.
Zdravím, všechny čtenáře, nakonec jsem stihla Vám sem alespoň dnes dát kapitolu, abyste měli o víkendu co číst. Opravdu ale netuším, kdy bude další. Na začátku příštího týdne toho mám dost, možná se usměje na mě štěstí opět koncem týdne.
Touto cestou bych chtěla poděkovat své betě Terce, máte nabetováno a opětně vloženo už 21. kapitol. Rozlišeny jsou hvězdičkou. Vidíte tedy, že jsem nelenila, a přese všechen shon, jsem přeci jen opravovala, četla a znovu vkládala. Doufám, že se mi podaří dočíst kapitoly i ty co mám napsané už z druhého dílu brzy, abych mohla pokračovat ve psaní, za ten měsíc se mi jak si rozutkla pointa tohoto dílka.
Ale nebudu Vás zdržovat a můžete číst v klidu...
Kapitola 30 – Velikonoční prázdniny
Ráno začalo jako každé jiné pro naše cherubíny tělocvikem, pro ostatní studenty až snídaní. Protože už počasí bylo vcelku teplé, rozhodli se, si jít po snídani zalétat na svých košťatech. Touto zábavou strávili dobu až do oběda. Jednak cvičili na poslední zápas s Havraspárem a také si Hermiona začala zvykat i na výšky. Oběd proběhl v uvolněné náladě, chlapci ani nemukali, že se dnes neučili a dívky se jen pro sebe usmívaly. Jim sice učení nevadilo, ale takový oddych si nedopřály už dlouho.
„Odpoledne bychom mohli jít blíž k Zapovězenému lesu, a proměnit se do našich zvěromágských přeměn. Měli byste se naučit chodit a létat, nejde jen o to se přeměnit, ale také se do svého zvířete vcítit," prohodil tiše Harry ke svým společníkům, aby ho nikdo neslyšel.
Všem se po těchto slovech rozzářily oči, přece se jen asi nebudou učit. A tak všichni Harryho nápad přijali s nadšením.
„Máte někdo nějaké novinky z domova?" ptal se dále Harry, aby zamluvil dřívější téma, kdyby se je někdo rozhodl poslouchat.
„Charlie už je opět v Rumunsku, co se mu stalo, mi naši odmítli napsat, prý to není pro mé uši. Bill se zatím neozval. Jinak zatím žádný útok nebyl," vyjmenovával Ron a Ginny mu přikyvovala.
„Naši nic nepsali, vyjma toho abych se nezapomněla teple oblékat, pořádně se učila, ale jinak nic," zhodnotila Hermiona.
Harry tedy přikývl, že to vzal na vědomí a dal pokyn, aby se zvedli ze síně. Šli do věže, sice počasí už bylo pěkné, ale přesto si potřebovali obléct teplejší hábity.
Pak už jen zamířili nenápadně k lesu, kde se ve stínech přeměnili do svých zvířecích podob, a hra mohla začít. Dost se u toho bavili, přece je to jen nezvyk, chodit po čtyřech a ne po dvou, Hermiona si nemohla zvyknout, že má křídla a dost ji převažovaly a několikrát ji museli chlapci zvedat. Zábava to byla pro všechny, ale k večeru už každý zvládl svou přeměnu ovládat. Všichni spokojení, ale unavení se vydali zpět do hradu. Museli dost spěchat, byl nejvyšší čas se převléknout a sejít na večeři, aby profesoři neměli zvědavé otázky.
***
Samozřejmě, že profesorskému sboru neušlo, že chybí pětice z Nebelvíru. I Snape si dělal starosti, kde se tak dlouho mohli zdržet. Hlavou mu už běhaly ty nejhorší představy, jak jsou v kobkách u Voldemorta. Síň už byla skoro plná, když přišli i naši dlouho očekávaní Nebelvíři.
Po síni se moc nerozhlíželi a zamířili zrovna na svá místa, Ron, který byl nejvíce hladový ani nepočkal na ostatní a zrovna po nabrání si jídla na talíř, se začal ládovat jako neuvázaný. Ostatní jen kroutili nad ním hlavou.
Jeho sestra to nemohla nechat jen tak, a proto mu řekla: „Rone, on ti to nikdo z talíře už nesní."
