.Tato kapitola je věnována hlavně Exe, za její komentování a hlavně přání, abych přidala i k této povídce. Snad ti tato kapitolka udělá radost.
Cizinec podle svých vnitřních hodin poznal, že je ráno. Slunce se tady neprodere přes stromy ještě dlouho. Zadusil oheň a ohlédl se po chlapci, který s ním teď cestuje. Bylo ještě brzy, přesto by měli za chvíli vyrazit, aby do cíle přišli co nejdříve. Chlapec ještě spal, ale malé vlče se začalo mrvit, když zacítilo jeho pohled. Musel se usmát nad obrázkem před ním. Bylo zajímavé, jak za takovou chvilku ti dva k sobě přilnuli. Nechal by je ještě spát, oba to potřebovali kvůli svým zraněním, ale to si nemohli dovolit. Proto tiše vstal a chystal se je vzbudit, ještě nebyl nadosah jejich lože, když chlapec prudce zvedl hlavu a zadíval se na něj.
„Je mi líto, že vás budím, ale musíte vstát, najezte se a budeme muset pokračovat v cestě, abychom ještě dnes dorazili k svému cíli," mluvil tiše Cizinec k Damienovi. Ten jen kývl hlavou, že rozumí a začal se opatrně hrabat z pod deky.
Vlče otevřelo své oči a pozorovalo, co se děje. Když vidělo, jak se chlapec zvedá z pokrývek, rozhodlo se odskákat z deky, aby ji pak mohl složit. Při sledování chlapce, viděl, že jde ke svému zavazadlu a něco z něj vydělává. Doufal, že to bude ta bílá tekutina, která mu nasytí bříško, a tak dobře chutná. A asi ano, viděl ten divný obal, z kterého ho chlapec krmívá.
Damien nejprve vydělal zbytek mléka pro Dina, odšrouboval uzávěr a začal opět Dina krmit. Na vlčeti bylo vidět, jak mu chutná, jeho očka byla jako dvě hvězdičky. Když už v lahvi nic nezbylo, Damien pohladil Dina po hlavě a prázdný obal schoval zpět do batohu. Nato vyndal zbytek chlebu a sýru, rozdělil je přesně na dvě poloviny, jednu si nechal a druhou podal svému společníkovi. Když měl snězenou svou porci, složil deku a přidal ji k věcem do batohu, ve kterém se vytvořilo místo, jak ubyly potraviny. Napil se vody, kterou mu nabídl Cizinec a čekal, kdy budou muset vyrazit. Dino se nemotorně kolíbal kolem něj.
Muž s kápí pozoroval, jak chlapec opět první krmí vlče, byl zvědavý, co bude dělat s prázdným obalem od mléka. Musel se usmát, když viděl, že si ho Damien vložil zpět do batohu, aby neznečisťoval les. Nakonec Damien rozdělil zbytek jídla a dal mu přesnou polovinu z toho, co mu ještě zbylo. Když měli oba po snídani, nabídl mu trochu vody, když mu ji chlapec vrátil, opět ji schoval. Pak už jen Damien uklidil svou deku a mohli vyrazit.
„Hotovo?" zeptal se neznámý Damiena.
„Ano, pane," odpověděl Damien.
„Dobře tedy, podej mi svůj batoh a vezmi si opět do náručí Dina. K cíli se dostaneme před obědem, když to půjde dobře, jinak až k večeru," prozradil mu Cizinec. Damien tedy udělal, co po něm muž chtěl a s Dinem v náručí se vydali v jeho stopách.
Damien jen doufal, že se u toho neznámého bude mít lépe, jak u svých pokrevních příbuzných. Stále nevěděl, kdo to je, kam jdou a ani proč zrovna jemu chce pomoci, přesto všechno mu tak nějak věřil. Sice jej hryzala zvědavost, ale po svých zkušenostech z dřívějška se svými příbuznými, nemínil udělat něco špatně, aby pak neměl, kde hlavu složit. Navíc se tu nevyznal, nikdy tu nebyl a kdyby ho ten Cizinec tady nechal, on i Dino by měli malou šanci na přežití.
