Kapitola 3 – Nový člen a Růže pro nepřítele

Přidávám další kapitolu, není betovaná a ani sem to teď po sobě nečetlak neměla jsem kdy. Proto budu ráda, když ji spolu opravíme, tak jako tu poslední. Nemohu slíbít, kdy bude další.

Kapitola 3 – Nový člen a Růže pro nepřítele

    Ráno bylo pro Harryho, jako každé jiné, vstal v šest hodin a vyšel z pokoje počkat na své přátele. Ti se k němu přidali, i když je na to neupozorňoval. Rozcvička se pro ně stala druhou přirozeností.

   Harry vyzvídal, jestli si Marion včera udělala ty lektvary, které bude potřebovat k výrobě své hůlky. Hermiona mu to odsouhlasila, a tak se Harry rozhodl, že se v první řadě Marion doučí dnes přeměnu, aby si mohla vzít žíni, pak ji Harry naučí teleportaci. To jsou nejdůležitější věci, které bude potřebovat, čím dříve to zvládnou, tím dříve Harry domluví přísahu k Cherubínům. Po této domluvě, ukončili cvičení a vydali se upravit a na snídani.

    Tam už je čekali Remus se Severusem, opatrně pokukovali po Harrym a přemýšleli, jak začít s oznámením té novinky, která nebyla příjemná pro nikoho z přítomných.

    „Harry, mohli bychom si s tebou po snídani promluvit o samotě?“ Nakonec se do toho pustil Remus, který se považoval přeci jen za náhradního kmotra.

    „Jistě,“ odvětil Harry a přemýšlel, co mu mohou chtít.

   Po snídani se každý rozešel za svými úkoly, Harry s profesory do své pracovny, a omladina do cvičebny pomoci Marion s přeměnou.

    Když se pohodlně usadili do křesel, co měl Harry v pracovně, nikdo se neměl k tomu, aby promluvil. Harry se na ně mírně zvědavě díval, ale stále se nic nedělo. Nakonec je musel pobídnout sám.

    „Chtěli jste se mnou mluvit a teď mlčíte,“ začal rozhovor samotný Harry.

    Remus se zadíval na Severuse, a když viděl, že se nemá k tomu, aby začal, povzdechl si a zkusil promluvit: „Víš, Harry, včera nebyla jen porada,“ odmlčel se.

     „Ano?“ dal najevo Harry, že pozorně poslouchá.

   „Tedy poradou naše schůzka s Fénixi začala, jenže pak nás odvolali do akce,“ lezlo to z Remuse jako z chlupaté deky.

    A Harry už tušil, co mu chtějí říci. Dnes na to nechtěl myslet, a opět mu to připomenuli. Zvednul se ze svého křesla a zamířil k oknu, kde hleděl do zahrady, přesto nic neviděl. Dlouho bylo ticho a Harry pochopil, že ti dva za ním neví, jak mu to mají říci. Rozhodl se, že jim to ulehčí.

    „Stalo se něco Dursleyovým?“ zeptal se na rovinu Harry.

    „Ano, tvoje teta a strýc jsou mrtvý, včera je napadli Smrtijedi, tvůj bratranec je u Sv. Munga a nevypadá to s ním dobře,“ potvrdil mu jeho slova Remus.

    „Proč sis myslel, že se stalo něco Dursleyovým?“ ptal se podezřívavě Severus.

    „Protože jste se nemohli vymáčknout a chodili jste kolem toho oklikou, navíc komu jinému by se něco mohlo stát? Vlastně mohlo mým spolužákům, a to by bylo horší,“ odpovídal Harry.

    „Spolužáci jsou pro tebe přednější než tvá nejbližší rodina?“ nedalo to Severusovi, aby nevyzvídal.

    „Je mi jich líto, smrt jsem jim nepřál, ale za rodinu je nepovažuji už dlouho,“ prohlásil ledovým hlasem Harry.

    „Harry, to myslíš vážně?“ ptal se překvapeně Remus.

