Kapitola 01 – Prázdniny začínají

Pro věrné čtenáře, kdy bude další netuším (i když kapitoly jsou napsány), budu přidávat dle nálady a komentářů...

Kapitola 1 – Prázdniny začínají

    Po přemístění z Bradavic se objevilo osm lidí v hale Nebelvírova domu. Každý si vydělal své zavazadla ze svých kapes a zrovna je i zvětšil. To už se před nimi objevila domácí skřítka Lucy.

   „Ahoj, Harry, vítám tě doma i tvé hosty. Svá zavazadla si ponechte zde. S ostatními skřítky vám je uklidíme do vašich pokojů,“ domluvilo to maličké stvoření před nimi.

   „Ahoj, Lucy, děkuji ti za milé přivítání. Přivedl jsem o jednoho hosta navíc. Dovol, abych ti představil Marion Angeliku Whiteovou. Příští týden tu budeme všichni, ale pak Ron, Ginny a Hermiona pojedou na čtrnáct dnů k jejich rodičům domů. Zde se opět setkáme o tři týdny později,“ dořekl své uvítání Harry.

   Nakonec se všichni rozešli do svých pokojů. Tam se převlékli a vybalili své kufry. Opět se sešli v knihovně, a protože měli do večeře ještě čas, rozhodl se Harry, promluvit si s ostatními o věcech, nad kterými už delší čas přemýšlel. Všech osm lidí si sedlo před krb do pohodlných křesel. Harry ještě poprosil Lucy o konvici s kávou a čokoládou, aby jim čas příjemně plynul.

   „Chci si s Vámi promluvit,“ začal Harry, „za první bychom měli vyřešit, jak se dostane Severus s Remusem na porady Řádu a sem zpět. To samé platí i pro Rona, Ginny a Hermionu, kteří pojedou navštívit své rodiče. Problém je v tom, že se sem nemůžete dostat beze mne, protože dům je pod Fideliovým zaklínadlem, musel bych Vám dát adresu. Ale to je problém, já vám tu adresu sdělit nesmím, protože jsem byl požádán, abych si ji nechal pro sebe kvůli mému bezpečí. Napadá vás nějaké řešení?“ zeptal se Harry a díval se po ostatních.

   „Tak to bude asi větší problém, když nemůžeš sdělit adresu. Ten člověk, co si přál, aby si tu adresu nesděloval, je důvěryhodný? Nezradí tě? Můžeš mu věřit? Z toho co jsi řekl, totiž vyplývá, že on ji zná,“ promluvil Severus a díval se zpytavě na Harryho.

   „Severusi, k tvým otázkám. Ta osoba by mě nikdy nezradila. Navíc on sám mě sem přivedl. Opravdu je důvěryhodný a stojí na straně dobra. Bohužel vám ho nemohu představit. Mrzí mě to,“ domluvil Harry.

   „Tvůj úsudek tedy budeme muset vzít a věřit, že je správný,“ ozval se Remus.

    Ostatní přikyvovaly. Jen Draco se díval zamyšleně na Harryho. Napadlo jej, kdo sem asi tak Harryho mohl přivést. Sám dobře věděl, že toto místo by Voldemortovi nikdy nevyzradil.

   „Harry má pravdu, ta osoba ho nikdy nezradí,“ ozval se najednou Draco a využil pro anděla stejné označení jako Harry, když viděl, že Severusovi se to přeci jen nezdá.

   „Proč si to myslíš, Draco?“ nedalo to stále Severusovi.

   „Protože asi vím, o koho se jedná, i když jsem s ním ještě nemluvil,“ opět se ozval Draco.

    To si vyžádalo pozornost všech v knihovně. Harry se po Dracovi díval velmi překvapeně. Draco Harrymu pohled vracel a na tváři mu pohrával mírný úsměv. Přitom spatřil, jak se Harrymu ve výstřihu houpe jeho přívěšek s Griffinem.

   „Harry? Jak přesně fungují ty přívěšky, co jsi nám dal?“ zeptal se ho znenadání Draco.

   „Hm, jednoduše je podržíte, pokud jste v nesnázích a tím rozehřejete ten můj a já podle toho vím, že vám hrozí nějaké nebezpečí a přemístím se za vámi, abych vám pomohl. Proč se ptáš? Vždyť to víš,“ vysvětloval Harry.