Pokračovali razným krokem stále hloub a hloub lesem, muž teď kontroloval chlapce častěji, měl strach, aby se mu tady něco nestalo, čím hlouběji šli, tím více nebezpečí na ně číhalo. Navíc sledoval, že se chlapec utápí ve svých myšlenkách a to nebylo dobré, nedával pozor na své okolí a to nevěstilo nic dobrého.
„Damiene, ještě chvilku vydrž dávat pozor na své okolí a už tam budeme, pak si promluvíme. Vím o tom, že tě trápí spousta otázek, ale jak jsem řekl, prosím ještě vydrž a hlavně dávej pozor, co se kolem děje, je to tu dost nebezpečné," varoval jej muž před ním.
„Dobře, už si budu dávat pozor," odpověděl Damien, přitáhl si v náručí ještě více Dina k sobě a začal se rozhlížet kolem sebe. Na přemýšlení bude mít dost času později, rozhodl se Damien.
K polednímu se konečně dostali do části lesa, která už nebyla taková hustá a slunce se prodralo skrz větve stromů. Stále ještě pochodovali za sebou, jen Damien se díval bedlivěji po svém okolí, jak byl upozorněn. Slunce bylo zrovna přímo nad nimi, když vyšli z lesa na prostornou mýtinu a v dálce se něco vynořilo a sem tam hodilo po Damienovi lesklý záblesk, který se dotkl jeho očí.
Damien nevěděl, co to je, byl moc daleko a bylo to jako by ve stínu. Nakonec se rozhlédl po palouku, který se před ním objevil. Bylo to něco úžasného. Ze dvou světových stran k mýtině byly stromy, ale ne zcela obyčejné, ale majestátní a tajemné, zíral na ně s úžasem a až k jeho uším doléhalo šumění větví a listí. Přišlo mu to, jako by si ty stromy mezi sebou povídaly. Další stranu mýtiny uzavíralo jezero, její hladina se v slunečních paprscích leskla jako zrcadlo. Když se k ní přiblížil, zjistil, že voda je průzračně čistá a v dálce mohl vidět hejno různorodých ryb. Bude se pak muset zeptat na spoustu věcí, jestli dostane příležitost. Nakonec se vydali přes palouk ke vzdálenému konci mýtiny, kde Damien spatřil něco, co nemohl poznat. Když se k tomu přiblížili, Damien poznal v tom neznámem dům. Nebyl to však žádný obyčejný dům, ale byl velice zajímavý. Nikdy ho nenapadlo, že může někdo něco takového postavit.
Dům byl v podobě podkovy, jejíž dva konce mířili přímo k Damienovi. Zadní trakt byl spojený se skálou, což vypadalo jako by dům byl přímo ve skále umístěn. Pod levým křídlem se táhlo to samé jezero, které už zkoumal a také končilo u skály, jež byla za zadním traktem. K pravému křídlu se táhl les s listnatými stromy, které obklopovaly mýtinu. Spodní část domu byla kamenná. Kamenné průčelí mělo po dvou dřevěných oknech, z vnitřního boku byla vždy dvě a dvě okna, dále čelo mělo také dvě a dvě okna, mezi kterými byly dveře hnědé barvy. První patro bylo dřevěné a mělo trochu jiné pořadí oken, na straně k jezeru byla tři okna, na straně k lesu čtyři, stejný počet a rozmístění oken bylo i v průčelí, čelo domu mělo oken pět, bylo to přesně o jedno okno navíc jako v přízemí a to bylo umístěno přímo nad dveřmi. Střecha byla jakoby na ní rostly koruny stromů, všechno vypadalo, jako by se příroda sama rozhodla stvořit tento dům. Byl jednoduchý, přesto překrásný.