    „Ach, Remusi, nikdy mě neměli rádi, vždy jsem byl pro ně ještě míň jako domácí skřítek, nebyl jsem podle nich normální. Neroň nad nimi slzy, nezaslouží si je, Brumbál mě jim dal jako nemluvně, a oni se na mně mstili.“ Snažil se to vysvětlit Harry.

   „To nechápu, ale proč?“ zeptal se Severus, vyvedený z míry Harryho slovy.

    „Závist? Nepochopení? Nevím, je zbytečné to už řešit. Život jim to nevrátí. Cítím maximálně lítost nad zmařeným životem, ale plakat za nimi nemohu.“ Ukončil Harry vyprávění o jejich smrti.

    „Je to všechno, co jste mi chtěli říci?“ nakonec se ještě zeptal Harry.

    „Brumbál poradu svolal, že chtěl odstoupit z postu vedoucího. Myslím si, že je to reakce na tvé odmítání jeho osoby,“ najednou prohlásil Remus a Severus se jen po něm škaredě díval.

    „To nesmí. Je zatím to jediné, co ostatní drží před Voldemortem v bezpečí. Budu si s ním muset promluvit,“ povzdechl si nakonec Harry.

    „To je asi vše, Harry, co jsme ti měli říci,“ ukončil svou rozmluvu s Harrym Remus.

    „Ještě počkejte, vím, že jsem včera řekl, že nebudeme vyzvídat, co se děje na poradě řádu, jen se chci zeptat, máte u Voldemorta špeha, když Severus už není v jeho řadách?“ napadlo nakonec ještě Harryho.

    „Máš pravdu, neměl by ses ptát,“ ozval se Severus.

    „Ano, máme,“ nakonec prozradil Remus.

    „Tak tedy víte, co Voldemort chystá,“ uklidnil se Harry.

    „Ne, to zase ne, Harry, nikoho nemáme ve vnitřním kruhu, po zradě Severuse si Temný pán nikoho nechce pustit k tělu blíže,“ odporoval Remus.

    „Ach, to ne, tím chcete říct, že tedy jen čekáte, co se kde stane a nepřipravujete se,“ shrnul fakta Harry.

    „Je nám líto, že jsme zranili Vaše city, Pottere, ale ve válce to tak chodí,“ prohlásil pichlavě Severus a vrátil se k dřívějšímu chování, když cítil Harryho zklamání, které si vysvětlil jako jejich neschopnost.

   „To nebyla kritika, Severusi, jen to znamená, že jsme teď ve velké nevýhodě, a já budu muset vyrovnat naše šance,“ uvedl věci na pravou míru Harry.

   „A to chceš, Harry, udělat jak?“ ptal se Remus a Severus také na něj zvědavě hleděl.

    „Musím si to ještě ověřit, ale měl bych dokázat se jemu dostat do hlavy, aniž by tušil, že tam jsem a svou mysl, přesto ochránit,“ rozhodl se trochu svěřit Harry.

    „Víš jak je to nebezpečné, Harry?“ ptal se strachem naplněným hlasem Remus.

    „Vím, že máš, Harry, nitrobranu výjimečnou, ale na toto si netroufne ani Brumbál, možná by to zvládnul někdo s myslozpytem, ale takového nikoho neznáme,“ snažil se mu jeho rozhodnutí vyvrátit i Severus.

    „Jak říkám, musím si to ověřit, dřív než začnu něco zkoušet, tak nemějte strach.“ Ukončil jejich rozhovor na toto téma Harry.

    „Pokud je to už opravdu všechno, měl bych se vrátit za svými přáteli,“ a s tím je vypoklonkoval ze své kanceláře.

   A tak Severus s Remusem zamířili do knihovny a Harry do cvičebny magie.

 ***

    Dracovi se podařilo přesvědčit Marion, aby se nebála a vyzkoušela už celkovou přeměnu. Stále se jí to nedařilo, až Hermionu napadlo, že Marion se úplně ani přeměnit nechce, nelíbí se jí její přeměna v Testrála. Tuto utkvělou představu ji, ale za chvíli rozmluvili, a pak už to šlo ráz na ráz. Najednou tu stál krásný a zároveň strašný testrál.