   „Napadlo mě totiž, že by si ty přívěšky mohl zakouzlit tak, aby umožňovaly se sem za tebou vracet. Tedy pokud by to šlo,“ vysvětloval svůj nápad Draco.

    Harry se zamyslel, nebylo by to nemožné, sice si to bude muset ověřit u Godrika, ale jít by to mohlo. Možná by bylo dobré, přidat k tomu i heslo, kdyby se náhodou někdo jiný zmocnil jejich přívěšku. Ochranná kouzla kolem domu by se dala určitě upravit tak, aby se sem nešlo dostat bez příslušného přívěšku a hesla, ale odtud odejít kdykoliv.

   „Dobře, uděláme to tak, jak navrhl Draco. Po večeři mi všichni dáte své přívěšky a já je začaruji tak, aby vás sem později dokázaly přenést zpět. Dále bychom si měli určit všichni nějaká pravidla a ty dodržovat. Marion, Draco tě tu pak provede. U každého jídla s námi stolují skřítci, je to nepsané pravidlo, a proto bych byl rád, kdyby nikdo z vás nevyvolával konflikt s nimi, vím, že je kouzelníci považují za podřadné a sluhy, ale já k nim nepatřím. Teď k vám Severusi a Remusi, my se vás nebudeme ptát, co bylo na poradě Fénixova řádu a vy se nebudete pídit potom, co děláme my. Pokud jedna nebo druhá strana, nebude mít opravdu vážný důvod, tím je myšleno třeba hrozící smrt, nebo něco takového podobného. Doufám, že si rozumíme,“ domluvil Harry a rozhlédl se po ostatních.

   Oba profesoři se na něj dívali dost zamyšleně. Oběma letělo hlavou, že něco chystají, ale jak zjistit co, když dal najevo, že si to nepřeje. Bohužel jim nic neprozradí ani ostatní. Severus jen doufal, že pokud se někam vydají, tak se jim nic nestane. V tichu, které nastalo po řeči Harryho, by byl slyšet spadnout špendlík. Toto ticho přerušila až Lucy, která je vyzvala k večeři. Proto nikdo nelenil a všichni se společně vydali do přízemí.

   Harry usedl do čela stolu, po levici měl Ginny a po pravé straně Severuse. Vedle Ginny si sedl Ron a dále Hermiona. Naproti nich Draco a Marion. Remus si sedl vedle Hermiony, ostatní místa obsadili skřítci.

   Večeře byla přímo královská a chuťové buňky měly hody. Skřítci si dali záležet, přeci jen byli nadšení, že konečně se jejich pán vrátil.

   Po večeři se Harry vydal opět do své knihovny, jeho přátelé jej následovali. Tam mu každý dal svůj přívěšek.

   „Zítra se na to podívám a pokusím se je zrovna zakouzlit a u oběda bych vám je vrátil, pokud se mi to povede,“ říkal Harry a schoval je do své kapsy.

    Každý si pak sedl do svého oblíbeného křesla s knihou. Najednou si Harry přestal číst a zadíval se do plamenů v krbu. Přemýšlel o programu na zítřejší den. Nechtěl, aby se ostatní nudili, ale bylo zapotřebí, co nejrychleji všechno Marion naučit. Když si zhruba promyslel, jak budou postupovat zítra, opět se začal věnovat své knize, kterou si rozečetl. Když se přiblížila desátá, tak se Harry zvedl, že jde spát. U dveří z knihovny se ještě obrátil a připomněl, že zítra v šest je rozcvička. S tím se už opravdu rozloučil a vyrazil do své ložnice. Za nedlouho po odchodu Harryho se zvedl i zbytek mládeže a v knihovně zůstali jen profesoři.

***

   „Co říkáš, Severusi, na to Harryho pravidlo o vyptávání se?“ zeptal se znenadání Remus.

   „Nelíbí se mi to, ale asi s tím nic nenaděláme. Budeme je jen ještě více pozorovat a snad něco zjistíme. Nemůžou být přeci stále ve střehu. Snad někomu z nich něco unikne, aniž by chtěl,“ odpovídal Severus. – „No mě spíš zaráží, proč a hlavně kdo mu řekl, aby nikomu nesděloval adresu tohoto domu. Tedy proč bych snad pochopil, je to kvůli jeho bezpečnosti, ale kdo? A také proč nám ho nemůže představit. Asi nejvíce mě zarazil Draco. Když se zastal Harryho. Přišlo mi, jakoby přesně věděl, o koho se jedná, a mám takový pocit, že to překvapilo i Harryho,“ přišel se svou troškou pochybností Severus.