Konečně přišli velmi blízko domu a Damien jím byl velmi uchvácen. Neznámý přešel ke dveřím a rukou naznačil, aby Damien zůstal stát. Pak dlouho na ně hleděl a začal pro Damiena nelogicky mávat rukou přede dveřmi.
Damien špicoval uši, aby něco zaslechl, ale zdařilo se mu jen něco jako v tom smyslu: „visiting fireman" „my follower" a „householder now", vůbec mu to nedávalo smysl, proto jen pokrčil rameny a dál pozoroval, co se bude dít. Najednou se cizinec otočil k němu a naznačil mu, ať přistoupí blíž, vzal jeho ruku a přiložil ji k zmíněným dveřím. Nakonec ještě něco zašeptal, čemu nebylo rozumět a kývl hlavou.
„Teď už tě tento dům bude uznávat jako obyvatele a pustí tě dovnitř, kdykoliv ho opustíš," promluvil na něj cizinec. Damien na něj udiveně hleděl a myslí mu probíhalo, kam se to dostal.
„Můžeme jít dovnitř," vyzval ho Cizinec a pokynul mu, aby vstoupil, když sám otevřel dveře. Damien ho tedy i s Dinem v náručí následovali. Když vstoupil za dveře, otevřel se mu pohled na halu, která byla asi tak pětkrát větší než jeho dosavadní pokoj. Hale dominovalo obrovské schodiště, jeho zvláštností je, že bylo vyrobeno z jednoho kusu dřeva. Dále tam Damien viděl několik dveří, které byly zrovna teď zavřené.
„Jsi hladný, Damiene?" zeptal se jeho společník z cest.
„Trochu už ano, ale Dino by potřeboval mléko," přiznal se nesměle Damien.
„V pořádku půjdeme do kuchyně, tam se najíme, pak si promluvíme a nakonec tě tady provedu," promlouval k němu muž a vydal se halou k jedněm dveřím. Ty otevřel a pokynul Damienovi, aby vstoupil dovnitř. Když tak učinil, kulil oči. Kuchyň byla vybavena velmi moderně a byla velmi prostorná. Nejvíce ho zaujalo okno, kterým viděl les, rychle v hlavě se sumíroval, jak je dům položený a v jaké části domu se tedy teď nachází. Dále ho udeřil do očí stůl s 12 místy kolem něj. Naproti byla linka, kde Damien rychlým pohledem zjistil, že nechybí vybavení do moderní kuchyně, našel tam: mikrovlnou troubu a varnou konvici a další věci potřebné k vaření. Neznámý se vydal k jedné ze skříněk, tu otevřel a ukázala se chladnička. Odtud vyndal mléko pro vlče a pokračoval v prohledávání dalších surovin, na linku pak vyskládal sýr, nějakou šunku a ovocnou šťávu, nakonec chladničku zavřel a obrátil se k jiné skříňce. Tu otevřel a vyndal odtud suchary. Když měl všechno, co chtěl na lince, vydal se zase do jiné skříňky a vyndal dva talíře, misku, sklenice a příbory, nakonec se obrátil na Damiena: „Pomůžeš mi prostřít?" zeptal se chlapce, který ho zaujatě pozoroval.
„Jistě. Co mám udělat?" zeptal se Damien.
„Prostři prosím talíře a sklenice, do nich můžeš nalít šťávu. Budeme mít jen suchary, chléb nemám. Jo a do té misky nalij Dinovi mléko," dával instrukce Cizinec a sám si ještě podal ošatku, kde naskládal suchary. Přenesl to na stůl, vrátil se k lince a nakrájel na kousky šunku, kterou dal na další talíř i se sýrem, opět se vrátil ke stolu, kde vše rozložil.