    A tuto dobu si vybral i Harry k návratu, byl velmi spokojen s pokrokem, co udělala Marion, hned ji taky pochválil a řekl Dracovi, aby jí vytrhl jednu žíni, kterou budou ještě potřebovat. Nakonec dovolil Marion přeměnit se zpět.

    „Co tě chtěli ti dva?“ ptala se zvědavě Hermiona.

    „Včera Smrtijedi zavraždili Dursleyovi, přežil to jen Dudley,“ odpovídal Harry, jako by to už všichni nevěděli.

    Aby zachovali dekórum, kdyby je někdo poslouchal, začali mu všichni projevovat lítost.

    Nakonec to Harry ukončil slovy: „Marion ty tu zůstaň, zbytek půjde do knihovny a bude pokračovat ve včerejším studování knih.“

    A tak Draco, Hermiona, Ginny a Ron zamířili do knihovny za profesory a Harry s Marion v cvičebně zůstal sám.

    Po odchodu přátel, snížil obrany tohoto pokoje a začal Marion vysvětlovat, jak se má teleportovat, nejdůležitější je její soustředění na střed svého jádra a představa, kde chce být. Tím, že zvládala dokonale meditaci, tak se dokázala soustředit na dvě věci najednou. A už mizela z jednoho místa, a objevila se na jiném. Harry se umíval, jaká je to pilná žákyně. Poprosil ji, aby se několikrát ještě teleportovala, že pak už to půjde samo. To samé ji řekl i o zvěromagii, čím vícekrát se přemění, tím méně to bude bolet a rychleji to půjde.

    „Harry, ale mě se má přeměna nelíbí, značí jen smrt a je to temné stvoření,“ trochu fňukala Marion.

    „Mýlíš se, neznačí smrt, jen vidět je může ten, kdo přihlížel smrti. A nejsou to temná stvoření, jsou hodní a laskavý. Jen lidé z nich dělají hrůzu nahánějící tvory. Nebraň se své přirozenosti, přivodí ti to jen problémy, Marion. Sžij se svým zvířetem uvnitř sebe, měj ho ráda a on se ti odvděčí tím, že ti dodá sílu a bude tě podporovat, pokud tak neučiníš, zažiješ bolest, která tě rozpoltí a ty nakonec zešílíš bolestí,“ snažil se ji přesvědčit Harry.

    „Pokusím se to napravit, Harry, ale je to tak těžké,“ povzdechla si Marion.

    „Jdi za ostatními do knihovny, a najdi si velký atlas zvířat a přečti si něco o testrálech, možná ti ta kniha pomůže pochopit tvoji podstatu a ty je začneš mít více ráda. Já za chvíli přijdu za vámi.“ Posílal ji Harry za ostatními.

 ***

    Když Marion opustila místnost, Harry ji zakouzlil Ševellisimem a zavolal na obraz svého předka.

    „Godriku, můžeš na chvíli za mnou přijít?“ prosil Harry.

    Na to se objevila jeho podobizna v prázdném rámu.

    „Jsem zde. Co potřebuješ, Harry?“ ptal se Godrik.

    „Je možné s mým spojením a nitrobranou napadnout Voldemortovu mysl, tak aby nevěděl, že tam jsem a zároveň jsem dokázal uchránit tu svou?“ ptal se Harry složitě na to, co jej zajímalo.

    „I přes to vaše spojení, by to dokázal jen myslozpytec, a aby si ochránil svou mysl, musel by si být myslobranec. Jinak by si nedokázal tyto dvě věci udržet na jednou.“ Snažil se mu vysvětlit Godrik, na zklamanou tvář Harryho, pokračoval.

    „Harry, myslím si, že to dokážeš, protože já jsem byl jak myslozpytec tak i myslobranec, ale tím nechci říci, že i ty musíš mít tyto schopnosti. Neklesej však na mysli, protože od tvého fénixe vím, že si telepat a empat a dokázal jsi tyto dvě schopnosti zvládnout, usuzuji tedy, že jsi myslobranec, jinak by si je totiž zvládnout nedokázal. A když jsi myslobranec a uměl jsi nitrozpyt, tak věřím, že i tato schopnost se zvýšila a stal se z tebe myslozpytec. Ale jestli to tak je, to ti potvrdit nemůžu, budeš to muset vyzkoušet. Pokud ti však můžu radit, řekni někomu ze svých přátel, aby na tebe někdo dohlédl,“ vysvětloval a radil mu Godrik.