   „Máš pravdu, budeme je ještě bedlivěji sledovat. Také by mě zajímalo, kdo je ten dotyčný a hlavně proč kolem něj dělá tolik tajností. Ano, to je pravda, i mě se zdál být Harry překvapený, když se ho Draco zastal. Ale pochybuji, že nám jeden nebo druhý prozradí, co před námi a před ostatními tají,“ hodnotil Remus.

   „Tak s tím opravdu nepočítám, že by něco řekli. Jak jsem za tohoto půl roku zjistil, tak pokud Harry opravdu nechce, tak z něj nic nedostaneš. A to platí i o jeho přátelích. Mám takový pocit, že než skončí tyto prázdniny, tak Marion bude na stejné úrovni, jako těch pět. A nic bych za to nedal, že už k tomu nemá daleko teď. Poslední měsíc ve škole začala excelovat jako těch pět. Bylo vidět, že si ji vzali do parády a začali školit. Vypadá to tedy, že ona dobře ví, co těch pět dělá a chce se k nim přidat,“ přemýšlel nahlas Severus.

   „Souhlasím s tebou, ale mám pocit, že už ji stihli naučit nitrobranu, tak ti radím na ni nezkoušet Legilimens,“ přidával své myšlenky i Remus.

   V této debatě by jistě pokračovali ještě dlouho. Kdyby hodiny, které byly v knihovně, neodbily půlnoc. Proto se i oni rozešli do svých komnat.

***

    Když slyšel Harry, jak se jeho přátelé odebrali do svých ložnic, opět vyšel na chodbu a vydal se do cvičebny magie, kde byl jeden z obrazů Godrika, potřeboval s ním probrat spoustu věcí a v knihovně stále seděli Severus s Remusem. Po svém příchodu zakouzlil Ševellisimo, aby ani slovo z jejich rozhovoru neuniklo.

    „Ahoj, Godriku, odpoledne si slyšel, co potřebuji udělat s těmi přívěšky, bude to možné?“ začal rozhovor s tím, co jej pálilo nejvíce.

    „Ahoj, Harry, ano slyšel jsem Vás, není to nemožné a dokonce je i v tvých silách to udělat, knihy najdeš v knihovně. Když tak si je najdi podle té knihy, o které jsem ti už říkal,“ odpovídal mu jeho předek.

    „Dlouho jsme spolu nemluvili a událo se spousty věcí, chci tě s nimi seznámit.“ Odmlčel se na chvíli Harry a Godrik se na něj povzbudivě usmíval, aby mu dodal odvahy k pokračování.

    „Začnu asi od začátku, jak to přicházelo za sebou,“ prohlásil Harry. – „V září mi Brumbál oznámil, že jsem dědicem i Siriuse Blacka a jeho dómu, Sirius byl můj kmotr. Abych přijal jeho dědictví, tak jsem musel přijat i jeho jméno. Tím pádem jsem se začal jmenovat Harry James Potter-Black Nebelvír. Je mi líto, že se zatím nemohu veřejně přihlásit k tvému odkazu, proto všechny dokumenty jsou podepsaný jen Potter-Black, ale Michael mi řekl, že to mám zatím kvůli bezpečí držet v tajnosti.“ Odmlčel se na chvíli Harry.

    „Harry, to nevadí, ono totiž si to podepsal magickým podpisem, a až aktivuješ Bradavice jako dědic, tím se veřejně přiznáš k mému odkazu a všechny dokumenty tímto podpisem podepsané se okamžitě změní. Nemusíš se bát, že bych se na tebe zlobil, ať už z důvodu přijetí dědictví, nebo toho že nevyužíváš své celé jméno,“ uklidňoval jej Godrik a zase se na něj povzbudivě usmál, aby Harry mohl pokračovat ve svém vyprávění.