Damien mezitím položil Dina na podlahu a začal přenášet talíře ke stolu, kde je umístil tam, kde budou oni dva sedět. Podal si sklenice a nalil do nich šťávu dle instrukcí. Nakonec si podal misku a naplnil ji mlékem pro Dina, kterou umístil pod sebe, aby měl vlče blízko sebe. Teď už zbývalo si jen sednout a najíst se. Když viděl, že se Dino posunuje k misce, ale nedůvěřivě na ni hledí, pobídl jej, aby se pustil do jídla, nemůže ho přeci krmit věčně. Potom to malém intermezzu se štěně rozhodlo najíst se samo. Když si sedl i Cizinec, konečně se posadil i Damien a po krátkém pobídnutí se pustili oba do jídla. Samotný oběd probíhal v tichu, jen Dino vydával zvuky, jak se nořil svým čumáčkem do misky a vylizoval mléko s nebývalou chutí. Když byli všichni přítomní najedeni, muž, který byl stále v kápi, se od stolu zvedl. Začal pomalu uklízet ze stolu, nedojedené zbytky zabalil a dal do lednice. Talíře a vše ostatní i s Dinovou miskou, ten už měl taky dožráno, dal na linku. Damien jej pozoroval a snažil se zapamatovat, co kde příště najde. Muž před ním opět otevřel nějakou skříňku a tam Damien mohl spatřit myčku nádobí. S tím uměl zacházet, a proto se vydal neznámému pomoci, nádobí do ní naskládat. U toho myslel na to, jak všechny přístroje na elektrickou energii můžou fungovat, když tu nevede vedení elektrického proudu. Bylo to zvláštní a navíc hodně divné, přesto se na to Damien nezeptal. Když bylo všechno uklizeno, vyzval ho neznámý, aby si šli sednout do obývacího pokoje, kde si spolu promluví. Z kuchyně vyšli opět do haly, odtud se vydali k jiným dveřím, které neznámý otevřel a opět Damiena vyzval, ať vejde dál.
Damien měl opět oči navrch hlavy, nestačil se koukat na vybavení pokoje. Naproti dveřím bylo obrovské francouzské okno, když k němu přistoupil a vyhlédl ven, našel za ním terasu a pod ní viděl jezero. Sedací souprava béžové barvy dominovala celé místnosti, před ní stál konferenční stolek. Kolem stěn byly police s knihami a drobnostmi, které budou potřeba více prozkoumat. Naproti sedačky byl televizor, který byl zavěšený na stěně.
„Ty knihy co tu vidíš, je jenom zlomek, ostatní najdeš v knihovně v patře, ale to ti ukáži, až ti budu ukazovat dům," zmínil se Cizinec. Damien jen koukal, pokoj byl zařízen velmi útulně a pohodlně. Nakonec si oba sedli na sedačku, Damien si dal Dina na klín a po očku se podíval na svého ubytovatele. Když nic neříkal, bral to jako souhlas. Ticho se prodlužovalo a Damien byl nervózní, proto začal hladit Dina, aby se nějak uklidnil.
Viděl jak je Damien nervózní a také věděl, že bude muset začít brzy mluvit, jen si chtěl utřídit myšlenky, tento rozhovor nebude lehký a asi ani krátký.
„Damiene, přivedl sem tě sem proto, abych ti dal vzdělání, které si zasloužíš, protože si velmi zvláštní a jedinečný chlapec. Ale abychom začali od začátku," začal mluvit muž s kápí. Damien na něj upřel svůj pohled a sledoval ho velmi pozorně.
„Na Zemi je několik lidí, kteří nejsou úplně tak obyčejní. K nim patříš teď i ty nebo také já. Je velmi těžké je poznat a jen učení a znalý lidé, mohou tyto výjimky rozpoznat, a i přesto k tomu vůbec dojít nemusí. Asi mi úplně nerozumíš," odmlčel se muž a pohlédl na Damiena. Ten jen kývl hlavou, že má zcela pravdu.