    „Škoda jen že nemám obraz i svých rodičů, které jsem nikdy nepoznal,“ posteskl si ještě Harry.

     „To nemusí být pravda, Harry, zkus napsat skřetům do Gringottovic banky, aby ti udělaly veškerý soupis tvého majetku hmotného i nehmotného, bude ti 17 let a to jsi už dospělý a přebíráš celou odpovědnost za své dědictví, tak by si měl vědět, co ti vlastně náleží. Protože tyto soupisy se dělají magicky, podepiš se celým jménem, tím myslím i tím mým. Je tam kouzelnická přísaha, tak že ani skřeti nebudou moci prozradit, že jsi mým dědicem. Pokud měl rod Potterů nějaká sídla, tím je odhalíš a můžeš se podívat, jestli přeci jen nebude někde jejich obraz.“ Opět mu radil Godrik.

    „Děkuji ti Godriku, už několikrát si mi velmi dobře poradil,“ vděčným hlasem odpovídal Harry.

 ***

    Když si vyjasnil s Godrikem, jak napadnout mysl Voldemorta a jeho dědictví. Rozhodl se spojit i se svým otcem Michaelem.

    „Michaeli, můžeš za mnou přijít?“ zkoušel ve své mysli volat na svého andělského otce.

    Než se nadál, bíle se zablesklo a před ním stál v celé své kráse Michael.

    „Ahoj, Harry, volal jsi mě,“ zdravil se Michael se svým synem.

    „Ahoj, Michaeli, myslím si, že je čas Marion přijmout do řádu, naučili jsme ji, co jsme mohli, už stačí dodělat jen hůlku, pak ji doučit andělská kouzla a může jít s námi do akce,“ hlásil pokroky jejich nejmladšího budoucího člena.

    „Ano, já vím, Harry, stále na Vás dohlídáme a proto dnes v noci bude všechno nachystané, můžeš se s Marion teleportovat zpět do Vašeho sídla a i ona složí přísahu, dostane meč, pírko z našich křídel a dýku. Hlavně ji všechno vysvětlete, aby věděla, do čeho jde,“ ponoukal ho Michael.

    Pak už se jen spolu rozloučili, a že se uvidí večer. Nakonec se vydal Harry do knihovny za ostatními. Podívat se jak pokračují s kouzly.

    Tam všichni pilně studovali, když vkročil Harry, jen se po něm podívali a dál se věnovali svým knihám. Harry se usadil do křesla a začal přemýšlet nad programem po obědě. Nemohli stále jen studovat knihy a z nich kouzla, museli si zase i něco procvičit. Po večeři se nějak zabaví. V noci udělá Marion přísahu, zítra dodělají snad její novou hůlku, a všechno se trochu uklidní. Když si to znovu prošel, trochu se uklidnil, a rozhodl se, že si také něco přečíst. Ale protože měl hlavu plnou starostí, nesáhl pro odbornou literaturu, ale jen nějakou klidovou četbu pro odreagování.

     V poledne se všichni zvedli a odešli do jídelny. Tam už skřítci měli připraven oběd, na kterém si všichni pochutnávali. Po dobrém jídle zůstali sedět, čekali, jaký program si pro ně Harry připravil. Od včera byl tichý a uzavřený sám do sebe, bylo vidět, že není úplně ve své kůži.

    „Draco, vezmi Marion na procházku po naší zahradě, měla by si chvíli odpočinout od toho všeho učení,“ vyzval Harry svého bratra, a v duchu mu poslal vzkaz, aby zrovna vyzvedli dřevo na její hůlku.

