Téda smekám před tebou klobouk.
Sice tam byly nějaký ty nesrovnalosti a dost pochybuji, že by se dívka z osmnáctého století tak adaptovala na dobu století dvacátého, kord, když žila po dobu dvouset let stranou od lidí, .... ale protože tady nejde o historii, ale o tvoje poutavé vyprávění, které mě naprosto uchvátilo, vtáhlo do děje. Povídka se mi neskonale líbí a rozhodně v ní pokračuj i na dále, páčky chci vědět, jak to dopadne a tyky, jak do tohoto příběhu zakomponuješ Bellu s Cullenovými. ... Též mě taky zajímá, jaké asi tak rozhodnutí jí v té makovici uzrálo?
Prostě a jednoduše, nemohu se dočkat další kapitolky.