    „Opět jsem se skamarádil se svými přáteli, začali se učit, vše co já a o vánocích, které jsme trávili zde, jsme vytvořili Řád Bílého Cherubína. Tím jsme vykročili na novou cestu, ze které už není návratu. Málem nám umřel Draco hned při první akci, nakonec to dobře dopadlo, ale to jsme si uvědomili, že i když si myslíme, jak moc toho umíme a zvládneme, že vlastně je to pořád málo. Po novém roce jsem začal randit s Ginny a Ron s Hermionou, jen Draco byl zatím sám, ale to se mělo změnit, po velikonocích do Bradavic nastoupila nová studentka Marion Angelica Whiteová, spřátelili jsme se s ní a snažili jsme se jí pomáhat a v tom se nám Draco do ní bezhlavě zamiloval, ale naše štěstí a klid netrvali dlouho, jeden žák ze Zmijozelu ji otrávil pradávným jedem, myslím si, že to bylo na příkaz černokněžníka Voldemorta, a Marion nám umírala před očima. Podařilo se nám ji zachránit na poslední chvíli, ale já a Draco jsme se tak magicky vyčerpali, že i my jsme byli na hranici smrti, zachránili nás Michael s Gabrielem, do teď jsem jim vděčný, ale museli nás adoptovat, tak že jsou z nás částečně i andělé. A mé jméno je opět delší: Harry James Michael Potter-Black Nebelvír de Angelic. Jsem už z toho trochu nešťastný, s každou mocí a dědictvím, nepřijímám jen jméno, ale i zodpovědnost a schopnosti. Kam to až půjde? Co bude dál?“ kladl otázky Harry a ani nečekal odpověď.

    „Harry, je vidět, že jsi dospěl a jsi rozumný, chápeš, že ti z dědictví neplyne jen užitek, ale hlavně povinnost. A neboj se, my všichni ti věříme, a víme, že jsi ten pravý následovník. Je už pozdě, jdi si lehnout, a tak jak už jsem jednou říkal, cokoliv budeš potřebovat, jsem tu pro tebe,“ domluvil Godrik a usmál se na Harryho.

    A tak se už Harry obrátil a šel opravdu spát, bylo dost hodin a tento rozhovor byl dost emočně vyčerpávající.

 ***

    Po odchodu svých šesti studentů a dvou profesorů se Brumbál vrátil do své pracovny v Bradavicích. Usadil se do svého křesla, složil si své ruce před sebe do stříšky a začal přemýšlet. Všechny jeho myšlenky směřovali jen k jedné osobě a to byl: „Chlapec, který přežil“.

   Harry se za ten rok moc změnil a nejen on. Vždy si myslel, že je to inteligentní a nadaný kouzelník. Jenom ho teď překvapuje, že místo chlapce je z něj rozumný mladík, který ví, co chce a také si zatím jde. To také naučil své přátele.

   Jeho další myšlenky se dále toulaly a zabývaly Harryho nynějším domovem. Ze Severusova a Remusova vyprávění, věděl, jak vypadá: velký a pěkný dům, ale kde ho hledat, to mu říci nedokázali. Doufal, že ho tam Harry někdy vezme se sebou. Z rozhovoru svých profesorů pochopil, že se tam nedostane nikdo bez Harryho pomoci.

   Dále se jeho myšlenky přesunuly k dalšímu problému, který ho trápil. Tím byl obávaný Lord Voldemort. Dlouho je ticho, něco se v blízké době stane. Budou muset postavit více hlídek. Hned na zítra svolá poradu Řádu.

   Z těchto myšlenek opět sklouzl k Harrymu a jeho velkému úkolu: utkat se s Lordem Voldemortem. Věděl, že je Harry dobrý a nadaný kouzelník, přesto měl o chlapce strach.

   Další myšlenka, která se mu vynořila v hlavě, byla na Harryho přátele. Určitě s ním půjdou do bitvy. Mezi jeho přátele však patří i Draco Malfoy. Proč mu Harry tak důvěřuje? Nezradí v tom nejdůležitějším momentu? Takových otázek, které mu běží hlavou a nezná na ně odpověď. Spoustu věcí neví a toho rmoutí. Proč je Harry najednou takový tajnůstkář? Proč mu nemůže říct, co se děje a neuleví jeho staré šedivé hlavě?

   Opět jeho myšlenky sklouzly k Dracovi: on sám sice dává druhou šanci, ale jen proto, že je takový nitrozpytec, ale proč Harry a proč zrovna teď? To nedávalo smysl. Nepřítel pro něj zůstával nepřítelem, ale teď by Harry za Draca život položil.

   Také hádky mezi Severusem a Harrym utichly, vypadá to, že mu opět něco uniká. Poslední dobou mu přijde, že stále více ztrácí přehled o situaci. Snad by bylo lepší odstoupit z vedení Fénixova řádu. Ale koho by určil za svého nástupce?