    „To samé platí i pro ostatní, můžete jít do zahrady, nebo si dělat, co chcete. Já budu ve své pracovně, musím vyřídit nějakou korespondenci, která se mi tu nahromadila. Jestli to stihnu vyřídit dřív, než bude večeře, tak si Vás najdu, pokud budete potřebovat něco Vy, stačí zaťukat na dveře mé pracovny, máte je u mě otevřené. Pokud se vrátíte ze své procházky Marion v rozumnou dobu před večeří, stav se za mnou, potřebuji si s tebou promluvit, pokud ne, budete to stačit až po večeři,“ s tím je rozpustil od oběda Harry.

 ***

    Nečekal jak se rozhodnou ostatní, že budou trávit čas, ale vydal se do své pracovny v poschodí. Chtěl napsat svůj dopis do Gringottovic banky a také by měl napsat Brumbálovy, aby si promluvili o tom nesmyslu s odstoupením z vedení Fénixova řádu.

   Dobrý den, mistře Griphooku,

    tento měsíc mi bude 17 let, a tedy se stanu dospělým kouzelníkem.

    Můj poradce mi sdělil, že bych si měl zažádat o výpis veškerého majetku movitého i nemovitého, spjatého s mou osobou. Abyste toho byli schopni, bude zapotřebí mého magického podpisu.

    Ten se Vám samozřejmě zjeví, pokud složíte magickou přísahu, že nevyzradíte mou identitu, stav mého majetku ani magickou moc.

    Pokud tedy tak učiníte, milerád nadále budu využívat Vašich služeb, a dopis mi pošlete do Bradavic, školy čar a kouzel.

    S velkou úctou

     Harry James Michael Potter-Black Nebelvír de Angelic

     Když napsal svůj první dopis, který ho ten den čekal, oddechl si. Dal mu zabrat, aby nebyl drzý a vystihl, vše co potřeboval. Pergamen sroloval do ruličky, převázal jej zlatou stužkou, a začaroval jej tak, aby jej otevřel jen mistr Griphook. Pustil se do dalšího dopisu:

     Dobrý den, paní Houžvičková,

    měl bych zájem o koupi jednoho stříbrného řetízku a také přívěšku v podobě měsíce v úplňku. Dejte mi obratem vědět, kdy bude možné tuto mou objednávku vyřídit.

    James de Angelic

   Ještě jej tedy čeká napsat dopis Brumbálovi, také by měl něco udělat s ministerstvem a jejich zkouškou z přemístění.

   Dobrý den, pane profesore Brumbále,

    určitě si říkáte, co zase potřebuji, že Vám píši. Chtěl bych si s Vámi domluvit schůzku, abychom si pohovořili. Bylo by to možné, příští týden, kdy se budou vracet domů Hermiona a sourozenci Weasleyovi? Přenesu je na Grimmauldovo náměstí, kde by si je mohla paní Weasleyová vyzvednout, my bychom měli čas si promluvit, a vy pak byste ji doprovodil, nebo někoho koho byste pověřil, k jejím rodičům.

    Chci se vás přeci jen na něco zeptat, či možná požádat, jak zažádat na ministerstvu o naši zkoušku z přemisťování. A jestli by to byl velký problém, aby ji mohla složit i Ginny. Přeci jen s námi nastoupí do sedmého ročníku, a v budoucnu by ji to mohlo překážet a omezovat, že tuto důležitou zkoušku nemá.

    Děkuji za brzkou odpověď

    Harry James Potter-Black

 
     Dopsal poslední dopis, který měl na mysli, poprosil Angela, jestli by je roznesl, a když tak počkal na odpověď. Jeho zpěv jej nenechal na pochybách, že to pro něj velice rád udělá. Jen se zablesklo a jeho fénix zmizel v modrobílých plamenech.

    Když Harry osaměl, napadlo jej zkontrolovat hodiny, až se lekl, jak se tou korespondenci zabavil. Ozvalo se tiché zaklepání a po Harryho vyzvání nakoukla do dveří Marion a za ní Draco.

    „Harry, chtěl jsi se mnou mluvit,“ ozvala se tichounce Marion v obavách, co po ní může Harry chtít.

    „Pojďte dál oba,“ vyzval je k vstoupení Harry.

    Marion si oddechla, že tam s ním nebude sama. Na Harryho pokyn se usadili do křesel. Na to Harry začaroval místnost proti vyrušení a odposlechu. Teprve pak Harry začal mluvit.

