dozvěděl, bylo zvláštní, jak se Harry změnil. Už to nebyl ten chlapec, který sem nastoupil, ale muž s pevnými zásadami a pevným cílem do života. Nevěděl, jestli je to dobré nebo špatné, to ukáže až čas, jen ho mrzelo, že už mu nedůvěřuje jako dřív. Samozřejmě si uvědomoval, že na tom nese asi chybu i on, ale chtěl ho jen chránit, proto mu neřekl všechno hned. To už teď ale asi nespraví, bude se muset smířit s tím, co se dozví od profesorů, anebo co mu bude ochotný říct sám Harry. Moc nevěřil, že by se Harry rozhodl, svěřovat se zrovna jemu.  V těchto myšlenkách strávil čas až do večeře, proto se rozhodl jít do Velké síně. Zítra oznámí mladé Weasleyové, že v úterý skládá zkoušky NKÚ, také budou muset složit program pro těch pět, bude si muset zavolat profesory.

    To už ale seděl v síni a vyhlížel naši pětku, naklonil se k Remusovi: „V úterý skládá NKÚ, ministr souhlasil," pošeptal Brumbál.

   Večeře ubíhala, ale Harry s ostatními nedorazili.

   „Nevíte, kde jsou Harry a jeho parta?" ptal se starostlivě Brumbál.

   „Od obědu jsem je neviděl," se ozývalo od profesorů.

   „Minervo, mohla bys prosím nahlédnout na kolej, jestli se jim něco nestalo?" ptal se Brumbál.

   „Samozřejmě hned tam jdu," odpověděla McGonagalová.

     I ona je neviděla a měla strach, co se asi děje. Když došla k obrazu, ten ji bez protestů pustil, rozhlédla se po klubovně, ale ani jednoho z těch co hledala, neviděla. Rozhodla se podívat ještě do ložnic, kdyby byli náhodou tam, aby nebouřila hrad zbytečně. A opravdu ti tři spali jako nemluvňata, když zkontrolovala chlapce, vydala se ještě za dívkami, tam už opravdu se nestačila divit, obě spaly jako chlapci. Zakroutila hlavou a vracela se do síně poddat hlášení ředitelovi.

   Když vstoupila do síně, ředitel už se ptal: „Našla si je, Minervo?"

   „Ano, našla, všichni spí ve svých ložnicích a nevypadá to, že by chtěli dnes večeřet," odpovídala profesorka.

   „Cože dělají? Slyšel jsem dobře, že spí?" To udivilo opravdu všechny.

   „Málem jsem zapomněl, zítra přijdou všichni do ředitelny, co mají na hodinách některého z těch pěti," tyto slova vyvolala údiv, ale všichni to odkývli.

   „Budu je zítra sledovat, je divné, že teď spí," poznamenal ještě ředitel.

   „To si budete muset přivstat," poznamenal jenom Snape. To vyvolalo u ostatních údiv.

   „Jak to myslíš, Severe?" nedalo se nezeptat McGonagalové.

   Odpověděl Remus: „V šest vstanou a budou cvičit."

   „Prosím?" díval se na ně udiveně celý učitelský sbor.

   „Vstanou v šest a budou mít rozcvičku, jestli nevěříte, tak se můžete přijít podívat," odpověděl opět s klidem Snape.

   Sám byl rozhodnutý si je zkontrolovat.

   „Tím chceš říct, že i o svých prázdninách stávali v šest?" zeptal se zvědavě Brumbál.

   „Ano jen tuším tři dny jim Harry odpustil," odpověděl opět Lupin.

   „Tak to je zajímavé, tím tedy chceš říct, že vlastně prázdniny neměli," poznamenal Brumbál.

   „Dalo by se říct, že vlastně ani ne. Stávali v šest, nejpozději v deset šli spát, mezitím měli program, který do jednoho plnili. Program zadával Potter, dopoledne nějaká teorie a odpoledne praxe," vysvětloval Snape.

   „A jsou duševně zdraví? Nezbláznili se trochu? Vždyť Weasley a Potter měli k učení daleko," promluvila McGonagalová.

   „Co bylo, bylo. I když myslím si, že Weasleymu se to moc nelíbí, ale nic nenamítá a pilně studuje. Teď mě tak napadá, že vlastně poslední tři dny jako by se změnil a vrhá se do všeho nadšeně. Potterova knihovna je obsáhlá a navíc tam najdete od nejjednodušší magie až po nejtěžší. Troufám si tvrdit, že ani já sem nepřečetl tolik knih za ten čas, co těch pět," podotkl ještě Snape.

   „Tím tedy říkáš, že jejich znalosti jsou na vysoké úrovni?" ptal se profesor Kratiknot.

   „Ano tím chci říct, že by teď hned všech pět složilo OVCE a byli by přijati na kteroukoliv vysokou magickou školu. Navíc jejich magický potenciál je obrovský, a pokud je nebudeme hlídat, buď je Temný pán zabije anebo naverbuje k sobě a bude velký problém. Když se k němu přidají, bude neporazitelný," po tomto prohlášení už všichni zalapali po dechu.

    Všichni si uvědomili, co by to znamenalo. Po této řeči je Brumbál rozpustil. Každý měl o čem přemýšlet.

    Našich pět cherubínů v klidu a míru oddechovala a jaké starosti dělají svým profesorům, vůbec netušili.

   Jejich opatrovníci od Andělů, kývali hlavou, jak byli se svými svěřenci spokojení. Jen oni tušili, že je nečeká ještě nic dobrého, jejich boj bude těžký, ale radost z vítězství bude o to větší.