Ron po ní jen loupl škaredým pohledem a dál se nenechal rušit. Harry se jen po sobě podívali s Dracem a zakroutili hlavou. Všichni se pustili s chutí do jídla, odpoledne strávené venku jim pomohlo vytrávit. Povídali si o všem a o ničem.
Najednou Harry uslyšel alarm, rozhlédl se kolem sebe, ale vypadalo to, že ho slyší jen o sám. Snažil se vyčistit si hlavu, když se mu začala objevovat mapa celé Anglie. V ten moment přestal vnímat, co se děje okolo něj. Soustředil se jen na vyhledání znamení na mapě, pochopil, že se blíží jejich akce.
Ostatní se po něm divně dívali, hleděl do neznáma a nereagoval na volání svých přátel, kteří už o něj začínali mít strach. Tady tato situace neušla ani profesorskému sboru. Jeho přátele najednou ztichli, pocítili totiž pálení na dlani a došlo jim, že Harry hledá místo, kam se mají přemístit. Vzpomněli si, že Harrymu byla do hlavy vložena mapa pro tyto případy, už si na to moc nepamatovali, bylo to tak dávno. Jako na povel všech pět sklonilo levou ruku pod stůl, aby je záblesky ze znamení neprozradili. Harry konečně našel to, co hledal.
Místo, kterému mají pomoci, je Horní Hesrod. Aniž by pokračoval dál ve večeři, zvedl se ze svého místa, kývl na ostatní a vydal se pryč ze síně. Ostatní také nechali své večeře jen tak být a následovali Harryho. Profesoři a hlavně studenti, kteří byli nejblíže naší pětice, se jen nevěřícně po nich dívali.
To už naše pětice mířila, ale ven z hradu a než se někdo z profesorů vzpamatoval, byli před přemisťovací bariérou. Pak už jim nic nebránilo, aby se přemístili do svého sídla, kde zamířili ihned do svých pokojů. Tam si oblékli své bílé hábity s křídly na zádech. Nakonec se všichni sešli v knihovně. Tam už stál Harry nad mapou a ukazoval jim, kam musí jít. Nikdo nevěděl, jestli se všichni vrátí živí, proto se rozhodli zajistit všechny domy. V knihovně nakonec zůstala ležet jen mapa, po pětici cherubínů nezbylo ani smítko prachu.
Ti už se přemístili na okraj vesnice. Rozdělili si úkoly, Hermiona dávala na celou vesnici obranné bariéry, jak proti přemístění, tak i ochranné štíty. Draco, Harry a Ginny začali kouzlit na domy nejsilnější štíty z bílé a andělské magie. Ron kouzlil nižší bílou magii a celou neutrální. Kouzla prováděli neverbálně a se svou novou hůlkou, jen andělská prováděli přes své dlaně. Vesnice nebyla příliš veliká, ale přesto ke konci čarování ochranných kouzel byli dost vyčerpaní a to je ještě čekalo po bitvě léčení a rušení ochran. Když už všichni měli své úkoly splněny, poodešli do stínu, kde se usadili a začali meditovat, aby dočerpali, alespoň nějakou energii než se sem přemístí Voldemort a jeho přívrženci.
***
Po odchodu pětice od stolu, se nejdříve vzpamatovali Remus se Severem, okamžitě vyskočili na nohy a hnali se za nimi do vstupní haly, bohužel i to malé zaváhaní stačilo na to, aby nevěděli, kam šli. Remus se vydal do Nebelvírské věže a Severus do tajemné místnosti. Oba se s nepořízenou vrátili zpět. Brumbál vyšel za nimi do haly, chtěl vědět, co se děje.
„Tak to, Albusi, i mi bychom rádi věděli. Pětice nikde není. Jsou pryč. Zajímalo by mě, co to mělo u večeře znamenat. Potter byl myšlenkami vzdálen několik světelných let a nejednou jde pryč a ostatní s ním, aniž by dojedli své večeře," domluvil Snape.
Lupin jen pokrčil rameny, neuměl si to také vysvětlit. Nakonec jim nezbylo nic jiného, než se rozejít do svých kabinetů. Jaké bylo jejich překvapení, když je Brumbál do hodiny svolával opět do ředitelny.