    „Dnes večer by si měla složit přísahu do našeho Řádu, proto jsem si tě sem pozval, chci ti vysvětlit podmínky, abys pochopila, co můžeš, co nesmíš a co tě čeká,“ odmlčel se na chvíli Harry.

    Potom jí začal vyjmenovávat všechny podmínky: musí zůstat vždy na straně dobra, nesmí zabít, jen temnotu zranit, chránit nevinné, léčit všechny zraněné, jen vynechat lidi s temně rudou a černou aurou. Pokud to nedodrží, získá trest nejvyšší, a to je ztráta jejího života. Pokud je tedy rozhodnuta složit přísahu, tak dostane bílé pláště, které už na nich viděla. Andělské pírko do hůlky, meč, který pak sloučí s tím, který ji již dal Harry. Objeví se jí i symbol křídel na ruce, jako mají oni a už jí ho ukazoval jak on tak i Draco. Který zatím mlčel a jen držel Marion za ruku. Nakonec se Harry odmlčel a čekal na vyjádření od dívky, která seděla naproti něj.

    „Souhlasím se všemi podmínky, chci Vám všem stát po boku,“ rozhodla se Marion a dívala se přitom na Draca.

    „Dobře, Marion, dnes o půlnoci přijď ke mně do ložnice, a já tě přenesu do našeho sídla, kde budeš skládat svoji přísahu,“ ukončil rozhovor Harry s posledními instrukcemi.

    Odčaroval svoji pracovnu a zkontroloval čas.

    „Měli bychom jít na večeři, ostatní už na nás určitě čekají,“ už je jen pobídl k odchodu.

    A měl pravdu, opravdu už všichni byli v jídelně a čekali jen na ně tři, proto se hned usadili na svá místa a skřítci mohli servírovat.

    Profesoři sledovali Harryho velmi bedlivě, ale nevypadalo to, že by měl nějaký problém. Harry se rozhlédl kolem stolu, ignoroval pohledy profesorů a zaměřil se na své přátele, Hermiona s Ronem vypadli velmi šťastní, tváře červené. Oproti tomu byla Ginny velmi nešťastná a smutná, a Harry věděl, že je to tím, ona byla celý den sama, kdežto ostatní byli v párech. Celou večeři nepadlo jediné slovo, tato situace se dnes opakovala u všech jídel, jakoby na všechny padl stín. To ticho opět přerušil až Harry.

    „Je jen na Vás, jak se zabavíte, zítra už se vrátíme k našemu obvyklému programu,“ upozorňoval je opět Harry.

    Ginny sklopila hlavu a začaly se jí do očí hrnout slzy, když pocítila na rameni dotyk něčí ruky.

    A v hlavě se jí ozvalo: „půjdeš se projít se mnou naší zahradou?“

    Než se stačila ozvat, ruka zmizela a ona jen slyšela, jak ten dotyčný odchází, rychle se zvedla a spěchala za Harrym z jídelny. Ve vstupní hale již na ni čekal, její milý. Chytil ji za ruku a vedl ji ze dveří ven. A ona v tu ránu zapomněla, jak se na něj zlobila, že ji nechal celý den samotnou.

    Nějakou dobu se procházeli ruku v ruce, když ji Harry opatrně obrátil k sobě a zvedl ji prstem bradu.

    „Vím, jak jsi se dnes cítila, Ginny, osamělá a smutná. Všichni tu měli někoho a ty sis připadala jako křen. Promiň mi to, ale já opravdu potřeboval vyřídit ty dopisy, čas běží a mám toho spoustu k vyřízení,“ snažil se jí omluvit Harry.

    „Komu jsi psal, Harry?“ vyzvídala Ginny.

    Harry se zamyslel a učinil rozhodnutí, že alespoň Ginny všechno prozradí. A také udělá zásadní krok v jejich vztahu, až ji doprovodí domů, bude muset navštívit ještě klenotníka a až pak se jí zeptá.