   Čím více přemýšlel, tím více sklouzával k depresivním myšlenkám. Z nich začal vyvozovat, že už je starý, zbytečný a k ničemu. Odpoledne přešlo ve večer a Brumbál stále hloubal nad svými myšlenkami. Pozdě v noci stále utopen v hádce se svým já, se vydal do své postele, kde usnul nepokojným spánkem.

***

   Kočáry se studenty dotáhly testrálové do Prasinek. Když už vystoupil poslední student, obrátili se a ujížděli zpět k Bradavicím.

   Studenti se svými věcmi se přesunuli do vlaku, kde si každý se svými přáteli zabral kupé. Jen co se usadili, Bradavický expres se rozjel zpět na Londýnské nádraží, kde už je budou čekat jejich rodiče, kteří si je odvedou do jejich domovů.

   Když už vlak jel nějakou dobu, zvedla se mladá Pansy Parkinsonová ze své sedačky. Svým kumpánům v kupé naznačila, že chce být sám a jde se projít. Dostala totiž od svého otce před dvěma dny sovu s úkolem. Měla zjistit, jestli v expresu sedí Potter, Malfoy a ta Whiteová. Byla už v polovině vlaku a ty tři ještě nezahlédla, proto stále pokračovala v hledání. Prolezla už celý vlak a ti tři s nimi určitě nejeli, kde mohou být? Vrátila se do jejich kupé a hned se hnala ke svému kufru. Z něj si vytáhla pergamen a brk. Několika slovy spěšně popsala situaci a vyslala svého výra k otci. Její kumpáni ji pozorovali se zvědavostí v očích, mlčeli však. Byla jejich vůdce, co mladý Malfoy změnil strany. Hned na začátku jim totiž dala zřetelně na vědomí, že nebude tolerovat žádnou neposlušnost, přitom se více či méně podobala té šílené smrtijedce Bellatrix.

***

   Voldemort svolal své následovníky a ti čekali na znamení. Nikdo přesně nevěděl, proč si je zavolal. Všichni se po sobě nenápadně koukali a vyčkávali, co se bude dít.

   Najednou do místnosti vletěla sova a mířila přímo k Parkinsonovi. Ten ji z nohy sundal dopis a poslal ji pryč. Opatrně ho rozbalil a dal se do čtení. V sále ho všichni přítomní pozorovali, včetně Voldemorta. Po přečtení dopisu nedal na sobě nic znát a vydal se ke svému Pánovi.  
    Před ním poklekl a políbil mu lem jeho hábitu. Se skloněnou hlavou mu pak podával dopis. Ten si ho převzal a s tváří, která byla bez výrazu, si jej začal číst.

 
   Dobrý den, otče,

   teď jsem se vrátila z prohlídky Bradavického expresu, jak jsi mě požádal. Potter, Malfoy a Whiteová nejsou v žádném kupé. Z toho soudím, že se s námi domů nevrací.

   Pokud zjistím něco nového, dám ti ihned vědět.

   S úctou
                tvá dcera PP

    Po přečtení krátkého dopisu, zvedl Voldemort hlavu a zadíval se do dáli a přemýšlel. Jak se chce Potter dostat domů z Bradavic, když nejede Expresem? Kde tedy teď je? Opět mu překazil plány. Nemá cenu útočit na Expres, když v něm nesedí Potter.

   „Malfoy a Lestrangová tady zůstanou, ostatní máte rozchod,“ ozval se najednou ledový hlas Voldemorta.

    Nastal rozruch, jak se Smrtijedi, vyjma jmenovaných, rychle přesunovali do přemísťovací místnosti. V sále zůstal jen Voldemort, Malfoy a Lestrangová. Oba stáli před svým Pánem a přemýšleli, co bude jejich úkol.

   „Potter nejel Expresem, to pro vás znamená, že ho najdete a dáte mi hned vědět, kde se zdržuje. Zkuste první ty mudli, jestli o něm něco neví. Hlavně jej najděte,“ rozkázal svým poskokům Voldemort.

   Malfoy s Lestrangovou rychle opustili svého Pána a hnali se do přemísťovací místnosti. Když už se Lestrangová chtěla odletaxovat, ozval se Malfoy.

   „Dnes už nemá cenu jít k těm mudlům. Sejdeme se zítra v deset hodin a půjdeme je spolu vyslechnout.“

   „Dobře, v deset hodin budu v Malfoy Manor,“ odpověděla Lestrangová a odletaxovala se k sobě domů.

    Lucius ji hned následoval.