Severus tam šel s těmi nejtemnějšími myšlenkami. Představoval si, že Harryho a spol chytl Voldemort. U Chrliče se setkal s Lupinem, ten také nevypadal zrovna klidně. Když vstoupili do ředitelny, viděli tam celý učitelský sbor a navíc i Tonks.
„Konečně jsme všichni," poznamenal ředitel.
„Kratiknot, Prýtová a Pomfreyová zůstanou na hradě. Musíte udržet klid na chodbách a žáky ve věži. Poppy ty ještě navíc si připrav masti a lektvary. Nevíme, jak tam dopadneme. Minerva, Remus, Severus a celý řád jdeme na pomoc Hornímu Hesrodu, napadl ho Voldemort. Jen doufám, že nedojdeme příliš pozdě," povzdechl si Brumbál.
„Proč zrovna útočí na Hesrod? Není to velká vesnice a pro něj dost i nevýznamná," poznamenal Severus.
„Bohužel, není až tak nevýznamná jak se zdá. Po první válce se tam schovávali zranění kouzelníci, a také tam zůstali děti, kterým Voldemort zabil rodiče," zodpověděl Brumbál otázku Snapeovi.
Po této větě už se nikdo na nic neptal a všichni se rozešli za svými úkoly.
Fénixův řád se přemístil poblíž Hesrodu. Do vesnice to nešlo. Brumbál nad tím kroutil svou šedivou hlavou, ale vysvětlení nenacházel. Pochyboval o tom, že lidé byli varování. I on sám se to dozvěděl dost pozdě.
***
„Moji věrní Smrtijedi, dnes je ten správný den, den kdy ukážeme opět naši sílu. Ten stařec ještě uvidí. Belatrix, ty povedeš první skupinu, Lucius druhou a Avery třetí. Zabijte je všechny, chci, aby celá Anglie viděla, co se stane, když budou schovávat zrádce a přeběhlíky. Můžete jít!" rozkázal Voldemort.
Smrtijedi navíc nečekali a vydali se do přemísťovací místnosti, odtud už mířili do vesnice. Jaké však bylo překvapení, když se objevili na louce vzdálené asi kilometr od vesnice. O tomto jim Temný pán nic neříkal, že by se o útoku dozvěděl Brumbál a vyčaroval protipřemisťovací zónu? Přemýšlela Belatrix. Přesto nedala na sobě nic znát a vydala rozkaz pokračovat do vesnice.
Po příchodu do vesnice se každý ze Smrtijedů vydal vykonávat, co měl přikázané. První problémy nastaly, když se nikomu nedařilo dostat se do žádného z domů. I když se pokoušeli obranná kouzla rušit, nikomu se to nezdařilo.
Jejich počínání sledovalo pět postav zahalených v bílých hábitech. Zatím o sobě nedávali vědět. Jejich úkolem nebylo bojovat, ale chránit. I po půl hodině byl stav stále stejný. Všechny domy stály, a žádný Smrtijed se nedostal dovnitř.
To už dorazil i Fénixův řád. Jaké bylo překvapení u všech členů, když viděli, že všechny domy stojí a Smrtijedi stále ještě nikoho nezabili. Po příchodu řádu se začala bitva mezi Fénixi a Smrtijedy. Kouzla létala z jedné strany na druhou. A vzduch se naplnil magii, barevné paprsky pročísly nebe.
Pětice to jen sledovala, sem tam vyslala nějaký štít k obraně, když viděli, že by mohlo dojít k vážnému úrazu či smrti nějakého člověka, který měl auru bílou, stříbrnou nebo jinou. Jen u lidí s černou a temně rudou barvou se nezapojovali.
Všechno by dopadlo dobře, kdyby z jednoho domu nevyběhlo děvčátko, kterému nemohlo být více jak sedm let.
Toho si všimla Belatrix, a zamířila na ni svoji hůlku a vyslovila ty dvě osudná slova: „Avada Kedavra."
V ten moment ustal všechen boj a čas jako by se zastavil. Draco se rozhodl, že radši zemře sám, než aby zemřelo to děvčátko. Proto se přemístil před něj a zaštítil je vlastním tělem. Kletba se vpila do jeho hrudi a on klesl k zemi.