    „Ginny, psal jsem do Gringottovi banky, pak jsem chtěl sehnat poslední přívěšek pro Marion a také Brumbálovi, chci si s ním promluvit o té jeho rezignaci. Jen co jsem je dopsal, přišli Draco s Marion a já jsem vysvětloval podmínky pro přijetí k Cherubínům, dnes bude skládat přísahu. Proto se nemůžeme zdržet v zahradě moc dlouho,“ vysvětloval Harry a zároveň se omlouval za tak krátký čas, který mohou spolu strávit.

    „A co jsi chtěl u Gringottů, Harry,“ ptala se Ginny a dívala se mu do jiskřících očí.

    „První tě s někým seznámím, a pak ti řeknu, co jsem jim chtěl,“ odpověděl tajemně Harry a než se stačila Ginny vytasit s další otázkou, zavřel jí rty svýma.

    Byl to jejich první polibek, proto ji začal opatrně ochutnávat, její ústa chutnala po jahodách. Cítil, jak se mu začíná točit hlava z její blízkosti. Přitiskl si ji blíže ke svému tělu, a polibek prohloubil, jeho jazyk opatrně vniknul do jejích teplých úst. Přestali vnímat okolí a soustředili se jen sami na sebe.

    Tak na ně narazil Remus, když viděl, že je Harry s Ginny a vůbec nevnímají svět, opět se obrátil. Ale se spokojeným úsměvem na rtech. Není lepšího léku na žal, než láska. A zamířil za Severusem do knihovny.

    I když se Harrymu nechtělo, tak nakonec musel polibek ukončit. Ještě chvíli se procházeli po zahradě, aby zklidnili svůj dech a tep, nechtěli, aby na nich někdo poznal, co zrovna prováděli. Potom se už opravdu museli vrátit dovnitř. Za chvíli měla k němu do pokoje přijít Marion, a on ji odvede na její přísahu.

    Harry se nikde nezastavoval a mířil s Ginny k její ložnici, kde ji ještě jednou políbil, a dalo mu dost práce odolat odnést si ji do svého pokoje. Jen povinnosti ho vrátili ke zdravému rozumu.

 Naposled ji pohladil po tváři a zašeptal jí do ouška: „Dobrou noc, má lásko.“

 ***

    Přesně o půlnoci zaklepala Marion na dveře od Harryho ložnice, po vyzvání vstoupila. Harry se na ni usmál, aby se tak nebála a přistoupil k ní. Vzal ji za ruku a než se nadála, přenesl je do zahrady jejich sídla.

    „Neboj se, nikdo tě tu nekousne. Teď tě zavedu do sálu, kde složíš svůj slib, který bude znít takto: Já, Marion Angelica Whiteová, přísahám na čistotu svého srdce, že budu chránit nevinné a nikdy se nepřidám na stranu zla i za cenu vlastního života. S touto přísahou na rtech vstupuji do řádu Bílého Cherubína z vlastní vůle a tuto smlouvu stvrzuji vlastní krví. Co bylo ohněm zkuto a krví stvrzeno, nepůjde už nikdy rozetnout. Až tuto přísahu dořekneš, vezmeš si dýku, co tam budeš mít nachystanou, řízneš se do dlaně levé ruky a necháš skápnout pár kapek tvé krve do ohně, který tam bude plát. Rozumíš všemu? Pamatuješ si, co máš říct?“ ptal se ještě raději Harry.

    Marion mu přikývla, že ano a tak jí Harry dovedl do sálu, kde i oni přísahali, všechno se stalo tak, jak Harry řekl, když bylo po všem, vzal Marion do jejího pokoje. Kde našla hábity, jak jí Harry slíbil, meč který hned sloučila s tím od Harryho a pírko do své hůlky. Nakonec jí ještě řekl, ať si vezme i tu dýku, kterou se řezala. Dlaň jí již zahojil cestou do jejího pokoje. A vydali se opět do zahrady, odkud je Harry přemístil do svého pokoje. Pak už se s Marion jen rozloučil, připomněl jí ranní cvičení a vyprovodil ji ke dveřím. Když za ní zavřel, odešel se rychle vysprchovat a mířil už na své lože, ráno tu bude dřív, než si bude přát.