„Abych ti to tedy lépe vysvětlil, liší se tím, že jim v těle proudí magie a oni se ji naučili trochu nebo i zcela ovládat. Jako příklad ti uvedu třeba lidi, co umí například předpovědět budoucnost, tak zvaní věštci. Já vím, že mi teď chceš říct, že jsou to šarlatáni. Ale ne vždy jsou to mluvkové. Opravdu se mezi námi nacházejí i lidé, co opravdu vidí do budoucnosti. Je to tím, že ovládají svou magii. Každý člověk ji má v sobě, ale jen ti výjimeční, ji dokáží v sobě probudit. A ty si to dokázal. Proto sem ti nabídl, aby si šel se mnou. Tvá magie by se ti mohla vymknout z rukou a ublížit tobě, ale i okolí. Tento dům je před zraky obyčejných lidí skrytý a před lidmi s magii chráněný, proto ty opatření před tvým vstupem," vracel se Cizinec k předchozímu dění toho dne. Damien u tohoto rozhovoru ani nedýchal, začínalo to být velmi divné a až strašidelné, přesto byl zvědavý na pokračování, a proto ani nedutal.
„Lidé s magií se dále dělí, dle toho co jím jejich magie umožňuje, tedy kterou se naučí ovládat. Aby si tomu rozuměl, je několik typů základní magie a ty se pak dále dělí a odštěpují. Do základních patří např. přírodní magie - stará se o rostliny a zvířata, pak je to živlová magie - ta ovládá a se stará o živly jako je voda, země, vzduch a oheň a jejich podskupiny, ale o tom si řekneme až později. Dál můžeme magii rozdělit na bílou, neutrální, černou, to jsou hlavní tři druhy ale pak je i stříbrná a šedá, ale to sem teď nepatří, tomu se budeme opravdu věnovat až v hodinách, které nás čekají. To by bylo v kostce ke všem magiím. Můžeš se také doslechnout, že někteří kouzelníci uznávají strany magie, to je strana Světla, tedy Dobra jak si myslí a strana Temna, tedy Zla. Ne všechno je, jak se zdá černobílé, ale k tomu se dostaneme také později s tvým dovolením," opět se na chvíli odmlčel Cizinec a Damien stále jen mlčky na něj zíral, přišlo mu totiž, že se dostal do úplně jiné dimenze.
„Abychom zjistili, kterou magii budeš ovládat k tomu slouží několik testů a zkoušek, ale dříve než k nim přistoupíme, se budeš muset něco naučit a hlavně se vyléčit. Také jsem ti slíbil, že si sundám kápy a prozradím ti, kdo jsem. Bohužel to zatím není možné, protože jsi se stal mým učedníkem. Proto by si mi měl začít říkat mistře nebo také pane. Až zjistíme, kterou magii budeš ovládat a rozhodneš se, co bude dál, pak ti snad jednou budu moci prozradit, kdo jsem. Teď to není povolené. Ale abychom se někam dostali, zatím sem ti řekl to nejdůležitější a ty se musíš rozhodnout, jestli mi budeš věřit a staneš se tedy mým učedníkem. Nebudu tě chlácholit, že to je se mnou jednoduché a bude to lehké. To v žádném případě. Ale bez tvrdé práce není sladké ovoce. Tak tedy jak si se rozhodl?" zeptal se muž před ním.
„Abych pravdu řekl, přijde mi to tu všechno jako z jiného světa. A náš rozhovor, tedy opravuji, spíše váš monolog, jako přednáška v blázinci, ale jak říkáte, neztratím nic, když to s vámi zkusím," rozhodl se Damien.
„Jsem rád za tvé rozhodnutí. Pro dnes náš rozhovor ukončíme, provedu tě po domě a ukáži ti, co kdo najdeš. Zítra si ještě odpočineš, ale další den už začneme s učením. Jsme pozadu, ale nevadí, ty to nějak zvládneš. Tak pojď, první ti ukáži tvůj pokoj," opět ho vybídl muž v kápi, teď už jeho mistr v učení.