Dříve než však dopadl, z něj vyrazila tlaková vlna, která smetla všechny, které měl před sebou. Zbývající Cherubíni zůstali, jako když je opaří. Měli slzy v očích, ale věděli, že teď není čas truchlit. Musí jít léčit, nedovedli si přestavit, co mohla způsobit za zranění ta tlaková vlna, co vyšla z Draca.
Harry přistoupil k Dracovi a té malé holčičce, té řekl, aby se schovala zpět do domu. Mávl rukou, aby mohla projít dveřmi, když viděl, že je v bezpečí, opět mávl rukou a dům zabezpečil, aby se už dovnitř nikdo nedostal. Smrtijedi, co byli dál z dosahu vlny, se vydali na pochod za přemisťovací bariéru. Ron přistoupil k Harrymu a domluvili se, že se přemístí do sídla a tam Draca uloží do jeho pokoje. Pak se vrátí a pomůže s uzdravováním ostatním a zrušením ochran.
Hermiona a Ginny mířili ke zraněným, brali od nejvážnějších po nejlehčích, Harry se přidal také. Léčili obě strany. Když členové, které uzdravili, viděli, že léčí i temnou stranu, chtěli na ně začít znovu útočit.
Tu se ozvalo nadpozemským hlasem: „To by stačilo, to si říkáte, že stojíte na straně dobra? Kdo jste, že rozhodujete o životě a smrti?"
Po tomto proslovu už nikdo neútočil, jen sledovali jak se i ostatní zvedají na nohy. Brumbál zamířil k jednomu z těch bíle oděných lidí.
„Kdo jste zač?" ptal se rozhodným hlasem.
Odpovědi se však nedočkal. Nakonec Cherubíni zrušili přemisťovací bariéru a Smrtijedi, kterým pomohli, se začali přemísťovat i s těmi, kteří zůstali zranění. Když Cherubíni viděli, že už nehrozí od Smrtijedů žádné nebezpečí, začali sundávat obrany i z domů. To už tu byl i Ron. Brumbál se nevzdával a přišel opět k Cherubínům.
„Proč léčíte i Smrtijedy? Co jste tu dělali? Proč jste zachránili tu dívku?" měl nespočet otázek.
„Doteď jste se jevil, Brumbále, jako moudrý muž a rozený vůdce. Proč musíte klást takové otázky, na které jsou odpovědi zřejmé. Každý si zaslouží druhou šanci, Brumbále. Pokud to není zřejmé, proč jsme tady byli, nemusíme vám odpovídat. Na poslední otázku vám neodpovím," domluvil Harry a dal pokyn, aby se přemístili do sídla.
Fénixové zůstali v Hesrodu sami, proto dal i Brumbál znamení pro přesun na ústředí, kde bude porada.
***
Když se první Smrtijedi objevili v Temném sídle, všichni šli, noha co nohu mine do obřadního sálu. Temný pán už na ně čekal. Z jejich tváří a myšlenek poznal, že jeho příkaz nedopadl, tak jak si představoval. O to více zuřil, když se přenesl i ten zbytek. Po detailním vypovězení, jak se přemístili na louku, museli jít až do vesnice, jak se nemohli dostat do žádného domu a nakonec, že se tam objevil Řád. To vše ho nerozčílilo tolik, jako to když mu Belatrix oznámila, že se na scéně objevila další skupina. Prý je ale nějaká divná, jeden se nechal zabít kvůli nějakému malému faganovi, léčili obě strany a dokonce se nejen před Řádem, ale i před některými Smrtijedy objevovali štíty, které jim zachránili život. Voldemort nevěděl, co si má myslet. Těšilo ho, alespoň to že zabili jednoho z nich, když se ten tupec rozhodl obětovat. Nakonec ještě všechny potrestal Cruciátem a vyhodil je pryč ze svého sídla.
***
Na ústředí se také sešli všichni, Brumbál zahájil poradu. Ptal se všech, jestli o těch pěti něco neví. Všichni kroutili hlavami. Jen Severus poznamenal, že jsou to ti samí, co vyléčili Charlieho.
„Jak víš, že jsou to ti samí?" ptal se Brumbál.
„Na pláštích měli stříbrná křídla," poznamenal Severus.
„Tak teď víme, kdo jsou. Ale jak věděli o útoku, kdo se skrývá pod kápěmi a proč pomáhají i Temné straně, to stále nevíme. Ptal jsem se jich a jeden z nich mi odpověděl, že všichni si zaslouží druhou šanci, proč tam jsou, je prý zjevné, a proč se jeden z nich obětoval, mi také neřekli," nakonec dodával Brumbál.
„Všimli jste si, že léčili, ale jen některé z Temné strany? Také se přede mnou objevil neznámý štít, který mi zachránil život," zkonstatoval Remus.
„Ano to je pravda, z Temné strany léčili jen některé a ty štíty se objevovaly dost často na obou stranách, ale jen u některých lidí. No hlavní věc je, že všech pět je velmi mocných," přikyvovala Minerva.
„Proč myslíš, že jsou tak mocní?" ptal se Moody.
„Nevšimli jste si nikdo, že kouzlí neverbálně? Také jsem si všimla, že některá kouzla provádějí bez hůlky," odpověděla Minerva.
„Tak to je velký problém, vypadá to, že jsou neutrální a kloní se spíše ke straně dobra. Ale Voldemort si pro ně přijde. Jen doufám, že se s nimi setkáme a bude více času si promluvit," nedalo to Brumbálovi, který byl zvědavý, kdo ve skutečnosti je těch pět, tedy teď už spíš jen čtyři.
Po tomto rozhovoru je rozpustil a každý se rozešel domů nebo do Bradavic.
***
Cherubíni se přemístili do svého sídla, vešli do haly a vydali se do Dracova pokoje, stáli nad ním, jako opravdový svatí. Všem se v očích třpytily slzy. První akce s bojem a hned jeden z nich to nepřežil. Všichni se v duchu a tiše rozloučili se svým kamarádem a vydali se do knihovny ke krbu, byli unavení, vyčerpaní a hlavně zklamaní. Pokud to tak půjde dál, za chvíli tu nezůstane nikdo. Všichni věděli, do čeho jdou, ale nikdo netušil, že smrt přijde tak brzo. Nikdo si nic nevyčítal, věděli, že pokud nastane stejná situace, jeden z nich udělá to samé co Draco. Věděli, že by se měli vrátit do Bradavic, ale nikomu se tam nechtělo. Jak vysvětlí, kde je Draco. Nejvíce se obávali Snapea. Sice se k nim choval v soukromý normálně, ale až mu řeknou, že umřel, asi je pozabíjí do jednoho.
Nikdo u krbu nepromluvil, nebylo třeba, všem běželi hlavou ty samé myšlenky. Čas běžel, ale nikdo z nich ho nevnímal. Michael je pozoroval i s ostatními druhy. Bylo jim jich líto, ale zasáhnout nemohli. Těšila je jen jedna věc, pětice se osvědčila, za nevinného položí své životy. Viděli, že tvořili štíty i v bitvě. Nikdo jim to neříkal, ale pochopili princip andělů.
„Zůstaneme dnes tady, jsme unavení a na vysvětlování bude čas i zítra. Draca vezmeme ke mně domů, zaslouží si důstojný pohřeb a klidné místo k odpočinku. Sice s námi kamarádil jen chvíli, ale byl to kamarád, který nezradí," najednou promluvil Harry.
Ostatní s ním tiše souhlasili, když teď vzpomínali na dobu, kdy spolu s Malfoyem válčili, zdála se ta doba vzdálená přes tisíc let, to už není pravda. Teď byl jedním z nich.
Vydali se každý do svého pokoje, kde se vysvlékli ze svých hábitů a ulehli. Nikomu z nich se nedařilo usnout, jen leželi a před očima jim běžela bitva. Každý vymýšlel, co měl udělat, aby se to nestalo, a přesto každý věděl, že to bylo nutné, jeden se musel obětovat, aby přežili ostatní.
Ginny také přemýšlela nad Harrym, co teď udělá, když Belatrix zabila dalšího člověka, na kterém mu záleželo. Měla o něj strach. Sám Harry nad tím nepřemýšlel, už dávno měl jasno, že se mstít nemá cenu. Belatrix zaplatí za své hříchy, ale ne rukou Harryho.
Sám Satan už připravil pro ni pokoj ve svém království. Sice s Anděly válčili, ale pravidlo planety Země znělo „Rovnováha", nikdo nesměl mít nadvládu, ani dobro, ale také ani zlo.
2024 ©