Damien se zvedl z pohovky, vzal Dina a vydal se za mužem před sebou. Přemýšlel o svém rozhodnutí a co ho zde čeká, snad už to horší být nemůže, než bylo u jeho příbuzných. Stále následujíce muže před sebou vyšli do haly.
„Kuchyň už víš, kde je. Pak jsou tu další dveře do sklepení," a zrovna na ně ukazoval, „tam se podíváme, když tak až zítra. Za těmito dveřmi je pak knihovna," opět ukazoval jeho Mistr další dveře, „ a teď půjdeme nahoru, zbytek dole na prozkoumání počká," rozhodl muž před ním, Damien jen pokrčil rameny, zatím se tu necítil, tak jistě, aby něco řekl. Muž jej vedl po schodech nahoru, kde na ně čekala opět hala, tentokrát ale menší, jako ta v přízemí. Z ní vedlo opět několik dveří, opět Mistr jedny před ním otevřel a vyzval jej, aby vstoupili dovnitř.
„Toto bude tvůj pokoj, po dobu tvého pobytu zde. Pokud by jsi chtěl něco změnit, dej mi vědět," uvedl ho jeho nový mistr do místnosti, která se před ním otevřela.
Damien tedy vstoupil dovnitř i s Dinem v náručí a začal se rozhlížet kolem sebe. První co spatřil bylo velké francouzské okno přes celou jednu zeď s výhledem na jezero, bylo totiž hned naproti dveřím. Kolem oken byly vzdušné závěsy v tmavě modré barvě. V levém rohu naproti dveřím byl psací stůl s židlí, pak tam byl krb před kterým stála dvě křesla, která vypadala dosti pohodlně a v rohu vlevo za dveřmi našel police na knihy, takovou příruční knihovnu. Napravo ode dveří byla velká šatní skříň, všechen nábytek v pokoji byl ze světlého bukového dřeva. Následovali dveře a vedle nich byl pak noční stolek, následovala velká postel, která zabírala půl pokoje, na níž si hověl přehoz v modrobílé barvě, za ní se opět nacházel noční stolek a nakonec konec toho francouzského okna. Koberec pod nohami byl světle modré barvy s tmavě modrými geometrickými vzory. Stěny pokoje byly vymalovány světle modrou barvou. Celý pokoj vypadal velmi útulně a Damien už teď věděl, že se mu tu bude velmi dobře přebývat.
„Tak co na ten pokoj říkáš, Damiene? Bude se ti zde líbit? Za těmi dveřmi najdeš koupelnu, kdyby tě to zajímalo," ptal se ho na první dojem jeho Mistr, když viděl, že si Damien všechno důkladně obhlédl.
„Je to tu velmi pěkné a myslím si, že tu budu spokojen, ale může tu se mnou zůstat i Dino?" ptal se opatrně Damien.
„Ano, Dino tu s tebou může zůstat, akorát ho budeš muset vycvičit, aby ti tu nedělal loužičky. Teď si tady ulož jen věci a půjdeme dál," vyzval ho opět jeho Mistr.
Damien si tedy hodil svůj batoh do svého nového pokoje a vydal se opět za svým Mistrem. Ten jej vodil po domě a ukazoval mu další pokoje, které bude využívat, kdy tu bude pobývat. Proto navštívili místnost plnou knih, z kterých bude po celou dobu v budoucnu studovat. Dále mu mistr ukázal tělocvičnu, kde bude muset zušlechtit své tělo, kvůli své fyzičce ale i kvůli své magii, jak mu zdůraznil Mistr. Dále navštívili divnou místnost bez nábytku a přístrojů či strojů, jen o čtyřech holých stěnách, vůbec nechápal k čemu může sloužit, proto se nevěřícně podíval po svém průvodci.
„Zde se budeš učit pracovat se svou magií, Damiene, proto v této místnosti nic není. Když si sáhneš na tyto zdi, zjistíš, že jsou začarovány tak, aby sis neublížil," vysvětloval Mistr na Damienovu nevyřčenou otázku. Nakonec jej v tomto patře vedl na druhou stranu, kde mu ukázal, kde má ložnici on, kdyby náhodou něco potřeboval.
„Je čas jít na večeřet se, Damiene, a pak ti ještě ukáži, kde najdeš další učebny, ty jsou totiž v přízemí a ve sklepení," pobízel ho Mistr. Damien se tedy za ním vydal do kuchyně, kde si dali lehčí večeři, opět uklidili po sobě nádobí a vydali se na další prohlídku domu.
Zjistil ještě, kde budou vařit nějaké elixíry, vnitřní jezírko, kde se dá koupat i za nepřízně počasí a různé jiné místnosti, které bude potřebovat ve své výuce. Damien byl už velmi unaven, ranní pochod a prohlídka doma mu vzala poslední sily, které ještě měl, už se těšil do své nové postele. Jeho Mistr to na něm musel nějak poznat, protože ho vyzval, ať si jde lehnout. Zbytek dořeší ráno.
Proto se vydal tedy Damien do svého pokoje, odložil Dina na zem a vydal se do dveří u jeho postele, o kterých jeho Mistr prohlásil, že za nimi najde koupelnu. Nebyla to místnost nejmenší, ale ani největší, nalezl zde vanu, sprchový kout, záchod a několik menších skříněk, kde objevil ručníky, osušky a hygienické potřeby pro očistu celého těla. Vrátil se do ložnice pro čisté triko, v kterém bude spát, a pak už si jen napustil ve své koupelně vanu, do které si lehl, omyl své tělo a chvíli relaxovat. Teplá voda mu uvolnila ztuhlé svaly po náročné cestě a jemu se začaly zavírat oči, vzbudil ho až štěkot Dina, kterému se zdálo, že jej chlapec nechal dlouho samotného. Proto se tedy Damien vyhrabal z vany, osušil se, navlékl si své čisté triko a otevřel dveře od ložnice, aby na něj Dino viděl. Nakonec si vyčistil zuby a pročísl mokré vlasy a vydal se za svým čtyřnohým kamarádem. Otevřel jednu část okna, aby osvěžil v místnosti vzduch, rozestlal a ulehl. Dino na něj vrčel, nechtěl zůstat na koberci sám, chtěl za chlapcem na lůžko, zvykl si poslouchat jeho tlukot srdce, který ho uklidňoval a zahřívat se o jeho živočišné teplo. Damien se naklonil z postele a nerozhodně se díval po vlčeti, co teď?
„Dobře, Dino, vezmu si tě k sobě, ale nesmíš nic provést, ano?" ptal se ho Damien a pozorně se díval na své štěně. To jen souhlasně štěklo a postavilo se na své zadní nožky, kdy předníma se opřelo o stranu postele. Proto se Damien natáhl a štěně vyzvedl vedle sebe. Opět si lehl a vlče se mu stulilo k boku, oba zavřeli oči a začali oddechovat. Oba toho měli za dnešek opravdu dost.
Damienův Mistr se vydal také do svého pokoje, ale dříve než tam vešel, šel zkontrolovat chlapce. Když otevřel dveře, musel se usmát tomu obrázku, který se mu nabídl. Chlapec měl mírumilovný výraz na tváři a vlče se choulilo těsně k němu. Nevěděl jestli jej tím chce chránit a nebo má strach, aby mu chlapec neutekl. Nakonec se otočil a opravdu zamířil k sobě. Udělal si svou hygienu a také zamířil na lůžko. Včera sice meditoval a nespal vůbec. Zítra jej opět čeká velmi náročný den s Damienem, budou se muset naučit spolu žít a určit si pravidla a domluvit se také na výuce. Bylo toho spousty před nimi, ale po dlouhé době byl sám se sebou spokojený. Chlapec mu přirostl k srdci a byl zvědavý, jaký druh magie ovládne.
2024 ©